Muži na rodičovské. Proč jich je u nás tak málo?

„Rodičák bych mužům ordinoval povinně,“ prohlašuje hudebník a absolvent pražské Akademie výtvarných umění Mikoláš Růžička. S manželkou, herečkou a influencerkou Andreou Růžičkovou, za svobodna Kerestešovou, vychovává nyní šestiletého Tobiáše a čtyřletého Jáchyma. Na rodičovské se vystřídali, Mikoláš s oběma syny strávil dohromady přibližně dva a půl roku.

S Tobiášem mu roční rodičovská dovolená začala v době, kdy byl malému rok a půl. Andrea, jež zazářila v seriálech Vyprávěj či Ordinace v růžové zahradě, tehdy dostala možnost pokračovat v natáčení projektu, v němž už dříve účinkovala. Mikoláš neváhal, chtěl rodičovskou zažít, a tak si ochotně vyměnili role.

Na dobu strávenou se starším synem dnes vzpomíná s úsměvem. Mívali idylické dny, kdy Mikoláš chodil po Praze s kočárkem na dlouhé procházky. Jen myslel na to, aby se nevzdálili od natáčecího studia, Andrea tenkrát ještě kojila.

Na druhou rodičovskou s mladším Jáchymem nastoupil v synových necelých třech letech poté, co skončil na AVU na pozici odborného asistenta. Po pozitivní zkušenosti na rodičovské s Tobiášem se na ni chtěl vrátit a rozmyslet se, kam profesně dál.

Nechat se zaměstnat znovu nechtěl, a tak zůstal jako OSVČ. Na volné noze se začal opět věnovat muzice, v níž už dříve slavil úspěch se svou kapelou Republic of Two, kterou založil s Jiřím Burianem. Občasně navíc moderuje v rádiu. Rodinu nyní primárně živí manželka.

„Každý den je nové překvapení. Když si myslím, že už jsem na něco přišel, objeví se další patro vztahu mezi mnou a dítětem, na které musím vystoupat. Náš vztah je živý, neustále se vyvíjí a je potřeba neustrnout na místě,“ popisuje Mikoláš.

„Nejraději jsme všichni pořád spolu, celá rodina. Vyhovuje nám to a neumím si to ani jinak představit. Jasně, někdy je trochu složité najít si prostor jen sám pro sebe, ale umíme si s Andrejkou navzájem vyhovět.“

Zdravý balanc mezi péčí o potomka a osobními aspiracemi si našel. Častěji se ke svému potěšení dostal k pianu a hrou uspával prvorozeného Tobiáše. Bytové muzicírování s otcovskou zkušeností zformovaly Mikoláše natolik, že se zrodila trilogie alb neoklasických klavírních skladeb nazvaná Doma, kterou začal spontánně nahrávat ve svém domácím studiu.

Na tom, že se uvolil být po určitou dobu naplno s dětmi, neshledává nic výjimečného. Spíše naopak. Rodičák bere jako obrovský dar, nikoli povinnost. „Model, kdy muž dorazí domů v šest večer a na půl hodiny si pohraje s dítětem nebo mu v horším případě dá jen pusu na dobrou noc, mi už přijde docela mimo,“ uvažuje.

S předsudky ze strany okolí kvůli svému zapojení se nesetkal, což připisuje modernímu smýšlení svých přátel a příbuzných.

„Když vezmu do ruky houbičku a umyju nádobí, necítím se být méně mužem. Dělají ho ze mě jiné věci,“ poznamenává. Vnímá také to, že rodičovství vztah mezi ním a Andreou ještě více prohloubilo. „Máme oblíbenou hlášku, že láska je jako vesmír –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ neustále se rozpíná,“ dodává.

Otců na rodičovské dovolené, jakým byl svého času Mikoláš Růžička, je v Česku stále zanedbatelné množství. Většímu počtu brání tradiční uspořádání společnosti, se kterým souvisí i nastavení pracovního trhu, na němž muži zpravidla vydělávají víc než ženy.

„Když už na rodičovskou muži jdou, jde o specifické typy tatínků. Buď jsou nezaměstnaní či mají nižší mzdu než matka, nebo naopak jde o otce z vyšší společenské vrstvy, kteří si to mohou dovolit,“ vysvětluje sociolog a odborník na genderová studia Petr Pavlík z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy.

Důsledkem dlouhodobé mocenské nerovnováhy mužů a žen v Česku jsou různé stereotypy. Je jím kupříkladu představa, že muži se mohou realizovat jedině v práci, zatímco pro ženu je životním naplněním mateřství.

