Článek
Rodiče by si měli uvědomit, že ne každý musí být génius. „Možná vašemu synovi nebo dceři nejde čeština nebo matematika, ale zase jsou kreativní, cílevědomí, pečliví, přemýšliví. Snažte se proto své děti utvrzovat v jejich sebedůvěře a podporovat je v oblastech, ve kterých vynikají,“ radí psycholožka Klára Gajdušková.
„Nikdy nevyhrožujte, neponižujte a snažte se neporovnávat své dítě s jinými dětmi. Každý jsme přece originál,“ dodává.
Mozek dítěte je velice kreativní, neustále hledá, porovnává a touží po odměnách. Dítě si velmi rychle osvojí pozitivní systém hodnocení. Je velký rozdíl mezi jedincem, který vyrůstá v prostředí permanentní motivace, a tím, který žije v neustálém stresu z toho, zda se zvládne naučit předepsanou látku.
Naučte děti převzít odpovědnost za své výsledky ve škole
Pokud tedy přinese vaše dítě domů vysvědčení se špatnými známkami, nevyčítejte, nezvyšujte hlas, neodsuzujte a ani nesrovnávejte s tím, jak jste se učili vy, když jste byli školáci. Pokuste se společně s dítětem rozebrat příčiny, zjistěte, co dítě baví a jak ho v tom podpořit, a společně si naplánujte přiměřené cíle pro příští pololetí. A hlavně oceňte iniciativu.
Podle psychoterapeuta Michala Šefce z online platformy Hedepy školní neúspěch a pocity dětí s ním spojené není radno podceňovat, často totiž mohou vést až k traumatizaci a ztrátě důvěry v sebe sama i celý vzdělávací systém.
„Dítě se může také strachovat o lásku rodičů. Neuvědomuje si, že vysvědčení představuje v kontextu života jen dílčí událost. Obavy navíc přiživují rodiče ,povzbuzujícími‘ výroky v duchu ,Jestli přineseš trojku, tak nechoď domů. A nepočítej, že budeš chodit na ten a ten kroužek‘,“ upozorňuje přední český dětský psycholog Václav Mertin.
Školní výsledky přitom nemusejí být jen o samotných žácích a jejich úsilí, ale také o rodinných konstelacích, osobnostních předpokladech dítěte, ale i vztazích k jeho spolužákům či učitelům. Velmi podceňované jsou v tomto směru vztahy mezi dětmi ve třídě. Dle průzkumu společnosti SYRI udává 25 % žáků 6. tříd, že nemají ve škole přátele a necítí, že by do školy patřili a vrstevníci je měli rádi. A to bohužel negativně ovlivňuje nejen to, jak se ve škole cítí, ale i jejich studijní výsledky.
Možná se vaše dítě snaží víc, než si myslíte
Podle psycholožky Šárky Mikové, autorky knihy Milovat nestačí, se děti leckdy snaží mnohem víc, než prokazují školní výsledky. Kromě rozumových schopností a snahy hraje totiž ve schopnosti „učit se“ zásadní roli to, jaký je dítě typ osobnosti, jak se jeho mozek přirozeně učí, jaký je jeho učební styl a pro co má vnitřní motivaci. Protože děti nejsou všechny stejné, každému vyhovuje něco jiného. Důležité tedy u prospěchu dítěte také je, jakým stylem je učitel učí.
„Výukový styl učitele může být pro určité děti ve třídě naprosto vyhovující, zatímco pro jiné velmi nevýhodný. Tyto děti se pak neustále přizpůsobují něčemu, co není pro jejich mozek přirozené. A my – rodiče – je obviňujeme z nedostatku snahy. Jenomže ony se paradoxně dnes a denně překonávají,“ popisuje častou situaci Miková, která vychází ze své osobnostní teorie, tzv. teorie typů.
Osobnostní typy dětí podle psycholožky Šárky Mikové
1) Typy osobností s vrozenými potřebami: svoboda a okamžitý dopad
Tyto děti se potřebují učit zapojením smyslů, používat praktické pomůcky a vidět spojení učiva s jejich životem. Aby něco pochopily a zapamatovaly si to, potřebují to doslova zažít na vlastní kůži a ideálně se přitom pohybovat. Ve výuce, kde jenom sedí a mají vnímat výklad učitele, se v podstatě nemohou nic naučit. Často to pak dohánějí s rodiči doma.
2) Typy osobnosti s vrozenými potřebami: rozumět, prověřovat a kompetentnost
Tento typ dětí se musí překonávat, když jim učitel logicky nevysvětlil, proč mají něco dělat. Případně tehdy, když mají trénovat něco, co už pochopily, ale ony chtějí jít dál, učit se něco nového.
3) Typy osobnosti s vrozenými potřebami: jedinečnosti a harmonie
Tyto děti se hůř učí tehdy, když je učitel přísný a ony mají pocit, že se o ně osobně nezajímá. A také jim dělá problém, když je výuka příliš systematická a metodická bez možnosti zapojit fantazii a kreativitu.
4) Typy osobnosti s vrozenými potřebami: stability a spolehlivosti
Pro tento typ dětí je problematické prostředí, které je nepředvídatelné a kde je až příliš možností si volit, co, kdy a jakým způsobem se budou učit. „Školy se svobodným přístupem ke vzdělávání jsou přitom právě takto založeny. Tyto děti ale potřebují velmi konkrétní zadání, ideálně příklad, jak může výsledek vypadat, nebo postup, který přímo vede k cíli,“ vysvětluje zkušená psycholožka. „Poté dochází k paradoxu, že rodiče dali dítě do svobodné školy, aby co nejvíc rozvíjelo svůj potenciál, ale ono je bez podpůrného vedení zejména u kreativních zadání a komplexnějších projektů ztracené.“
I když je pro dítě důležité, aby se učilo ideálně v souladu se svým učebním stylem, neznamená to, že tomu má být pořád. Nicméně je dobré, aby tomu tak bylo alespoň občas. Pokud totiž nebude mít téměř nikdy prostor osvojovat si učivo tak, jak by to jeho mozek potřeboval, může to být skutečně velký problém. Zvlášť když za to ještě bude dostávat špatné známky.
„Děti se určitě mají potkávat i s činnostmi, které je z podstaty nelákají, a naučit se zvládat frustrace, když se jim něco nedaří. Je ale otázka, jak se to mají učit. V útlém dětství se vytváří sebehodnota a dítě potřebuje, aby mu rodiče a později učitelé potvrzovali, že jeho přirozené fungování je v pořádku,“ vysvětluje psycholožka s tím, že díky zdravé sebehodnotě se pak bude ochotně pouštět i do náročných výzev. Naopak znevažování jeho přirozených tendencí vede k narušené sebehodnotě i ztrátě motivace k učení. A ve výsledku i k horším výsledkům na vysvědčení.
Dejte dětem zpětnou vazbu. Zvažte svůj tón a vyvarujte se výčitek
Dovolte dětem chybovat a používat smyslové orgány, říká Kalman Horvát, který učí matematiku jinak
