Nedávali mu naději na přežití, Vašík přesto o svůj život a místo na světě bojuje jako lev

Nikdo netuší, proč se narodil tak brzy, ani proč mu po třech dnech začaly selhávat všechny orgány. Lékaři se shodli na tom, že dítě upadlo do šoku.

„To znamenalo, že se mu jakoby restartovalo celé tělíčko. Začal krvácet do všech orgánů. Všechny provedené testy, proč se to děje, byly neprůkazné,“ vypráví Novinkám maminka. Nakonec začali lékaři Vašíka léčit na bakterii serratia, která se běžně vyskytuje u dospělých, ale ojediněle i u novorozenců.

„Dostal antibiotika a tři dny se nevědělo, jestli přežije, byl v hrozném stavu,“ vzpomíná Michaela a popsala, odkud kam všude Vašíkovi vedly hadičky, trubičky a jiné zdravotnické propriety.

Mamince Vašíka nezbylo nic jiného, než se modlit a doufat, že její syn přežije. Bohužel se ho nemohla ani dotknout, protože byl v inkubátoru a byla těžká doba covidu. Dnes tak už jen vzpomíná, jak tři dny v kuse seděla uplakaná v respirátoru u inkubátoru a pozorovala, jak se tým lidí snaží zachránit jejího chlapečka.

Za svůj život si Vašík prošel sedmi operacemi mozku, přičemž úplně tu první podstoupil už ve dvou týdnech života. Dále absolvoval operaci očí a mnoho pobytů v nemocnici z důvodu infekcí, zápalů plic a tak dále.

„Nesli jsme to strašně těžce, ale zachránilo mu to život. V pražském Motole mu udělali takzvanou kmenovou drenáž, což znamená, že mu strčili trubičku do mozku a mozkomíšní mok odváděli do plastového sáčku mimo tělo, nebyl totiž sám schopný ho odvádět zpět do těla ve správném množství,“ vysvětluje maminka s tím, že díky tomu nemusel Vašík podstupovat neustálé lumbální punkce.

Vašík v dubnu oslaví čtyři roky. Je stále na plenkách, sám se nenají ani neoblékne, nemluví. Prognózy jsou nejasné - sice má diagnostikovanou dětskou mozkovou obrnu, specifickou formu, ale stále nepřestává udivovat své okolí tím, co všechno dokáže.

„Třikrát nám říkali, že zemře. Ještě než nás pustili z nemocnice, nám říkali, že nebude nikdy sám dýchat. Do dvou týdnů dýchal sám. Říkali, že nikdy nebude schopný se kojit. Váša byl půl roku plně kojený. Kojení zlikvidovaly až pobyty v nemocnici. Nejedl přirozeně, ale měl píchnutou infuzi a krmili ho nitrožilně,“ vyjmenovává Michaela s tím, že tak je to se vším.

„Vašík dokáže všechno, co chce, jen mu to trošku déle trvá,“ usmívá se. Rodiče malého bojovníka věří, že jednou bude žít plnohodnotný život jako každý jiný, jen s tím rozdílem, že nebude běhat jako Usain Bolt (jamajský atlet a sprinter).

Život s dítětem s tolika specifickými potřebami vyžaduje hodně finančních nákladů. Bohužel ne vše hradí veřejné zdravotní pojišťovny. Proto byli rodiče nuceni založit si transparentní účet a pak také udělat Vašíkovi webové stránky, účty na sociálních sítích, aby se zvýšilo o Vašíkovi povědomí a byla i větší šance na pomoc od lidí.

„Vozíček stál osmdesát tisíc, autosedačka devadesát, vertikalizační stojan to samé,“ kroutí hlavou maminka. Díky dárcům mohou Vašíkovi pořídit mnoho věcí, a navíc i navštěvovat speciální dětské centrum Chocerady, kde se mu věnují speciální pedagogové a rehabilitační sestry.

„Právě v centru vídáme děti, které tam žijí trvale, protože rodiče péči o ně vzdají. Ráda bych tak dala i Vašíkovým příběhem ostatním rodičům naději, že i když to je náročné, tak to jde zvládnout a může to člověka naplňovat. Vašek nám nejen bere, ale i mnoho dává,“ upozorňuje maminka.

„Spoustě lidem ten život proběhne mezi prsty a přitom nemohou říci, že vedli spokojený život. S Vašíkem nejde běhat, plazíme se z místa na místo a zatím se nám to vždycky podařilo. Člověk zpomalí a vychutnává si každou věc, která se mu povede,“ uzavírá.