Děti v krizi. Jak je udělat šťastnějšími? Povídejte si s nimi

Dnešní děti jsou podle průzkumů velmi úzkostné. Odborníci v časopise Pediatrics varují, že i když počet dětí s úzkostí narůstá, jejich počet v terapii se snižuje. To ve výsledku znamená, že dětem se často nedostává podpory, aby mohly o svých problémech mluvit hlouběji. Problémy dětí však sahají daleko za hranice úzkosti, a to k základním otázkám smyslu života.

Problém je, že dnes děti často nemají s kým ten svůj smysl života hledat, stejně tak si určit hodnoty apod. Rodiče totiž místo povídání si s dětmi stále řeší jejich odvozy ze školy, na tréninky, kroužky apod. V podstatě více času věnují logistice dítěte než jeho pocitům.

Aby děti našly smysl života, potřebují k tomu cítit, že je rodiče vnímají, vedou s nimi hlubší rozhovory, dávají jim možnost otestovat své kompetence a cítit se součástí něčeho většího, než jsou ony sami.

To tvrdí i Michael F. Steger z Coloradské státní univerzity pro Psychology Today: „Pocit, že váš osobní život je pro vás smysluplný, je základním kamenem psychické pohody. Což platí i pro děti.“ Tento pocit je spojen se štěstím, odolností a životní spokojeností. Expert tvrdí, že děti už od útlého věku potřebují cítit, že na jejich životech „záleží“ a že mají význam, bez ohledu na to, jak malé jsou.

Bohužel v dnešní době je těžké pomoci dětem hledat toto ukotvení a roli v životě, když to nečiní samotní rodiče. „Stále méně dětí je zapojováno do reálného života a také to se odráží v jejich úzkostech. Hra a zábava se přesouvají na internet, kterému nerozumí rodiče – a komunikace vázne,“ upozorňuje odborník.

Čas strávený u obrazovky však není zdaleka jediným faktorem vzniku strachu u dětí. Děti se neumí soustředit, neumí být zvědavé a zvídavé. V dnešní konzumní společnosti, zjednodušeně řečeno, konzumují informace, které jim nikdo nevysvětlí v širším kontextu. Což vede k obavě, kdo má zvládnout svět, o kterém dospělí nemluví?

1. Zprávy ze světa

Děti často poslouchají zprávy. Vnímají, že se ve vzdáleném světě dějí konflikty, že dospělé trápí rasismus, sexismus, polarizující se společnost. Tedy neschopnost komunikovat s ostatními v roli dospělých. S hrubostí a neshodami jako vzorem si děti nemohou pomoci, ale jsou ovlivněny a reagují stejně. Neméně významným faktorem, který ovlivňuje dětské obavy, jsou změny klimatu a informace o tom, co to přináší. Děti jsou často ponechány napospas osudu, aby se ve zprávách o změně klimatu orientovaly samy.

2. Všudypřítomná krása

Už v prepubertálním věku jsou děti ovlivněny informacemi o beauty produktech, instagramová kultura se zaměřuje na image. Trh s kosmetickými produkty pro teenagery stále roste, ty, které již na trhu jsou a jsou určené pro zcela jinou cílovou skupinu, jsou statusovým symbolem. Jedenáctileté dívenky tak touží po bronzerech či jiné dekorativní kosmetice od luxusních světových značek, používají anti age kosmetiku, která pro ně není vhodná. Místo toho, aby děti řešily starosti příslušné svému věku, řeší v jedenácti letech první vrásky a hydrataci očního okolí. To vede k tomu, že se už od dětství bojí (a odmítají ho) procesu stárnutí, který je pro ně děsivý, přitom se jedná o nezvratnou součást života.

3. Nedostatek pohybu vede k depresi

Během sportovních aktivit děti nejsou osamocené, setkávají se s vrstevníky, komunikují o problémech, které je spojují. Učí se být týmovými hráči. Jenže to se neděje, když se nehýbou. Nerozvíjí si přátelství, nevytváří vazby, nesnaží se myslet kreativně. Pobyt před monitorem vede k tomu, že se děti cítí izolovaně, nemají přátele a mají sklon k fyzickému a duševnímu vyhoření.