Článek
Výzkum ukázal, že dětem z dětských domovů mohou přechod do dospělosti výrazně usnadnit čtyři hlavní faktory.
„Dětem pomáhá, když mají někoho blízkého mimo zařízení, komu mohou důvěřovat a na koho se mohou kdykoli obrátit,“ vysvětluje výzkumnice Eliška Nováková ze Simply5. Významnou roli hraje i začlenění do stabilní komunity – třeba sportovního klubu.
„Velmi důležité také je, aby se děti osamostatňovaly postupně a s podporou nějakého dospělého mentora. Posledním faktorem je pak rozložení cílů do menších, zvládnutelných kroků, které mohou s někým konzultovat,“ dodává Nováková.
Ne všechny dětské domovy jsou schopné tyto potřeby naplnit. Některé domovy nemají ani startovací byty. Plošným problémem je navíc nedostatečný personální standard. „Nedostatek personálu znamená, že mladí dospělí jsou často po odchodu ze zařízení odkázáni jen sami na sebe. Vychovatelé dětského domova jsou ale často jediní lidé, ke kterým má mladý člověk důvěru a na které by se obrátil o pomoc,“ komentuje závěry výzkumu ředitelka Nadace Sirius Dana Lipová.
Vyrostli v děcáku, přesto uspěli
„Mladý dospělý tak zůstává často na nové dospělácké problémy úplně sám. Na rozdíl od dětí, které vyrůstaly v rodině, nemá v zádech nejbližší příbuzné, kteří ho v případě nějaké chyby podrží. Děti z dětského domova mají na začlenění do dospěláckého života jen jeden pokus, pokud selžou, má to pro jejich další život často dramatické následky,“ říká Lipová. A právě zde tkví jeden z největších problémů. Bez důvěryhodné osoby nablízku čelí mladí lidé dospělému životu s obrovskou nejistotou.
Hostitelská péče jako záchranná síť
„Představte si, že by každé dítě z dětského domova mělo svého patrona – dospělého kamaráda, který ho provede nástrahami dospělosti. Hostitelská péče se ukazuje jako účinné řešení, které může překlenout propast mezi ústavní péčí a skutečným světem,“ dodává Lipová.
Pokud se podaří dítěti najít včas blízkou osobu, kterou nesdílí s dalšími dětmi v zařízení, stává se tato osoba jeho opěrným bodem po odchodu ze zařízení. Tento dlouhodobý vztah představují pro děti tzv. hostitelé, patroni nebo průvodci. Jde o dobrovolníky, kteří procházejí přípravou a mají možnost konzultace s odborníky a kteří se stávají dospělým průvodcem dítěte. Nejde v žádném případě o nahrazení rodiny dítěte.
„Důležité je, aby k nim taková osoba přistupovala individuálně, s respektem k jejich povaze, osobnímu příběhu a specifickým potřebám. Pomohla jim, když si nebudou s čímkoli vědět rady, a provedla je každodenní agendou, ale především jim umožnila navázat a udržovat zdravé mezilidské vztahy. Často jde o jedinou osobu, která dítěti věří, že dosáhne toho, co si naplánuje,“ doplňuje zakladatelka organizace SPOLUŽIVOT Tereza Šindlerová, která s hostiteli spolupracuje.
Z výzkumu vyplývá, že podpora, kterou dítě dostává v rámci hostitelské péče, může představovat řešení limitů ústavní péče. Tato osoba nemá žádný právní vztah k dítěti, jako např. pěstoun. Jeho smyslem je zprostředkovat dítěti běžný život mimo zařízení a poskytnout mu důvěrný a stabilní vztah, stát se jeho blízkou osobou, ukazovat mu pozitivní vzory a naučit ho budovat a udržovat vztahy s ostatními lidmi.
Film Amerikánka, inspirovaný skutečným příběhem ženy, která prožila své dětství v ústavní péči, a jehož premiéra proběhne v září, upozorní na tyto zásadní otázky. Ukazuje, jak důležité je mít někoho, komu mohou děti z dětských domovů věřit a kdo jim ukáže, že v životě je možné dosáhnout velkých věcí, i když začátky nejsou jednoduché. |
---|