Sociolog vyjmenovává i jiné zaryté mýty: muži podle nich nejsou tak emociálně založení jako ženy nebo údajně nedokážou ženy v péči plnohodnotně nahradit. „Když se otec ocitne v situaci vdovce, víme, že je nepochybně schopen ženu zastoupit,“ doplňuje Petr Pavlík.

Zavádějící je podle něj také iluze o superženě, která stíhá všechno: kariéru, děti i domácnost. „Plýtváme obrovským potenciálem žen, které kvůli rodičovské odejdou z pracovní sféry na několik let, a tento výpadek je pro jejich další možné profesní stoupání fatální,“ tvrdí.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka nyní usiluje o novelu zákoníku práce. Ta by měla zaměstnancům na rodičovské dovolené umožnit vykonávání stejného druhu práce, kterou prováděli před nástupem na dovolenou, u téhož zaměstnavatele na základě dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce.

„Zaručen bude i návrat na stejnou pracovní pozici a na stejné pracoviště pro zaměstnance, kteří se vracejí z rodičovské dovolené před dosažením druhého roku věku dítěte,“ upřesňuje ministr.

Evropská směrnice o slaďování soukromého a pracovního života z roku 2019 určila, že každý z rodičů musí být na rodičovské dovolené alespoň dva měsíce, což Česko dodnes nepřijalo, i když tak mělo do roku 2022 učinit. Ministerstvo práce a sociálních věcí odmítnutí odůvodnilo přílišnou nákladností tohoto požadavku.

Zůstává tak jen dobrovolná otcovská dovolená v délce dvou týdnů. Ta se hradí z nemocenského pojištění, za každý ze čtrnácti dnů dostává otec vyplaceno sedmdesát procent z denního vyměřovacího základu ze své hrubé mzdy. „Dopady absence citové vazby otců na jejich děti přitom nejsou nevýznamné. Ve stáří jsou tito muži sociálně izolovanější, a i proto statisticky umírají dříve,“ podotýká sociolog.

Petr Pavlík spatřuje řešení ve strukturálních opatřeních, jakými by mohly být vyšší rodičovský příspěvek, kratší rodičovská dovolená, kterou by vykompenzovala širší síť školek a jeslí, vyrovnávání mezd mužů a žen nebo rozvoj pečující stránky mužské osobnosti. „Chceme automatickou a předvídatelnou valorizaci rodičovského příspěvku, jehož navýšení jsme za Piráty prosadili,“ uvádí místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Olga Richterová.

„Za cíl máme zajistit sto tisíc nových míst v předškolní péči. Připravujeme také takzvané sousedské dětské skupiny,“ poukáže na koncept ze zahraničí, kdy se pečující osoba stará o skupinu až čtyř dětí přímo ve své domácnosti. Podle Richterové prosazují Piráti i další rozšiřování částečných úvazků, které už loni podpořila vláda slevou na pojistném.

S předsudky na instagramovém účtu Táta na rodičovské se setkává Matěj Červ, který zhruba tři čtvrtě roku pečuje o nyní rok a čtvrt starého Adama. Přerušil zaměstnání u policie, kde slouží coby vyšetřovatel hospodářské kriminality. „Šéf to vzal kupodivu skvěle, dokonce mi nabídl možnost zkráceného úvazku,“ říká Matěj. Do práce teď dochází na jedno odpoledne v týdnu, kdy syna hlídá časově flexibilní babička.

Jeho odchod na rodičák, který si rozložil na dva roky - se synem tak bude do věku dvou a půl roku -, ovlivnily dva faktory. Jeho manželka působí ve farmaceutickém odvětví a vydělává víc než on, a navíc má širokou možnost home office, zatímco Matěj žádnou. „Se ženou jsme se shodli, že to bude nejlepší řešení, abychom s Adámkem mohli být oba co nejvíc,“ upřesňuje.

Manželka obvykle odchází do kanceláře jednou týdně. Pokud je ale malý třeba nemocný, může pracovat z domova klidně celý týden. V minulosti to však zakusili i obráceně. Žena odjela na dva dny na služební cestu a všechno bylo na Matějovi, který si vyzkoušel, co stoprocentně samostatná péče obnáší. Zjistil, že když je s Adámkem sám, nemůže si občas ani dojít na záchod nebo se v klidu najíst.

