Jak bylo ve škole? Neptejte se obecně, zajímejte se o konkrétní zážitky a problémy

V mnoha rodinách se odehrává podobný scénář. Na dotaz, jak bylo ve škole, se ozývají většinou krátké odpovědi typu „fajn“, „dobrý“, popřípadě „nic moc“. Pokud se jako rodič chcete dozvědět přece jen o něco více, zkuste na to jít jinak a snažte se s dítětem zavést smysluplnější a obsáhlejší rozhovor, a to díky kreativnějším dotazům, které ho možná hned tak nerozčílí.

Jak k tomu uvádí ve své knize 13 Things Mentally Strong Parents Don’t Do (13 věcí, které psychicky silní rodiče nedělají) klinická pracovnice a psychoterapeutka Amy Morinová, je důležité projevit zájem o názory, zájmy a nápady svého dítěte.

Pro server Psychology Today uvedla několik otázek navržených tak, aby povzbudily dítě v ochotě dělit se s rodiči o radosti i strasti spojené se školní docházkou.

Tato otázka podle odbornice posouvá hranice od obvyklé rutiny nudného dotazu a povzbuzuje dítě, aby se podělilo o příjemné okamžiky. Také pomáhá na chvíli si odpočinout od negativních myšlenek, pokud má dítě tendenci k nim tíhnout.

Překvapení ve škole mohou být různého druhu – nepříjemná, zábavná nebo opravdu nečekaná. Opět tento dotaz povzbuzuje dítě, aby se svěřilo především s pozitivními zážitky.

Tato otázka podporuje sociální dovednosti – své dítě jednoduše „přinutíte“ zamýšlet se i nad tím, co dobrého udělali druzí. A může jít o cokoli – dobrou známku z oblíbeného nebo naopak těžkého předmětu, sportovní výkon nebo třeba i jen dobrý vtip.

Kromě úspěchů ostatních lidí okolo je dobré věnovat pozornost i svým vlastním. Bez ohledu na to, jak nepatrné se mohou zdát.

Touto otázkou podle odbornice nabízíte dítěti možnost vyjádřit jakoukoli frustraci nebo problémy, kterým mohlo čelit, a zároveň vám poskytne pohled na oblasti, kde by váš potomek mohl potřebovat podporu.

Podpořte přirozenou zvídavost vašeho dítěte formou otevřených otázek, které mu dají možnost svobodně sdílet s vámi to, co ho zajímá nejvíc. Místo dotazů na konkrétní předmět nebo to, jak dopadlo v nějakém testu, mu tato otázka dává široký prostor k vlastnímu vyjádření zálib či vášní.

Podle odborníků je vhodné děti podporovat rovněž v tom, aby si uvědomily, že být hodný a nápomocný ostatním je přínosné. Přesně to je pak u dětí potřeba oceňovat.

Tato otázka může u dítěte pomoci rozvíjet snahu zkoušet něco nového, co škola nabízí, ale třeba si tím ještě není zcela jisté. Je to dobré i z hlediska rozvíjení jeho schopností a dovedností. Neznamená to, že když už nějakou aktivitu ve škole má, musí se jí zuby nehty držet – o to víc, pokud ho třeba ani tolik nebaví.

Dítě musí vědět, že chyby nejsou něco, za co by se mělo stydět. Stávají se mu, stejně jako se stávají dospělým a rozhodně nejde o nějakou známku nižší inteligence. Je třeba mu vysvětlit, že chyby jsou dobrým odrazovým můstkem – lze se z nich poučit a minimalizovat možné neúspěchy do budoucna.

Uvedené otázky jsou jen základní vodítko k tomu, jak s dítětem mluvit o škole. Vedle nich je ovšem možná ještě zásadnější navodit tu správnou chvíli – nejde jen o to, na co se zeptat, ale také jak a případně kdy.

Pokud se zeptáte dítěte ihned poté, co dorazí ze školy, je dost pravděpodobné, že se s vámi nebude chtít moc bavit. Stejně tak je dobré neptat se najednou na všechno, co vás zrovna zajímá. Přínosné je také se nezaměřovat čistě jen na věci okolo školy, ale všímat si i dalších činností a věcí, které vaše dítě dělá.