Rodičovská pravidla, která většina dětí ocení až v dospělosti

Neustálé upozorňování na používání zdvořilostních výrazů nám mnohdy připadalo zbytečné. Právě díky němu se v nás ale zakořenila důležitost vděčnosti a úcty. Rodiče nás tak učili oceňovat úsilí druhých a podporovali tak pozitivní sociální interakce. Podle webu Calm dobré chování předurčuje děti k tomu, aby ve svém životě udržovaly zdravé vztahy plné ohleduplnosti a byly v životě úspěšnější.

Bylo to pravidlo, které se zdálo být založeno na mýtu – pokud sedíte blízko obrazovky, ničíte si tím oči. Podle Americké oftalmologické akademie sice sezení blízko obrazovky nezpůsobí trvalé poškození, ale může vést k únavě a napětí očí. Naši rodiče se tak úplně nemýlili, snažili se nás jen ušetřit celoživotních zbytečných bolestí hlavy.

Připadalo vám to jako přehnaná reakce, když vás rodiče nutili zouvat se ještě před vchodovými dveřmi? Pak vězte, že na tom nebylo vůbec nic přehnaného. Boty přenášejí bakterie, toxiny a alergeny, které se mohou šířit po celém domě, takže pravidlo „bez bot“ nevzniklo ani tak z rodičovské tyranie jako spíše z hygienických důvodů. Zároveň přezouvání se chrání koberce i dřevěné podlahy před opotřebováním.

Tehdy vám to mohlo připadat nespravedlivé – všichni ostatní mohli přespávat mimo domov, tak proč ne vy? Podle časopisu Psychology Today ale takové přespávání může děti vystavit rizikovým situacím od nedostatečného dohledu přes tlak vrstevníků až po nebezpečné prostředí. I když se vám to tehdy zdálo příliš přehnané, většina rodičů potřebuje nejprve získat pocit důvěry, že je jejich dítě v bezpečí, když spí jinde.

Možná vás také na rodičích štvala všechna ta upozornění typu: „Nejez to, za chvíli bude večeře.“ Pak vězte, že to s vámi rodiče opět mysleli moc dobře. Svačinky před jídlem mohou vést k přejídání a narušit rovnováhu živin potřebných v plnohodnotném jídle. Ukázalo se, že toto pravidlo nebylo jen o tom, abyste se kontrolovali, ale také o tom, abyste skutečně jedli něco jiného než prázdné sacharidy.

V řadě rodin ještě dnes platí pravidlo, že dokud dítě nesní všechnu zdravou zeleninu, nedostane nic sladkého, zejména některé babičky toto pravidlo rády zavádějí. I dnes se odborníci shodují, že toto pravidlo upřednostňování konzumace zdravé zeleniny před sladkými pochoutkami může mít na zdraví jedince v budoucnosti více benefitů než negativ. Vštěpování důležitosti zdravé výživy a koncept odloženého uspokojení jsou věci, které každému mohou v dospělosti pomoci v rámci prevence nadváhy a obezity.

Taky dodnes nemůžete zapomenout svým rodičům, že jste museli chodit spát příliš brzy, v létě často v okamžiku, kdy venku bylo ještě světlo a ostatní ještě běhali venku? Vynucování přísné večerky tehdy většině z nás připadalo jako nesmyslné omezování svobody. Jenže realita je taková, že dostatečný odpočinek zajistí zdravý růst a kognitivní vývoj. Zároveň děti díky nim získávají návyky, které je učí spánkové hygieně, kterou řada lidí v dospělosti podceňuje a následně bojuje s nespavostí.

Nejdřív povinnosti a pak zábava. Větu, kterou nesnášel ve svém dětství snad nikdo. Jenže i to mělo něco do sebe. Toto pravidlo nás naučilo určovat priority a hospodařit s časem. Dnes se to promítá do efektivní pracovní etiky a schopnosti efektivně zvládat úkoly. Tato rovnováha je klíčová při zvládání pracovních a osobních povinností. Podle některých odborníků nám toto pravidlo vštípilo smysl pro odpovědnost a disciplínu.

Další věc, kterou v dětství málokdo chápe. Proč i na takové věci musí mít svolení rodičů? Ve skutečnosti však jde o učení hranic, bezpečnosti a respektu k času druhých. Zajišťuje to, že rodiče vědí, kde děti jsou, a zároveň to, že se nevnucují do cizí rodiny bez předchozího svolení. Přesně taková banalita učí, jak je důležité brát ohledy, plánovat a respektovat rozvrhy ostatních lidí.

Stlaní postele mnoho lidí považuje za přežitek. Je to ale jedna z věcí, která nás učí pravidlům, smyslu pro odpovědnost a důležitosti udržování osobního prostoru. Stejně jako je tomu u udržování pořádku v dětském pokojíku. Navíc uklizené prostředí podporuje produktivitu a snižuje stres. Je to základní návyk, který zvyšuje kvalitu našeho života.

Tím, že nám rodiče zakazovali běhat po domě, tím nemysleli jen na naši bezpečnost. Učilo nás to mít domov jako klidné místo. Naučilo nás to vhodně usměrňovat energii a dávat pozor na naše okolí a také respektovat společné prostředí a brát ohled na blaho ostatních.

Přísné prosazování tohoto pravidla se často jevilo jako potlačování sebevyjádření. Bylo to frustrující, když vám někdo říkal, abyste si dávali pozor na tón hlasu, když jste chtěli jen argumentovat. Při zpětném pohledu však toto pravidlo nebylo o umlčování názorů – šlo o výuku respektu a komunikačních dovedností. Zdůrazňovalo to, že je důležité mluvit laskavě, trpělivě a ohleduplně, a to i ve chvíli, kdy jste frustrovaní. Diplomacie a takt jsou ve vztazích i na pracovišti nezbytné. Naučit se komunikovat s respektem, a to i v obtížných rozhovorech, nám pomáhá budovat lepší profesní i osobní vztahy.

Možná si také pamatujete, jak vás rodiče nutili sníst něco, co vám nechutnalo, anebo větší porci jídla, než jste byli schopní pozřít. Ve většině případů to bylo způsobeno tím, že tak chtěli zabránit plýtvání jídlem a upozornit vás na to, že i za přípravou toho jídla stálo nějaké úsilí a také čas. I když mnozí tvrdí, že právě toto pravidlo podporuje přejídání, jeho hlavním smyslem je naučit se vážit si jídla, což je i v dnešní době velmi aktuální téma.