Zříceniny Lužických hor. Přírodou za výhledy i historií

Vystoupali jsme ke čtyřem zříceninám dostupným po značených turistických cestách. Jde o celoročně otevřené památky, které se nadšenci snaží zachránit před úplným zánikem, a dokonce i zvelebovat. Díky tomu vám na hlavu nezačne padat kamení z obvodových zdí, a někde se dokonce můžete občerstvit či navštívit vyhlídkovou věž. Období na začátku jara, než se okolní stromy stihnou obalit listím, které rozhledům občas brání, vám navíc zajistí, že na výletě budete skoro sami.

Asi čtyři kilometry od Cvikova se na skalním masivu ve výšce kolem pěti set metrů nad mořem rozkládá zřícenina hradu Milštejn. Název pochází z německého slova Mühlstein, což znamená mlýnský kámen.

Ten se tady z vytěženého pískovce skutečně vyráběl. Těžba na místě hradu, z přelomu 13. a 14. století, který měl střežit obchodní stezku z Žitavy do Čech, probíhala už odpradávna. V době, kdy sídlo plnilo svůj účel, se kámen lámal v jeho okolí, ale po opuštění hradu na konci 16. století se začalo těžit i pod ním.

Když z někdejšího sídla zbývaly jen ruiny, kvůli bezpečnosti dělníků musely být jeho pozůstatky odstřeleny. Těžba pokračovala i na konci 19. století, kdy tady v sezoně pracovala až stovka zaměstnanců. Kámen museli lámat ručně železnými klíny, protože střelný prach by skálu příliš poškodil. Na rozlehlé terase stávala hospoda. Ročně z materiálu vzniklo na šest set mlýnských kamenů, z nichž většina se vyvezla do Ruska, Německa a Skandinávie. Těžba skončila v roce 1910, poté, co došla surovina.

Původní podobu nelze rekonstruovat, protože scházejí záznamy a na místě zůstaly jenom nepatrné zbytky hradeb. Existují však odhady, že hlavní válcová věž byla asi čtyřicet metrů vysoká a za jasného počasí z ní bylo vidět skoro až do Prahy.

S Milštejnem je spojena řada pověstí, mimo jiné o tajných chodbách, z nichž jedna měla vést až na deset kilometrů vzdálený Tolštejn, a ukrytém pokladu. Ten se nepodařilo najít i přesto, že skála byla z větší části vylámána.

V lokalitě se navíc vyskytovala spousta podzemních dutin a jeskyní. Z těch větších jsou dnes známé tři, v nichž zimuje několik druhů netopýrů. Působivá je skalní brána, kterou projdete na „nádvoří“.

Milštejn je dostupný z okolních obcí. Například z Rousínova vede dva a půl kilometru dlouhá červeně značená lesní cesta vhodná i pro kočárky, jen posledních zhruba dvě stě metrů je terén nerovný a kamenitý. V každém případě je ale třeba od začátku do cíle překonat nějakých sto padesát výškových metrů.

Vzdušnou čarou sedm kilometrů odtud se tyčí skalní věž Tolštejn (670 m n. m.) s pozůstatky stejnojmenného hradu. Jejich obnově se věnuje obec Jiřetín pod Jedlovou, které zřícenina od roku 1995 patří. Práce začaly zajištěním nejpoškozenějších částí a hradební zdi, o několik let později se zde začaly konat kulturní akce a na počátku 21. století proběhl archeologický výzkum.

Restaurace dostala nového nájemce a hrad osvětlení. V roce 2015 se do opravené šatlavy vrátil zajatý loupeživý rytíř, opodál vznikla druhá vyhlídka.

O dva roky později přibyla nová železná lávka a zábradlí v nejvyšších skalních partiích, což významně přispělo ke zvýšení bezpečnosti. Na obou vyhlídkových místech vám s orientací pomohou rozhledové cedule. Nejbližším bodem je vrch Jedlová (774 m n. m.) s třiadvacet metrů vysokou rozhlednou. Díky kruhovému výhledu ale budete mít jako na dlani prakticky celé Lužické hory a za jasného počasí dohlédnete až za Šluknovskou pahorkatinu.

