Rodičovský styl ovlivňuje sebevědomí dětí, jejich studijní výsledky i životní kariéru

Váš rodičovský styl může ovlivnit vše – od sebevědomí dítěte až po jeho studijní úspěch. „Málokdo si uvědomuje, že jak se svým dítětem komunikuje, jak ho ukázňuje, tak tím ovlivňuje jeho život nejen v dětství, dospívání, ale i v dospělosti,“ vysvětluje psychiatrička Janet Taylorová.

Vědci rozlišují čtyři hlavní typy rodičovských stylů:

Zajímá vás, jaký rodič jste vy? Případně který ze stylů výchovy je pro dítě nejvhodnější? Pravdou je, že neexistuje jediný správný způsob rodičovství, důležité je, aby vaše dítě vnímalo hodně lásky, mělo nastavené mantinely a cítilo se vedle vás v bezpečí.

Podívejte se s námi na to, jak se jednotlivé styly výchovy odlišují.

Rodiče, kteří vychovávají děti v tomto duchu, jsou přesvědčeni o tom, že děti by měly být viděny, ne slyšeny. Nepovažují pocity svého dítěte za důležité, často na otázku „Proč?“ odpovídají: „Protože jsem to řekl.“

Autoritářský styl rodičovství se zaměřuje na přísná pravidla, poslušnost a disciplínu. Tito rodiče mají vysoká očekávání a neváhají trestat, když děti nedodržují pokyny. Autoritářští rodiče přebírají rozhodovací pravomoc a jen zřídka dávají dětem možnost vyjádřit vlastní názor. Podobně jako armádní důstojník nejsou ani autoritářští rodiče pečující, shovívaví ani sdílní. Vytvářejí pravidla bez ohledu na názor dítěte.

Jak autoritářské rodičovství ovlivňuje děti

Když jsou děti vychovávány autoritářskými rodiči, chovají se doma skvěle, protože se bojí postihu, ale když jsou se spolužáky nebo přáteli, mohou se bouřit. Děti autoritářských rodičů bojují se sociálními dovednostmi, nejsou rozhodné, neumějí samostatně myslet. Mají nízké sebevědomí, neodhadnou charakter jiných. Hněv umně skrývají, takže nikdo nikdy neví, co si doopravdy myslí. Bývají nepřátelské a podle odborníků jsou i náchylné k užívání návykových látek i depresím.

Rodiče, kteří vychovávají své děti tímto stylem, sice stanovují pravidla, ale netrvají na jejich dodržování. Nekorigují chování svých dětí, jsou přesvědčeni o tom, že nejvíc se dítě naučí tím, že mu do života budou co nejméně zasahovat. Děti takových rodičů si mohou dělat, co chtějí.

Shovívaví rodiče jsou laskaví a zasahují pouze v případě vážného problému. Jsou docela otevření a zaujímají postoj „děti jsou zkrátka děti“. Často se chovají spíše jako přátelé než jako autoritativní osobnosti. Shovívaví rodiče se starají o potřeby svých dětí, aniž by vyžadovali velkou disciplínu. S dětmi nediskutují, pokud například zabaví mobilní telefon na dobu určitou, po pár minutách ho potomkovi vrací. Stačí, aby dítě slíbilo, že bude hodné. Tolerantní rodiče jsou naprostým opakem přísných.

Jak toto rodičovství ovlivňuje děti

Děti tolerantních rodičů mají v domácnosti vysoké postavení, a proto jsou zvyklé dostat to, co chtějí. Mohou vykazovat více problémů s chováním, protože si neváží autority a pravidel. Neumí přebírat odpovědnost za své činy, mají potíže s rozhodováním, jsou impulzivní a agresivní. Neumějí být samostatné, bojují s úzkostmi a depresemi, rády diskutují o všem.

Děti, které jsou vychovávány tolerantně, se často chovají povýšeně, egocentricky a sobecky. Tyto děti také nemusejí vynaložit úsilí do studia nebo později do zaměstnání, jsou přesvědčeny o tom, že to vždy nějak dopadne. Navíc nejsou z domova vedené k tomu, že úsilí je k dobrému výsledku třeba. Děti vychovávané permisivními rodiči jsou vystaveny vyššímu riziku zdravotních problémů, jako je obezita, protože rodiče se nesnaží omezit příjem nezdravé potravy nebo podporovat pravidelné cvičení či zdravé spánkové návyky.

Takoví rodiče vynakládají velké úsilí na vytvoření a udržení pozitivního vztahu se svým dítětem. Neustále vysvětlují důvody pravidel, vyvozují z nich důsledky, trvají na dodržování hranic, ale stále berou v potaz pocity svého dítěte. Pozitivní disciplína je pro ně nezbytným výchovným prostředkem. Rádi odměňují, uplatňují metodu cukru a biče. Tento typ rodičovství je považovaný za „zlatý standard“ rodičovského stylu.

