Nejmladší moderátor v Česku? Žák 8. třídy natáčí rozhovory s celebritami

Dvě křesla, stoleček, natáčecí technika a pozadí, které se dá podle příležitosti měnit. Tak vypadá malé improvizované studio žáka 8. třídy Tomáše Hrnčíře. Kolem navíc postávají figuríny oděné do různých modelů – natáčecí prostor se totiž nachází v ateliéru jeho babičky, která je módní návrhářkou. A díky ní a jejím přehlídkám se vlastně poprvé dostal k mikrofonu. Nebyly mu ani tři roky.

„Prvně jsem uvedl moderátora přehlídky Honzu Čenského, on mi odpověděl ‚Děkuji ti, kolego‘ a pak se to postupně rozvíjelo tak, až jsem je spolumoderoval,“ vzpomíná Tomáš na první příležitosti, které dostal.

„Je velmi výřečný, snad od jednoho roku nezavřel pusu, a když se dostal k mikrofonu, tak se ho nechtěl pustit. A tak se vlastně ani nedivím, že ho baví to, co ho baví, jako rodina ho v tom podporujeme, protože je potřeba podpořit talent, když v dítěti je,“ říká jeho maminka Martina Hrnčířová, jež mu s natáčením také pomáhá.

„Teď mám svůj vlastní pořad, do kterého si zvu známé i neznámé osobnosti – protože každý člověk je pro mě osobnost, jak to vždycky s radostí říkám. A dále natáčím reportáže, které občas dělám se svou šikovnou mladší sestrou Eliškou,“ popisuje, co všechno dělá. Do budoucna by rád zkusil i podcasty.

Hosty si vybírá podle aktuálních témat, na základně kontaktů, jež získá, a také podle oborů, které jeho samotného přitahují.

„Já jsem se vždycky zajímal o lidské tělo, o vesmír, byl jsem od malička hlavou v encyklopediích,“ říká o sobě. Rád se tak kromě osobností ze showbyznysu potkává s vědci a lékaři a jezdí za nimi na jejich pracoviště. „Natáčím ale také s lidmi, co trpí nějakými chorobami a mají světu co vyprávět o tom, jak to prožívají,“ doplňuje ke svému zaměření.

Téma kosmu probíral třeba s mladým vědcem Simonem Klingou nebo s prvním Čechem ve vesmíru Vladimírem Remkem. Do Masarykova onkologického ústavu jel za lékařem Janem Trnou, bojovníka Jiřího Procházku navštívil v jeho tréninkovém studiu a v loděnici zase točil s vodním slalomářem Jiřím Prskavcem.

„Anebo jsem například byl ve studiu Olympicu přímo s Petrem Jandou, to byl pro mě taky silný zážitek,“ zmiňuje jeden z rozhovorů, na které rád vzpomíná. Přitom to na začátku vypadalo, že z rozhovoru možná sejde, hudebník se necítil dobře a neměl moc času.

„A já to chápu, kdybych byl slavný a chtělo mě zpovídat nějaké dítě, taky bych pro to asi nebyl tak zaujatý, ale panu Jandovi se to nakonec moc líbilo, a provedl mě dokonce celým nahrávacím studiem,“ zmiňuje, co nečekaně zažil.

„Ne každý čeká, že jim zavolá třináctiletý moderátor, lidé reagují různě, když je oslovím. Ale když ke mně do studia pak přijdou a je po rozhovoru, tak mi většinou říkají, že jsem byl perfektně připravený,“ usmívá se.

Právě příprava je pro něj velmi důležitá, aby nemusel před kamerou držet v ruce papír s otázkami a mohl si třeba dovolit i improvizovat. Nervózní prý někdy mladý moderátor bývá, ale trému si snaží nepřipouštět a z rozhovoru se spíše těšit. Do některých povídání se občas zabere tak, že trvají i dvě hodiny a musí je pak stříhat.

Rozhovory podle jeho rodiny rezonují i na Tomášových sociálních sítích, které mu maminka pomáhá spravovat. Chodí mu řada komentářů a vzkazů nejen od fanoušků, ale také třeba od osamělých lidí.

„Odepisování věnuje mnoho času, často mu píší i starší lidé a senioři, protože se sestrou Eliškou natáčejí i reportáže, které jsou cílené na starší diváky, a my vidíme, že to pro ně má velký význam,“ prozrazuje o zpětné vazbě od diváků hochova babička Marie Zelená.

Moderátorských vzorů má Tomáš spoustu, od Aleše Cibulky přes Karla Voříška až po Lucii Výbornou. „Ale asi největším je pro mě Marek Eben, úžasný moderátor, který ale také natáčí rozhovory a nedělá je jenom v češtině, ale i v angličtině. To bych chtěl taky jednou dělat,“ přiznává. Cizí jazyky se mu budou určitě hodit, jeho vysněným hostem je totiž fotbalista Cristiano Ronaldo.

Sám má fotbal rád, ve volném čase taky hraje tenis, začal i bruslit a lyžovat. Všechny své aktivity skloubit se školou prý bez problémů zvládá, i díky tomu, že mu jde látka lehce do hlavy, na písemky se ani nemusí připravovat a mívá je na výbornou. A díky rozhovorům s odborníky se zároveň spoustu užitečných informací dozví a má přehled.

Díky dalšímu zájmu, o dějepis, navíc bodoval v obvodním kole dějepisné olympiády, v celostátní soutěži TOP student 2024 pro nejaktivnější české děti vyhrál v kategorii ZŠ a je rovněž laureátem ceny pro nadané děti do 14 let Zlatý oříšek.

„Díky tomu vím, že lidi opravdu zajímá, co dělám, že je to něco, v čem se můžu dál rozvíjet, a že teď budu mít díky Oříšku ještě větší podporu,“ odpovídá na otázku, co pro něj vítězství znamenalo.

„Spolužáci všichni vědí, že natáčím, byla to jedna z prvních věcí, kterou jsem jim řekl, když jsem se sem do Prahy z Brna přestěhoval kvůli příležitostem. Trošku jsem se tím i pochlubil,“ směje se třináctiletý kluk. „Když jdu někam točit, tak se mě ptají, jaké to bylo, a celá škola mě v tom podporuje a uvolňují mě, když potřebuju točit, mám dobré známky, tak s tím nemají problém,“ přiznává na závěr.