Když známým pověděl, že se chystá odejít na rodičák, zasypali ho spoustou otázek, na něž hromadně odpovídá příspěvky na sociální síti. Zmiňuje v nich dlouhodobý spánkový deficit, docenění ženy po svém boku i to, že „rodičovská fakt není dovolená“. „Naivně jsem si myslel, že budu mít čas i sám pro sebe, který naplním třeba běháním nebo cvičením. Na to není skoro vůbec čas, a když výjimečně je, tak zase není energie,“ posteskne si.

Představy se mu rozcházejí s realitou, v níž pochopil, že péče o dítě je nepřetržitá. „Z dálky to vypadá, že dítě nakrmíte a uspíte, a když nespí, tak si s ním hrajete. Tím ale úkoly nekončí. Po malém uklízím, protože při krmení létá jídlo všude. A musím ho neustále zabavovat. U ničeho nevydrží dlouho, a tak pořád hledám nové podněty,“ doplňuje.

Intenzivní otcovská zkušenost ho jednoznačně posílila. Posouvá hranice vlastní nepohody a bojuje s únavou. Kromě starání se o syna teď dělá i víc domácích prací, o něž se už dříve stejnou měrou dělili se ženou, s níž společně bydlí od dob vysokoškolských studií. „Nechci, aby se žena po práci ještě musela věnovat vaření nebo uklízení, ale aby měla dostatek prostoru být s Adámkem,“ ozřejmuje Matěj.

V online prostředí dostává i nenávistné vzkazy, že není dostatečný chlap nebo že je „podpantoflák“. Takovými komentáři se spíše baví, než že by ho demotivovaly. Píšou mu totiž také budoucí tatínkové, že odchod na rodičovskou dovolenou zvažují a Matějův profil je utvrdil v tom, že ji mohou zvládnout.

„Snažím se brojit za rovnoprávnost v domácnostech, aby všechno nezůstávalo pouze na ženách,“ shrnuje, co ho ve virtuální aktivitě i rodičovské dovolené pohání dál. „Se synem jsme na sebe tak zvyklí, že už teď je znát, že je naše pouto mnohem silnější, než kdybych ho vídal jen o odpolednech a víkendech,“ uzavírá.

Matějova slova může jedině potvrdit Libor Pospíšil, který je na rodičovské dovolené se skoro tříletým Elliotem. Jeho maminka je Kanaďanka, jež přes dvanáct let žije v Česku, kde má trvalý pobyt. Syn je díky odlišným národnostem rodičů bilingvní. Při našem rozhovoru na tátu mluví anglicky, ten mu odpovídá česky.

Liborova manželka je umělkyně a podnikatelka, která pracuje z domova. Díky partnerově rodičovské dovolené tak maximalizují čas, který mohou se synem společně strávit. Libor se předtím živil coby projektový manažer vzdělávacích programů, před nástupem na rodičák nicméně dal výpověď a od té doby si čas od času přivydělává jako OSVČ.

„Hlavně nechci, aby měla žena pocit, že je na rodičovství sama. Její vstup samozřejmě nikdy nedoženu, jakkoli bych se snažil. Myslím, že si muži často nedokážou představit, jaké to je být s dítětem sám od rána do večera, den co den. A dělat úplně všechno, nejenom ho po příchodu z práce zabavit,“ poznamenává. Více než on čelí předsudkům jeho manželka. Oba pociťují, že společnost od matek očekává, že budou s dítětem doma. Jedině to z nich v očích ostatních lidí dělá dobré matky.

„Od mužů jsem v této souvislosti slýchával věty typu ‚já bych to nedal, matka je na to stejně lepší, mě ani v noci nevzbudí pláč…‘ Tomu se potutelně usmívám, protože si myslím, že důvody jsou spíš jinde,“ říká Libor.

Nejbližší okolí ho v jeho volbě podporuje. Ze strany širšího okruhu známých má ale někdy pocit, že jej vnímají jako slabšího, nedostatečně ambiciózního muže bez pořádného životního plánu. Sám bere rodičovskou dovolenou jako přirozené pokračování v rovnosti a férovosti, které s partnerkou buduje už od začátku jejich známosti. „V naší domácnosti neexistují role, které by byly výhradně mužské nebo ženské,“ dodává.

Být na rodičáku bere jako obrovský vklad do partnerského vztahu. „Člověk získá docela jinou úroveň pochopení pro náročnost věcí, které ženy zažívají. Ta se nedá nabrat tak, že bych si plnou péči o dítě zkusil na den nebo na týden,“ tvrdí. „Nikdy jsem rozhodnutí odejít na rodičovskou nelitoval. Ani na vteřinu,“ dušuje se Libor Pospíšil –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ otec na dovolené, jichž je u nás jako šafránu.