Autoritativní rodiče poskytují svým dětem pravidla a hranice, ale také jim dávají svobodu činit rozhodnutí. S touto výchovou rodiče potvrzují pocity svých dětí a zároveň dávají jasně najevo, že dospělí jsou v konečném důsledku zodpovědní. Investují čas a energii do prevence problémů s chováním dříve, než začnou. Autoritativní rodiče vnímají chyby jako zkušenost učením a mají u svých dětí jasná očekávání. Jsou pečující a vřelí, přesto vštěpují důležitost zodpovědnosti a disciplíny.

Jak autoritativní rodičovství ovlivňuje děti

Děti vychovávané tímto stylem mají tendenci být šťastné, sebevědomé a úspěšné. Je také pravděpodobnější, že budou činit správná rozhodnutí a vyhodnocovat bezpečnostní rizika. Autoritativní rodičovství je spojeno se studijními úspěchy, zvýšenou sebeúctou a odolností. Takto vychovávané děti mají blízké vztahy s rodiči, jsou respektující a zodpovědné. Mají vysokou sebeúctu, umí vyjádřit své emoce a neskrývají je. Dětem, které jsou autoritativně vychovávány, lze důvěřovat, že samy učiní správné rozhodnutí. Často si na sebe kladou vysoká očekávání. Tyto děti mohou mít také dobré studijní a sociální výsledky a je méně pravděpodobné, že budou zneužívat drogy nebo alkohol.

Rodiče, kteří vychovávají své dítě tímto stylem, se neptají na školu, domácí úkoly ani jeho zájmy. Netuší, kde a s kým tráví volný čas. Nemají společné záliby, pravidla ani očekávání. Nezúčastnění rodiče v podstatě ignorují své potomky, kterým se dostává jen malého vedení, péče a rodičovské pozornosti.

Nezúčastnění rodiče očekávají, že se děti budou vychovávat samy. Nevěnují mnoho času či energie ani uspokojování jejich základních potřeb. Nezúčastnění rodiče mohou být zanedbávající, ale ne vždy je to vědomé. Člověk, který má problémy s duševním zdravím nebo zneužíváním návykových látek, prostě není schopen dlouhodobě budovat jinou formu výchovy.

Jak nezúčastněné rodičovství ovlivňuje děti

Bez jakéhokoli vedení, struktury nebo zapojení děti zanedbávajících rodičů často jednají. Mají nejhorší výsledky a je pravděpodobnější, že se u nich vyskytne užívání návykových látek, odbojnost, delikvence, budou oplývat nižší kognitivní a emoční empatií.

Zároveň nemívají vysokou sebeúctu. Děti nezapojených rodičů se mohou například dostat do problémů ve škole nebo se zákonem. Kromě toho mohou váhat s vytvářením vazeb s ostatními lidmi a projevovat deprese. Studijní výsledky a sociální kompetence často trpí.

Pokud si myslíte, že nepatříte ani k jedné z výše uvedených skupin, existuje spousta podtypů rodičovských stylů, z nichž hlavní jsou tyto:

Svobodomyslné rodičovství – Tito rodiče umožňují svým dětem nezávislost tím, že je nechávají méně pod dozorem, nebo dokonce bez dozoru na veřejnosti. Dlouhou dobu byli rodiče, kteří tento styl praktikovali, považováni za zanedbávající, a mnozí si mysleli, že ohrožují své děti.

Helikoptérové rodičovství - Pokud jste přehnaně ochranitelský rodič, který neustále „krouží“ kolem svých dětí jako helikoptéra a snaží se kontrolovat každý aspekt jejich života, pravděpodobně zapadáte to této kategorie rodiče.

Rodičovství sněžného pluhu – Takoví rodiče jsou ochotni vzdát se všeho, aby splnili přání a požadavky svého dítěte. V podstatě „odstraňují“ vše, co se jejich dítěti postaví do cesty.

Rodičovství s majákem - Jedna z vyváženějších metod rodičovství. Vytvořil ji pediatr Kenneth Ginsburg, podle kterého by rodiče měli být pro své děti jako majáky. Stabilní majáky světla na pobřeží, se kterými se mohou poměřovat. Funguje zde rovnováha mezi láskou, ochranou, komunikací a výchovou dítěte. Rodiče se snaží vést a podporovat své děti, podobně jako to dělá maják.

Kontaktní rodičovství - Kontaktní rodičovství zahrnuje pečující a praktický přístup. Takoví rodiče si myslí, že upřednostňování potřeb dítěte vede k nezávislosti a emoční stabilitě. Rodiče, kteří dodržují tento styl, oceňují fyzickou blízkost, sdílení postele a společné spaní, prodloužené kojení, pozitivní disciplínu a další přístupy k výchově dětí založené na připoutání.

Tygří rodičovství - Rodiče tygrů často projevují přísné a drsné vlastnosti a očekávají poslušnost a úspěch. Podle některých odborníků děti těchto rodičů často trpí úzkostí. Pravděpodobně je to způsobeno vysokými nároky rodičů a neustálým očekáváním dokonalosti.