Příprava na nový začátek: Co vás čeká po porodu

Lidské těhotenství obvykle trvá 267 dní od oplodnění do porodu, ale termín se ne vždy shoduje s očekávaným datem. Odchylka o jeden až dva týdny se považuje za normální a ani uspíšení o čtyři až pět týdnů zpravidla nepředstavuje vážný problém. O předčasném porodu se však hovoří, pokud k němu dojde před 37. týdnem těhotenství.

Je však důležité mít na paměti, že vypočtený termín porodu je pouze orientační. Přesnější termín by bylo možné určit pouze v případě, kdyby bylo známo konkrétní datum, kdy k oplodnění došlo, což se však málokdy stává.

U některých žen, zejména u prvorodiček, může docházet k tzv. přenášení, kdy po deseti dnech hrozí vyvolání porodu. U jiných žen naopak může dojít k předčasnému porodu, a to často zcela neočekávaně. Na tuto situaci se nikdy nelze úplně připravit. Důležité je chodit na pravidelné kontroly ke gynekologovi a snažit se chovat zodpovědně, i když ani to není zárukou, že k předčasnému porodu nakonec nedojde. Může se tak stát kdykoliv v průběhu těhotenství. Nejčastěji v období mezi 25.–34. týdnem těhotenství, přičemž lékaři dnes dokážou zachránit i miminka narozená ve 23. týdnu.

Prudké hormonální změny, adaptace na zcela novou životní roli, nedostatek spánku a každodenní nejistota, zda dítě skutečně dostává vše, co potřebuje, jsou pro novopečenou matku zdrojem velkého napětí a únavy. Čtyřiadvacet hodin denně (noc z toho samozřejmě nevyjímaje) věnuje veškerou svou energii bezbrannému tvorečkovi, který je zcela závislý na její péči a lásce.

Když si rodiče přivezou novorozence z porodnice domů, často se stává, že miminko dokáže prospat celou noc. Rodiče srší štěstím, pediatři ale nabádají k obezřetnosti. Pokud čerstvě narozené dítě spí osm hodin v kuse, může jít i o velmi silnou novorozeneckou žloutenku - miminko je natolik apatické, že se samo nedokáže vyburcovat ke krmení.

I bez žloutenky je důležité, aby miminko prospívalo a nedocházelo u něj k dehydrataci. Lékaři proto doporučují budit dítě na krmení každé čtyři hodiny. V noci budit nedoporučují, jen v okamžiku, kdy se na čtrnáctidenní kontrole u pediatra ukáže, že miminko neprospívá.

Pediatři doporučují plné kojení minimálně do čtyř až šesti měsíců věku dítěte. Kojení do jednoho roku (samozřejmě již doplněné nemléčnými příkrmy) je dobré pro zdraví dítěte. V poslední době je opět populární kojení delší než jeden rok, což není rozhodně špatně, ale jedná se spíše o emocionální potřebu, kdy kojení poskytuje dítěti spíš pocit bezpečí a klidu než důležité složky výživy.

Ne vždy se ale kojení samo od sebe okamžitě samo přirozeně rozjede. Je to velmi individuální záležitost a někdy je k tomu zapotřebí obrnit se pořádnou dávkou trpělivosti. Důležité je první dny přikládat dítě k bradavce co nejčastěji, zhruba každé dvě až tři hodiny, po císařském řezu tyto intervaly mohou být delší. Pokud se ženě ani tři dny od porodu mléko ještě nevytvoří a miminko příliš ubývá na váze, lékaři pak obvykle přistupují k nasazení umělé výživy.

Čerstvou maminku, která právě prožívá hormonální smršť, je ze všeho vyděšená a nejistá, to může velmi rozhodit. Často se pak trápí otázkami typu: Co udělala špatně? Bude horší matkou, když umělou výživu odmítne a pokusí se počkat na vlastní mléko? Nebo když rezignuje a nakrmí dítě umělou výživou?

