Zničilo ho zemětřesení, dnes však evropské město vzkvétá

Lisabon má poměrně pohnutou historii. V listopadu 1755 ho zasáhlo rozsáhlé zemětřesení, při kterém zemřelo až sto tisíc lidí. Dodnes jde o jednu z nejničivějších přírodních katastrof, které se v evropských dějinách odehrály. Zemětřesení následované požáry i vlnami tsunami poničilo až 90 procent staveb, včetně někdejšího královského paláce Ribeira či chrámu Igreja do Carmo.

Zatímco na místě paláce se dnes nachází hlavní náměstí Praça do Comércio, zmíněný kostel katastrofu částečně přečkal, ale nebyl nikdy opraven do původní podoby. Je symbolem a připomínkou ničivého zemětřesení, po němž Lisabon doslova povstal jako fénix z popela.

Dnešní portugalská metropole je totiž památek a historické architektury plná. Náměstí Praça do Comércio, kde se konají přenosy významných sportovních utkání, demonstrace, ale každoročně tu stojí i vánoční strom, lemují ze tří stran nádherné bíložluté budovy s majestátním obloukem Arco da Rua Augusta.

Původně šlo o zvonici, která měla sloužit jako připomínka rekonstrukce města po zemětřesení. Z vrcholu oblouku je hezký rozhled na lisabonské centrum — třeba na hlavní nákupní třídu, visutý most 25. dubna, připomínající sanfranciský Golden Gate Bridge, nebo hrad sv. Jiří.

Jen několik minut chůze od centra se nachází Alfama, pravděpodobně nejpopulárnější a nejfotografovanější čtvrť mezi turisty. Můžete se do ní nechat vyvézt třeba ikonickou žlutou tramvají, která se některými uličkami dere skutečně natěsno a do kopců stoupá s náležitým chrčením.

Alfama je čtvrtí umělců, ale také barevných domků, úzkých a klikatých uliček, portugalského hudebního stylu fado a výhledů. Nachází se tu hned několik známých vyhlídek, takzvaných miradouros. Tou patrně nejznámější je Miradouro das Portas do Sol, ze které se otevírá krásné panorama s červenými střechami a elegantním bílým klášterem São Vicente de Fora.

Jen nedaleko najdete další romantickou vyhlídku Miradouro de Santa Luzia, která je z poloviny zděná a obložená typickými kachličkami zvanými azulejos. Ty jsou zejména modré, nejčastěji vzorované, jindy vyobrazují náboženské, mytologické či historické výjevy. Narazíte na ně takřka všude — v chrámech, palácích, ale i na obyčejných městských domech. A ve zmenšené verzi si je můžete přivézt jako suvenýr.

Alfama je také domovem muzea hudebního stylu fado. Jde o tradiční portugalský žánr, často s velmi tesknými texty i melodiemi.

V řadě barů se pravidelně pořádají večery, kde se fado hraje, nejznámější se ale nachází v divoké čtvrti Bairro Alto. Zdi podniku Tasca do Chico jsou doslova obsypány fotografiemi umělců, kteří zde vystupovali. Na několika fotografiích je i Mariza, aktuálně nejznámější představitelka tohoto stylu, jehož historie sahá až do 19. století.

Interaktivní expozice v muzeu ukazuje, jak se žánr vyvíjel, jakou roli sehrál v průběhu 20. století, kdy byl sice částečně cenzurován, ale zároveň sloužil vládnoucí garnituře k propagandě.

Dost možná nejdůležitější čtvrtí z hlediska památek je Belém. Nachází se tu tři lisabonské dominanty, které by žádný turista neměl minout.

Majestátní klášter jeronymitů s bílou fasádou upoutá už na první pohled. Založen byl nejspíše roku 1502 na počest mořeplavce Vasca da Gamy a jako zázrakem přečkal i ničivé zemětřesení, které o dvě století později Lisabon zasáhlo. Král Manuel I. Portugalský, jenž nechal klášter vybudovat, je zde i pohřben, stejně tak zmíněný objevitel da Gama.

Honosná stavba je postavena v takzvaném manuelském slohu, který je kombinací pozdní gotiky, maurského stylu i renesance. Návštěvníci si mohou projít rozlehlé vnitřní nádvoří s otevřenými zdobnými okny, nahlédnout je možné i do několika místností či kostela. A ani tady samozřejmě nechybí azulejos. Klášter dobře ilustruje, jakým bohatstvím Portugalci disponovali v dobách zámořských objevů.

Stavba je od roku 1983 zapsaná na seznamu kulturního dědictví UNESCO, i s nedalekou Belémskou věží. Ta by se dala považovat za největší symbol Lisabonu, ačkoli podobných ikonických míst bychom ve městě našli jistě více.

Belémská věž byla původně součástí obranného systému města a stála na ostrůvku. Vlivem působení přírodních vlivů je dnes takřka u břehu, se kterým ji spojuje dřevěná lávka. O romantické výjevy tu není nouze, i proto se zde hromadí značné množství turistů. Navíc tu v parném dni příjemně pofukuje.

Jen o kus dál stojí třetí významná belémská památka, a to Památník objevitelů z roku 1960. Jde o repliku původní stavby, která připomíná období, kdy Portugalci vládli mořím.

Ve spodní části padesátimetrového památníku je vyobrazeno celkem 33 osobností, jsou mezi nimi i Vasco da Gama, který objevil cestu do Indie, nebo Fernão de Magalhães, historicky první člověk, jenž obeplul zeměkouli.

V Belému ale nesmíte minout ani podnik s místní sladkou specialitou — košíčky z listového těsta plněnými žloutkovým krémem. Pastéis de Belém je opravdu proslulý, což je znát už podle fronty, která se tvoří před vchodem.

Legenda praví, že první košíčky vyrobily v roce 1837 v klášteře jeronymitů jeptišky, které ke škrobení oblečení používaly vaječné bílky. Zůstávalo jim však množství žloutků, a tak k nim přidaly trochu cukru, másla, mléka, mouky a dalších ingrediencí, a sladká dobrota pastéis de nata byla na světě.

Žloutkové košíčky ale nejsou jedinou pochutinou, na kterou narazíte v Lisabonu prakticky na každém kroku. Proslulý je také višňový likér ginjinha, který servírují zejména v malých specializovaných barech. Jde v podstatě jen o výdejní okénka, kde čapnete panáčky, někdy i čokoládové kalíšky, a na stojáka je do sebe kopnete.

Na tento sladký a značně lepivý šnaps nechodí jen turisté. U stolů v hojném počtu postávají i místní. Pití ginjinhy je prostě malá společenská událost.

Panorama Lisabonu si můžete prohlédnout také z druhého břehu, z města Almada. Na pahorku kousek nad mostem 25. dubna stojí socha Krista krále, která byla inspirována slavnějším sourozencem v Rio de Janeiru. Oficiálně byla odhalena 17. května 1959 a je vyjádřením díků za to, že bylo Portugalsko ušetřeno přímých škod během druhé světové války.

Podstavec, na kterém socha stojí, je vysoký 82 metrů, samotný Kristus měří 28 metrů. Těsně pod Ježíše lze vyjet výtahem, odkud se otevírá opravdu božský výhled na Lisabon a ústí řeky Tajo vlévající se do Atlantského oceánu. Nebesky se ale budete cítit i kdekoli jinde v Lisabonu. Třeba zrovna nad žloutkovým košíčkem a ginjinhou.