Článek
První odlišnosti si rodiče všimli zhruba v patnácti měsících. Adélka nenavazovala oční kontakt, komunikovala jinak než její vrstevníci a některé vývojové milníky přicházely později. Diagnózu se dověděli po vyšetřeních u psychologa a psychiatra.
„Se spoustou věcí jsme se ale museli vyrovnat sami, hledat informace, zjišťovat možnosti terapií a učit se, jak nejlépe Adélce pomoci,“ říká Lucie, která je nyní ve vztahu k dívce ve fázi osvojování.
Adélka nemluví, komunikuje převážně neverbálně, pomocí gest a mimiky dává najevo, co potřebuje. Někdy už dokáže ze sebe dostat i pár jednoduchých slovíček, avšak věty nezvládá. Má také silné emoce, které provází i silná agrese. Ta se někdy projevuje fyzickými útoky. Občas ubližuje i sama sobě, ale zároveň dokáže být také nesmírně vřelá. „Máme chvíle, kdy je mazlivá, směje se, přijde se přitulit. Ty momenty jsou pro nás všechny strašně důležité a krásné,“ svěřuje se Lucie.
Není-li Adélka ve školce, hraje si vesměs sama
Ve školce, kam Adélka pravidelně dochází, se jí daří mnohem lépe. Prostředí je pro ni strukturované, zábavné a pomáhá jí udržet pozornost. I tam si všimli, že její porozumění se zlepšuje. Když chce kakao, donese si hrníček, chápe pokyny a spolupracuje. A nedávno dokonce zaznělo první „mami“, slovo, které v rodině vyvolalo slzy radosti.
Litvikovi by rádi využili speciální terapie, ale zatím se jim nedostalo konkrétních doporučení. „Byli bychom šťastni, kdyby nám někdo poradil,“ zdůrazňuje Lucie. Často narážejí na nedostatek informací a složitou dostupnost služeb. Nejbližší centra, herny nebo odborníci bývají přes sto kilometrů daleko. Adélka ale v autě dlouho nevydrží. Přesto hledají cesty, jak jí pomoci, třeba prostřednictvím senzorických hraček a pomůcek na rozvoj řeči.
Adélka (uprostřed nahoře) s tátou na dětském hřišti
Velká voda, která loni v září zasáhla i jejich dům, však většinu z nich zničila. Odplavena byla i oblíbená trampolína, která Adélce pomáhala s psychomotorikou. Díky dobročinnému projektu Korunka pomáhá se ale podařilo získat finanční příspěvek ve výši 50 tisíc korun a rodina mohla pomůcky obnovit. „Jsme za to opravdu vděční,“ dodává Lucie.
Sama teď čelí dalšímu těžkému období. Spolu s bratrem se stará o vážně nemocnou maminku. Přes to všechno neztrácí naději. „Každý malý pokrok je pro nás obrovský. Věříme, že jednou se Adélka rozmluví, bude víc vnímat okolí a třeba zvládne žít samostatně. Milujeme ji a uděláme pro ni, co bude v našich silách,“ uzavírá Lucie.