Každá žena by si měla vždy uvědomit, že se v dnešní době opravdu nejedná o žádnou tragédii. Miminka dnes velmi dobře prospívají i s umělou výživou, jelikož i ta dnes obvykle obsahuje vše co mateřské mléko.

Někdy může dojít jen k dokrmování miminka umělou výživou, přičemž je stále možné pokračovat v úsilí o plné kojení s pomocí laktační poradkyně.

Podle porodní asistentky Dariny Smíškové může být příčin pomalého nástupu laktace celá řada, od psychických a hormonálních vlivů přes špatnou techniku kojení, poruchy sání dítěte po nedostatečnou výživu matky. Jen velmi malé procento žen ale trpí takovým problémem, který by kojení znemožnil úplně.

Nejdůležitější je proto podle ní zachovat klid, protože novorozenec pozná, když je jeho matka ve stresu, a podle toho také reaguje. „Každá maminka a miminko jsou individuální a i zdánlivě stejný problém může mít jiné řešení. Proto radím maminkám, aby se neupínaly na rady z internetových debat a raději se obrátily na odborníky – porodní asistentku nebo laktační poradkyni,“ dodává.

Kolem třetího měsíce po porodu dochází k přechodnému poklesu tvorby mléka, který trvá i několik dní. Pokud chce žena i nadále kojit, je zapotřebí se na to připravit a snažit se toto období překonat.

Po porodu se každá maminka a její organismus musí vypořádat s řadou fyziologických a mnohdy psychických změn. Mezi ty běžné patří změny trávicího, vylučovacího a močového systému. Také pohlavní orgány projdou během porodu určitou přeměnou. Mezi hormonální zvraty mohou spadat takzvané poporodní blues, poporodní deprese nebo laktační psychóza.

Poporodní blues se za dva až tři dny po porodu může objevit u téměř tří čtvrtin maminek. Projevuje se stavy úzkosti, plačtivosti, lability a podrážděnosti. Někdy tyto stavy mohou být doprovázeny prožíváním negativních emocí vůči miminku a mateřství vůbec. Avšak poporodní blues většinou bez následků odezní samo.  

Poporodní deprese jsou oproti „blues“ psychiatrickou poruchou a neliší se od depresí negravidních pacientů. Průvodními jevy jsou nespavost, někdy negativní vztah k dítěti nebo rodině, ztráta hmotnosti. Deprese se vyskytují už u každé desáté maminky, mohou se objevit již v průběhu těhotenství. Léčit je určitě musí odborník.

Laktační psychózu někteří odborníci považují za určitý druh schizofrenie. Objevuje se u pouhého 0,1 procenta rodiček a velmi často jsou mezi pacientkami ženy s nějakou již léčenou psychózou nebo projeveným onemocněním v rodině. Onemocnění nejčastěji propuká mezi druhým a třetím poporodním dnem, může se ovšem vyskytnout i za měsíc či šest týdnů po porodu.

Laktační psychóza se projevuje úzkostmi, halucinacemi a maniodepresivními ataky. V ten okamžik může být maminka nebezpečná sama sobě, ale i svému okolí, včetně dítěte. Proto je v ten okamžik zapotřebí odborná pomoc psychiatra.

Velkým strašákem novopečených rodičů je takzvaný syndrom náhlého úmrtí novorozence, k němuž dochází během spánku miminka, kdy se mu náhle zastaví dech. Děje se tak bez zjevné příčiny, a pokud se na to nepřijde včas, miminko může zemřít.

I z tohoto důvodu odborníci apelují na rodiče, aby svá miminka dávali spát v poloze na zádech, a to do vlastní postýlky, kde nejsou žádné hračky, polštáře ani příliš měkké matrace. V postýlce by neměly být ani mantinely (chrániče boků postýlky). Minimalizuje se tím miminku možnost přetočit se na bříško, kdy je riziko SIDS třikrát větší než na zádech.

Už v porodnici pak personál většinou rodičům doporučuje, aby dítěti dali do postýlky i kočáru monitor dechu, který včas upozorní na případnou dechovou zástavu.