Obézní děti v Česku přejídáním zahánějí stres a nudu. Jen úprava jídelníčku jim nepomůže

„U dětí s nadváhou a obezitou převažuje vyšší citlivost na negativní emoce. Důsledkem toho je pak jejich emoční jedení. V jídle prostě hledají útěchu, která se dostaví najedením. Pokud se tyto děti naučí lépe zvládat stres, mohou jít zbytečná kila dolů,“ řekla Novinkám sociální geografka Dana Hübelová z brněnské Mendelovy univerzity. Stravovací návyky dětí zkoumá s kolegy z Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a ze Státního zdravotního ústavu.

Problém je podle odborníků v tom, jak se nadváha u buclatých školáků nyní řeší. Jen se jim sníží přísun jídla s tím, že pak přece musí zhubnout. Přesně to je ale cesta k dalšímu přibírání.

„Více než třetina dětí s nadváhou dbá na kontrolu svého jídelníčku a téměř polovina se snaží jíst méně nebo alespoň omezit jídlo po večeři. Jenže tyto praktiky mohou vést k tomu, že po cyklu omezení jídla nastává fáze přejídání, takže se vesele přibírá dál,“ vysvětlila Hübelová.

Pokud se dítě dostane do fáze, kdy už má nadváhu, svádí pak zápas na několika frontách. Musí dostat v první řadě pod kontrolu své emoce tak, aby stres, nudu a nepohodu nezajídalo. Dále musí změnit jídelníček a přidat pohyb. A v neposlední řadě se musí naučit odolat pokušení zakousnout se do hamburgeru nebo kusu dortu.

Ovládnout svoji chuť není až tak jednoduché. Děti s kilogramy navíc mají narušenou přirozenou kontrolu hladu, kterou si musí nově vybudovat. Přejídání je mnohé přivedlo k tomu, že jedí, i když nemusí, také proto, že nejsou schopny odolat všem těm lákavým vůním linoucím se například z prodejen s rychlým občerstvením.

Při výzkumu se vědci zaměřili na sběr detailních dat. Místo aby oslovili masy školáků, zkoumali jen stovku z nich. Zaměřili se nejen na jejich stravovací návyky, podrobně zkoumali i jejich psychiku a reakce na stres a vyrovnávání se s ním.

Při hledání všech podnětů, které vedou školáky v Česku k přejídání, nasadili do výzkumu i eye-trackingové technologie. Díky nim mohli sledovat, kam přesně a na jak dlouho se upíná pohled dítěte při procházení kolem oblíbeného fastfoodu. A výsledek byl jednoznačný. Pohledy směřují právě k jídlu.

Součástí terapie u školáka – tlouštíka tedy musí být nejen zvyšování jeho odolnosti proti stresu, ale i to, aby mu již přestaly velet jeho chuťové pohárky.

Počet tlouštíků přibývá téměř na celém světě. Konkrétně v ČR má vyšší než normální tělesnou hmotnost zhruba 60 procent dospělé populace.

Mezi dětmi ve věkové kategorii pět až 17 let má momentálně vyšší než normální hmotnost bezmála třetina z nich. Zhruba dvě třetiny z těchto dětí se dle statistik už svých špíčků nezbaví. Během dospívání nezvládnou přebytečné kilogramy shodit ani díky sportu či změně svého jídelníčku a s nadváhou se budou potýkat i v dospělosti. A právě kila navíc mohou být důvodem četných zdravotních obtíží.