Tolštejn byl oblíbeným výletištěm už v druhé polovině 19. století, kdy na troskách hradu vznikl přístřešek s občerstvením a následně restaurace. Tu navštěvovali nejen běžní turisté, ale i významní hosté, například arcivévoda Ferdinand Habsburský nebo saský korunní princ a pozdější král Fridrich August III. V jedné z hradebních bašt už tehdy bylo vězení s figurínou zajatého loupeživého rytíře. Rodina Münzbergova, která zřícenině vrátila život, se o provoz restaurace starala až do roku 1962.

Obnovený podnik má otevřeno celoročně každý den, jen od listopadu do konce března je v pondělí zavřeno. Vstupné na vyhlídky činí třicet korun, děti do šesti let neplatí nic. Na Tolštejn se dostanete pohodlnou cestou od parkoviště přímo pod hradem, nebo po červené turistické cestě od autobusové zastávky vzdálené asi kilometr a půl.

Vznik Tolštejna, kterému se říká také Kavčí skála (z němčiny die Dohle = kavka), není doložen písemně ani ho nelze určit ze stavebních či archeologických průzkumů. První zmínka o hradu, který byl postaven k ochraně obchodní Pražské cesty spojující vnitrozemí Čech s Lužicí, pochází z roku 1337. Tehdy ho dobylo, vyplenilo a zapálilo vojsko hornolužických měst. O čtyřiadvacet let později ho majitel Vaněk z Vartenberka přeměnil na své hlavní sídlo.

Na začátku 15. století přešel hrad do rukou šlechtického rodu Berků, konkrétně Hynka Berky z Dubé, jednoho z nejmocnějších a nejbohatších pánů v Čechách. Ač další vlastník, jeho syn Jan, byl původně stoupencem reformace, za husitských válek se spojil s příznivci krále Zikmunda. Toto období Tolštejn sice přečkal bez újmy, jenže když po Janově smrti připadl jednomu z jeho bratrů, zapřisáhlému katolíkovi, nechal hrad Jiří z Poděbrad v roce 1463 dobýt.

Později Tolštejn vystřídal několik dalších majitelů včetně Jiřího ze Šlejnic, který dostal od krále povolení těžit v okolí zlato, stříbro, měď, olovo a další kovy a založil Jiřetín. Od roku 1607 je Tolštejn uváděn jako pustý. Během třicetileté války se po provizorní opravě využíval jako pevnost, ale ještě před koncem konfliktu byl dobyt a zničen švédskými vojsky a nikdy už nebyl obnoven.

Když se posuneme zhruba patnáct kilometrů na jihozápad, na skalním ostrohu nad hlubokým kaňonem řeky Kamenice najdeme Pustý zámek neboli Fredevald. Jde o pozůstatky hradu pravděpodobně z poloviny 14. století, který k ochraně lužické cesty sloužil asi jen sto let a od 16. století pustne. Lokalita je dnes součástí přírodní rezervace. Její zajímavostí jsou mimo jiné sloupy tvořené sopečnou horninou, znělcem.

Vznikly těžbou kamene při stavbě silnice a železniční trati, dosahují délky až pětadvacet metrů a téměř dvoumetrového průměru. Směrem vzhůru dál od úpatí skály se stále více naklánějí, až vytvářejí obrovský vějíř.

Cesta na vyhlídku opatřenou zábradlím je obtížněji schůdná – na jednom místě je ke skále připevněný řetěz pro bezpečnější a snadnější pohyb. Počítejte s tím, že u silnice není snadné zaparkovat, ale ke zřícenině lze dojít i z opačné strany, od zastávky autobusu po dva a půl kilometru dlouhé turistické cestě.

V podstatě na dohled od Fredevaldu, dva kilometry od centra České Kamenice, se nachází oblíbené vycházkové místo na čedičovém Zámeckém vrchu (540 m n. m.). Jde o zbytky hradu Kamenice, který byl několikrát dobyt a vypálen, naposledy Švédy během třicetileté války, kdy už byl ale stejně opuštěný. Od roku 1880 zříceninu obnovoval Českokamenický sadový a okrašlovací spolek. Areál zpřístupnil a doplnil dřevěnou šestnáctimetrovou rozhlednou a restaurací.

Po druhé světové válce však stavby znovu chátraly, dokud se jich v 90. letech minulého století neujala nadace pro obnovu Zámeckého vrchu. Výsledkem je zpevnění zdiva zbytků hradeb a hradního paláce, vyčištění trosek od náletových dřevin a nová vyhlídková věž, která je celoročně volně přístupná. Při výstupu ke zřícenině je nutné překonat zhruba dvousetmetrové převýšení.