Diktát, nátlak autorit a další důvody, proč jsou teenageři neustále naštvaní

Výchova dospívajících není snadný úkol. Řada rodičů má občas pocit, že se z jejich potomka stal mimozemšťan, který jim vůbec nerozumí. Všechny jejich úkoly i rady ignoruje. Naopak dělá vše proto, aby je naštval. Realita je ale někde jinde.

Dospívající jsou často natolik zaměstnáni svými vlastními pocity, že jednoduše nemají kapacitu na nic dalšího. A vy místo toho, abyste to jako rodiče respektovali, jim nadáváte a hrozíte zákazy. Není divu, že se pak vaši potomci cítí frustrovaně a rozzlobeně.

1. Mají pocit, že je na ně vyvíjen příliš velký nátlak

V období dospívání se dítě stává nezávislejším a většinu autorit považuje za utlačující. Má pocit, že je na ně vyvíjen příliš velký nátlak. Navíc si v tomto období zkouší nejrůznější způsoby chování, aby zjistilo, co a jak na koho funguje a co z toho mu nejvíce vyhovuje. Zároveň čelí velkému odporu autorit. O to víc se zajímá o to, co dělají a na co myslí jeho vrstevníci, protože si procházejí stejnými věcmi a může se s nimi ztotožnit.

2. Jejich život je jim diktován

Dospívající se pohybují v různých prostředích. Doma, ve škole nebo na mimoškolních aktivitách a kroužcích. Jejich život je tak diktován rozhodnutími autorit – rodičů, učitelů, trenérů… Postrádají tudíž dostatek svých vlastních rozhodnutí, která by jim byla dovolena. Svou nevoli proto dávají najevo naštvaností, jež jim přináší pocit alespoň nějaké kontroly nad vlastním životem.

3. Socializace

Jako děti objevujeme okolní svět podle svých přirozených instinktů a podle naší osobnosti. Jakmile začneme chodit do školy, jsme vystaveni odlišnostem, ve kterých se máme socializovat, přičemž je nám dost často kladeno na srdce, abychom se především zklidnili. Při dospívání u nás zase všichni kladou důraz zejména na zodpovědnost. Toto všechno přitom v dospívajících vyvolává pocit vzdoru. Musí se naučit teprve zpracovat všechny ty pocity, které jim říkají, co sami chtějí a co je od nich očekáváno okolím.

4. Cítí se zmateně a trapně

Dospívající procházejí přechodem mezi dětstvím a dospělostí. Stále je přitahují dětské hry, ale zároveň začínají být přesvědčeni o svých znalostech a schopnostech chovat se a dělat stejná rozhodnutí jako dospělí. Autority od nich očekávají, že budou poslušnými dětmi, ale zároveň se budou chovat dospěle a činit správná rozhodnutí. K tomu jsou obklopeny fyzickou a emocionální přitažlivostí svých vrstevníků, často se tak cítí zmateně a trapně.

5. Hormony a tělesná proměna

U dospívajících dochází k hormonálním změnám a tělesnému vývoji. Může se jednat o kompletní fyzickou a fyziologickou metamorfózu. Nerozumějí všemu, co cítí, a nejsou spokojeni s tím, co se děje v jejich těle.

6. Sociální nátlak

Dospívající jsou neustále vystaveni společenskému tlaku. Všichni si určitě pamatujete na období, kdy jste byli na střední škole. Při zpětném ohlédnutí musíte uznat, že to byla občas pěkná divočina.

Nejinak je tomu dnes. Dospívající se snaží udržet si svou image, bojují o to, aby v kolektivu zapadli a vynikli, či naopak byli neviditelní. Zajímají se především o to, co si myslí ostatní, a tím ztrácejí sami sebe. Občas navíc musí čelit i šikaně ostatních či různým formám obtěžování.

7. Vztahy

„Mám, nebo nemám? Jsem dost starý, dost hezký? Co si myslím já, co si myslí moji rodiče? Co když otěhotním? Jsem těhotná? Budou o mě ostatní mluvit dobře, nebo špatně? Budu mít špatnou pověst? Potřebuji partnera, nebo se cítím lépe sama? Nemůžu to říct rodičům. Nenávidím své rodiče, ještě mi nedovolili s někým chodit!“ Pro většinu teenagerů je toto přemýšlení na denní bázi.

8. Odpovědnost a závazek

Od dospívajících se očekává, že budou dělat všechno a hned. Domácí práce, mít dobré známky, chovat se přiměřeně, nepodléhat pokušení a společenským tlakům, dělat správná rozhodnutí, vědět, co chtějí dělat po zbytek života, být uctivý, chovat se slušně, spolupracovat, projevovat iniciativu, najít si práci a tak dále.

9. Dospívající nevědí, jak se učinit šťastnými

V této přechodné fázi je mnoho systémů a lidí, kteří jim říkají, co mají dělat a jak mají myslet. Dospívající často nevědí, komu mají naslouchat. Zapomínají, jak naslouchat sami sobě.

10.  Mají svůj vlastní rozum

V této době se z vašeho dítěte stává dospělý člověk. Vytváří si vlastní myšlenky a názory. Má pocit, že ho vedou autority, které nevědí, co dělají, a chce být ponecháno samo sobě, aby se samo rozhodovalo a dělalo chyby.

Dospívající mají individuální touhy a přání, stejně jako vy. Nechápou, proč je nenecháte být tím, kým jsou. A zlobí se kvůli tomu. Teď je namístě otázka, jak jim můžete pomoci?