Článek
„Mezi hlavní příčiny odkladu rodičovství patří faktory spojené s kariérou a vzděláváním. V posledních letech významnou roli hrají také materiální podmínky, jako jsou dostupnost bydlení a ekonomická stabilita. Zásadní je i partnerská situace, tedy otázky týkající se stability a kvality partnerských vztahů, a faktory související se zdravotním stavem,“ vysvětluje Jitka Slabá z Národního institutu pro výzkum socioekonomických dopadů nemocí a systémových rizik (SYRI).
To vše má vliv na pokles porodnosti. V České republice se loni narodilo nejméně dětí od roku 2001. Bylo jich pouze 91 200, což je o více než 10 000 méně než v roce 2022. Negativní trend pokračuje i letos, kdy za první pololetí přišlo na svět jen 41 600 dětí. První dítě mají české ženy průměrně až v 29 letech.
Slabá také upozornila na jev zvaný fertility timing gap, což je rozdíl mezi plánovaným a skutečným věkem, kdy ženy mají své první dítě. Fertility timing gap ukazuje na nesoulad mezi reprodukčními plány a jejich uskutečněním. Některé ženy pak podle vědců odkládáním početí dospějí až do situace, kdy dítě už mít nemohou.
„Z našich výzkumů vyplývá, že klíčové reprodukční události odkládají do pozdějšího věku především mladší generace. Nárůst podílu bezdětných do 31 let, které u generace žen narozených v letech 1985 až 1991 tvoří až 35 procent, by se přitom mohl projevit i v nárůstu podílu bezdětných do 40 let. Pokles plodnosti ale sledujeme i jinde, například v severských zemích, které byly dlouhodobě považovány za vzor v oblasti rovnováhy mezi pracovním a rodinným životem. To vyvolává další otázky,“ podotkla Slabá.
Jedním z důvodů může být proměna partnerských vztahů a jejich načasování. „Proměny v partnerském statusu a nové formy soužití mohou mít zásadní vliv na reprodukční plány a jejich následnou realizaci, což by mohlo být klíčové pro pochopení současných výzev v oblasti plodnosti,“ dodala Slabá.
Institut SYRI vznikl před dvěma lety v reakci na pandemii covidu-19. Vědci a vědkyně Masarykovy univerzity, Univerzity Karlovy a Akademie věd se v rámci SYRI spojili do devíti výzkumných skupin, které se zabývají společenskými krizemi a riziky například v oblasti zdraví, vzdělávání, trhu práce či komunikace.
