Dejte dětem zpětnou vazbu. Zvažte svůj tón a vyvarujte se výčitek

Děti nasávají budoucí vzorce chování od svých rodičů. Což v praxi znamená, že vzor, který přejímají, je ten rodičovský, případně širší rodiny. Proto je důležité, aby si rodiče vždy rozmysleli, jaký tón hlasu při hodnocení výkonu svého dítěte použijí. Důležité je do něj vždy zahrnout informaci, že z nápravy bude mít prospěch, což ho bude motivovat k dalším snahám.

„Rodiče dávají svým dětem zpětnou vazbu pravidelně, jednak na základě jejich chování, ale také v reakci na jejich otázky nebo na informace, které dobrovolně poskytují o situacích, se kterými se potýkají. Taková vazba může sahat od nenápadných komentářů k něčemu, co jejich děti udělaly, až po pokyny, jak se v budoucnu vyhnout vážným následkům. Ve své praxi často vidím, že rodiče s takovou odpovědností pracovat neumějí nebo nechtějí,“ vysvětluje pro Psychology Today školní psycholožka Pamela D. Brownová.

Základy k důvěře mezi dítětem a rodičem můžete položit na začátku, ale i v průběhu školního roku. Jako rodiče se zkuste zamyslet nad tím, jak si dítě vedlo ve škole a mimo školu v uplynulých týdnech. Jak přijímalo vaši zpětnou vazbu a pracovalo s ní? Nebo se před ní uzavíralo?

Jeho reakce a vnímavost k vaší zpětné vazbě stojí za to vyřešit, protože jste jeho prvním a nejstálejším učitelem. Bez ohledu na jeho věk budete mít mnohem více ponaučení a rad, které mu můžete předat. Ve vašem zájmu je i zjistit, jak to udělat, aby všechny tyto rady vnímalo a pracovalo s nimi.

Vaše dítě by mělo chápat, že zpětná vazba není výhradně kritika, ale upozornění na to, co se dá změnit. Že jej bezvýhradně podporujete, i když kriticky reagujete například na jeho školní výsledky. V neposlední řadě musí dítě pochopit, že vnímání vašich slov může zlepšit jeho úspěch nejen ve škole, ale i v životě.

Abyste zajistili, že dítě uslyší vaše sdělení tak, jak je zamýšlíte, zvažte tón přednesu. „Děti si často myslí, že je ponižujete tím, že jim dáváte zpětnou vazbu. Nikdo nemá rád, když se cítí hloupě nebo poníženě kvůli svým chybám. Pokud vám na dítěti záleží, pak zajisté chcete, aby vaše chování ukázalo, že ho znáte a vážíte si ho – že jste citliví k jeho temperamentu a uvědomujete si, jaký dopad mohou mít vaše slova na jeho pocity,“ vysvětluje odbornice.

Toto všechno přitom ovlivníte nejen tím, co říkáte, ale také tím, jakým tónem. Je dobré si uvědomit, že to, co chcete sdělit, může špatně zvoleným tónem zcela změnit obsah sdělení.

Proto je dobré těmto situacím předcházet, a to třeba i tím, že mu dopředu dáte vědět, že ho nekritizujete, jen se mu snažíte vysvětlit, co udělalo špatně a co může příště udělat lépe.

„Některé děti ztotožňují zpětnou vazbu s odsuzováním a kritikou, takže je užitečné dát jim vědět, že každý může mít prospěch ze zpětné vazby. Jako příklad můžete uvést tenistu Rafaela Nadala, který se nechal slyšet, že se vždy snaží hledat rovnováhu mezi děláním chyb a dosahováním úspěchů. K tomu mu pomáhá právě to, že se obklopuje lidmi, kteří ho inspirují a motivují, a to tím, že mu poskytují právě zpětnou vazbu,“ dodává D. Brownová.

Pozor si ale dejte na to, aby se jednalo o konstruktivní zpětnou vazbu, a ne výčitky. Tedy něco, co by si i následně děti mohly samy vyčítat.

Velmi efektivní v těchto případech může být i to, že se svým potomkem budete mluvit o vlastních nedokonalostech. Tímto chováním mu dáte najevo, že se z vašich úst jedná skutečně o zpětnou vazbu, a tedy že mu nic záměrně nepředhazujete. Podobně je důležité s ním hovořit i o úspěších. Dáváte mu tak najevo, že se umíte pochválit, stejně tak ale dokážete nahlas pojmenovat to, co se vám nepodařilo. Díky tomuto si bude dítě moci uvědomit, že chyby dělají všichni, ale důležité je se z těchto chyb poučit, a pokud je to možné, pak se je i snažit napravit.

Vaše dítě vás pečlivě sleduje a přijímá od vás podněty, i když mu je vědomě nedáváte. Proto je stejně důležité vzít v úvahu druhy komentářů, které říkáte o ostatních lidech, těch, které znáte i neznáte. Jak často poukazujete na jejich nedokonalosti a co o nich říkáte? Dokonce i jemné negativní zprávy o lidech jsou dětmi absorbovány a používány k hodnocení ostatních. Pokud neustále hledáte chyby na druhých, pro dítě není složité si představit, jakým způsobem soudíte i jeho chování.