Zříceninu hradu Choustník hlídá rytíř

Pokud do obce přijedete autem, zaparkujte na velkém parkovišti přímo pod lesem a vydejte se vzhůru mírně klikatou lesní cestou.

Můžete se pustit buď přímo ke hradu, nebo si cestu ještě zpestřit malou odbočkou po zelené turistické značce doleva do skalního města. Uvidíte zajímavé balvany a větší i menší skály různých tvarů, z nichž některé jsou oblíbené mezi horolezci.

Skalní svět působí ve stínu stromů úchvatně až pohádkově. Můžete tu hledat balvan, který podle pověstí svým tvarem připomíná Jana Žižku, stejně jako menší zaoblené kameny, jež prý údajně on sám svrhával z hradeb na nepřítele. (Na hradě se ovšem dozvíte, že s Žižkou a Choustníkem to bylo trošku jinak.)

Hrad navíc obklopuje přírodní rezervace a část zdejšího lesa má charakter pralesa se zajímavými rostlinami a živočichy. Ve dne tu můžete třeba uslyšet vrkání chráněného holuba doupňáka, v noci houkání sýce, kulíška či výra.

Hrad založil roku 1262 Beneš, později z Choustníka. Jméno se vyvíjelo od původního Chrusta přes Chrustník, Chustník až k dnešnímu Choustníku. Od roku 1322 byl správním střediskem rozsáhlého panství Rožmberků. Až na krátké období, kdy jej Jan z Rožmberka musel na čas postoupit Zdeňkovi ze Šternberka, vůdci opozice proti Jiřímu z Poděbrad, byl v jejich rukách bezmála tři sta let.

Na konci šestnáctého století ovšem hrad doplatil na nákladný životní styl známého bonvivána Petra Voka z Rožmberka. Aby si zajistil prostředky, byl šlechtic postupně nucen rozprodávat okrajové části svého panství – a v roce 1596 došla řada i na Choustník, který společně s pivovarem, mlýnem, osmi vesnicemi a dalšími stavbami prodal svému hejtmanovi a regentovi Jiřímu Homutovi z Harasova.

Ten se tu ovšem nezdržoval, hrad pustl a od té doby už se sem nikdo ze střídajících se majitelů nenastěhoval. Tedy kromě mnoha druhů chráněných netopýrů, kteří se tu zabydleli v hradním sklepení.

Přesto zůstávají jeho věže a hradby do dnešní doby dobře zachovány. Hrad totiž nebyl nikdy v historii dobyt – je, jak se říká, „pannou“ mezi hrady. A co Jan Žižka (1360 až 1424), který to sem měl z Tábora opravdu kousek?

Jedna pověst vypráví, že Choustník zničil a rozbořil, majitel si prý v poslední chvíli zachránil život tím, že uprchl podzemní chodbou na Radenín. Ve sklepení se prý kdysi našly těžké jezdecké boty, které určitě patřily slavnému vojevůdci. Ale třeba mu je jenom místní ukradl.

Ve skutečnosti totiž Žižka na hradě nikdy nebyl a jeho zdi nerozbořil ani on, ani nikdo jiný.

Dodejme navíc ještě jednu zvláštnost hradu, přírodovědnou – je postavený na zvláštním typu žuloruly, která dokonce získala oficiální označení choustnická. Prolínající se bílý živec a šedivý křemen tu vlivem zlomu pod velikým tlakem dostaly zvláštní protáhlý tvar.

Hrad má jednu velikou zvláštnost – synové prvního majitele, Jan a Beneš mladší z Choustníka, tu zůstali oba žít a rozdělili si ho na dvě samostatné části s vlastními jádry. V tuzemsku jsou známy jen dva takto rozdělené hrady, tím druhým je hrad Skála v Zálesí u Příchovic na Plzeňsku.

Každá část sídla, východní i západní, měla svou vlastní věž, které se zachovaly dodnes. Kromě nich tu bývaly ještě předsunuté bašty, které nesly dnes poněkud komicky znějící názvy Kokot a Sichrov.

Hlavní věž hradu, která vévodila západní části, je dnes otevřená návštěvníkům. Když zdoláme dřevěné schody na její ochoz, budeme odměněni výhledem do krajiny.

Po návratu do obce se zastavte na oběd ve Staré hospodě na návsi.