Článek
DomŠkolu, jak ji její zakladatelé nazývají, vybudovali Šárka Hájková a Tibor Kmetyo vlastně nejprve kvůli svým dětem. Nelíbil se jim styl vyučování, když je uvěznila doma pandemie covidu. Začali je učit sami, až je napadlo otevřít domácí školu i dalším zájemcům. Nejprve začínali v Osečné a nyní se pro zvyšující se zájem přesunuli do větších prostor do Liberce.
„Všechno začalo při covidu, kdy jsme naše vlastní děti nechtěli podrobovat experimentům. Pak se nabalili další lidé, které pálilo to samé. Nejprve jsme začínali v menším a nyní se nám nabídla možnost mít školu v prostorné vile a se zahradou,“ popsal Tibor Kmetyo, který je ředitelem domácí školy.
Profesionálním učitelem není ani jeden ze zakladatelů, ovšem už dlouhá léta pracují s dětmi ať jako vychovatelé, pečovatelé nebo trenéři. Nicméně oba se před pomyslnou katedru staví a s dětmi látku probírají. Pomáhá jim i parta dalších lidí, pedagogů. Funguje to na principu běžného domácího vzdělávání, tedy stejně, jako kdyby si chtěl rodič nechat svého potomka doma a učit ho sám. Tady jej ale přivede do jakési velké rodiny, kde má možnost být s kamarády různého věku a učí se podle běžných osnov, pod vedením dospělých.
Průvodkyně v Montessori školce: Na začátku dne se musím hodit do klidu
Někdo jezdí každý den, někdo jen dvakrát týdně. Někteří se tak učí jak v DomŠkole, tak i s rodiči doma. Stejně jako všechny ostatní děti, které se vzdělávají doma, tak i ty odsud čeká jednou za půl roku přezkoušení v klasické základní škole.
Běžné školy nezatracují, nabízejí alternativu
„Děti necháváme většinu času dohromady, vzájemně se podporují, pomáhají si. Mohou tady být děti už od předškolního věku, protože máme i školku. Nechybí u nás hračky a klidně tady může zůstat i rodič a vyřizovat si pracovní záležitosti, a když má dítě potřebu, přijde a pomazlí se s ním,“ popsal Kmetyo.
Třída je pro všechny společná, každý se věnuje své činnosti.
Předškoláky i různě staré školáky nechávají společně komunikovat a spolupracovat, třeba dohromady zpívají při hudebce nebo si pomáhají při běžných samoobslužných činnostech.
„Jsme alternativa pro státní školy, které ale nijak nezatracujeme. U nás přijdou děti klasicky do školy, mají ranní aktivity, kdo nestihl snídat nasnídá se, malinko jako doma. Pak si sednou do lavice, přijde učitel, zazvoní se na zvonek a začne výuka. Někdy třeba děti vydrží výklad i dvě hodiny v kuse, jindy, kdy vidíme, že jsou nepozorné, tak třeba po půlhodině přerušíme a jdeme ven. Ale v pohodě zvládneme probrat vše, co je podle osnov potřeba,“ vysvětlila Hájková a doplnila:
„Máme půl roku na to, abychom je látku naučili. Ale jestli se učí danou věc v pondělí nebo v pátek, to je úplně jedno. Takže když vidím děti po víkendu roztěkané, mají třeba místo matematiky vlastivědu nebo si zapívají a učení se udělá jinak, přizpůsobí situaci.“
Problém není ani propojení dětí z různých ročníků
„Učitel to zvládá, i když má ve skupině starší i mladší školáky. Tím, že je to malá skupina a ne dvacet čtyři třicet dětí ve třídě, může jim dávat úkoly individuálně a být variabilní,“ doplnil Kmetyo.
Za vzdělání v domácí škole platí rodiče od 5900 do 8500 korun za měsíc a k tomu obědy, které tady dětem zajišťují. Nic jiného se neplatí. DomŠkola ale přivítá i třeba děti, které chtějí jen docházet na kroužky a nejsou žáky školy anebo zde děti také hlídají. Spolek má všechno jen ve své režii, včetně financování provozu. Žádné příspěvky od měst či obcí nemají, avšak těší je rostoucí zájem o domácí výuku. To je hnacím motorem zakladatelů.
Naučte děti převzít odpovědnost za své výsledky ve škole
Dovolte dětem chybovat a používat smyslové orgány, říká Kalman Horvát, který učí matematiku jinak
