Článek
Malý Péťa byl od deseti měsíců v pěstounské péči svých prarodičů, kteří se o něj s láskou starali a snažili se mu vynahradit vše, co nedostal od svých rodičů. Bohužel se v jeho třech letech stala nehoda, při které se malý Petr málem utopil v bazénu na zahradě.
Babička s ním následně strávila tři měsíce v pražské nemocnici v Motole. Přes maximální péči lékařů si ho ale domů přivezla v kómatu. Aby toho nebylo málo, chlapec se navíc musel potýkat i s infekcí zákeřného zlatého stafylokoka, kterou se nakazil v nemocnici.
Prarodiče ale nic nevzdali a od okamžiku, kdy si Péťu přivezli domů z nemocnice, začali s intenzivní rehabilitací. Jakmile jim to zdravotní stav vnuka dovolil, začali doma cvičit Vojtovu metodu a pak také Bobath metodu. Následně absolvovali i intenzivní rehabilitační pobyty.
Vzniknou komplexní centra péče pro těžce nemocné děti. Myslí i na pečující
Díky veškeré péči prarodičů se Péťa probudil z kómatu, začal vnímat a pozorovat okolí a mohla mu být i odstraněna sonda ze žaludku, kterou přijímal potravu. Postupně se znovu naučil jíst lžičkou, kousat a komunikovat s prarodiči prostřednictvím očního kontaktu.
Přestože ani dnes Péťa nemluví, zůstává ležící a trápí ho spastické křeče horních i dolních končetin, vše vnímá a rozumí a v rámci svých možností se i snaží prarodičům v mnohých věcech pomáhat.
Prarodiče s ním neustále rehabilitují, provádějí logopedická cvičení a dopřávají mu hipoterapii (fyzioterapeutická metoda s využitím koně), která dělá chlapci dobře nejen po fyzické stránce, ale také mu vždy vykouzlí obrovský úsměv ve tváři.
Péťa je rád ve společnosti dalších dětí.
Péťa také dochází do speciální školy, kde má svého asistenta, a je zde šťastný. Užívá si i každou další příležitost ke kontaktu s dalšími dětmi. Radost mu dělá také jízda MHD, miluje předčítání pohádek, rád sleduje divadelní představení a se svým dědečkem sleduje v televizi každé hokejové či fotbalové utkání.
Bohužel tím, jak Petr neustále roste a je i těžší, je péče o něj pro stárnoucí prarodiče náročnější. Ze všeho nejvíce je trápí stále složitější péče o jeho hygienu. Ze sprchovacího lehátka již odrostl, potřebovali by proto pořídit toaletní křeslo, které by jim pomohlo při sprchování i vyprazdňování Péti. Na křeslo ale zdravotní pojišťovna ani stát nepřispívají, a tak se rozhodli požádat Patrona dětí o uspořádání sbírky na jeho nákup.
Rodiče těžce nemocné Laurinky se rvou statečně s osudem a čekají na zázrak
Kůže malé Veroniky je křehká jako motýlí křídla. Málokdo ví, kolik bolesti se skrývá za jejím úsměvem
