Článek
Bohužel nyní, kdy všeobecně upadá zájem o spolkovou činnost, se mladí do klubu příliš nehrnou. A tak hrozí vážný problém a ztráta špičkové české turistické pověsti.
„Pravdou je, že se značkování věnují spíš lidé středního a vyššího věku. Přece jen to je časově náročné a finančně nezajímavé. Odměnou je proplacení prokázaných cestovních nákladů a sto korun za den práce,“ přiznává Václav Hovorka, předseda klubu oblasti Královéhradeckého kraje.
Značkáři musí absolovat kurz a složit zkoušky
Navíc nejde jen o zábavný výlet, značkař nese nejméně pět kilogramů zátěže. „Musí mít plechovky se dvěma barvami, obrysovou barvu, škrabku, kartáč, plechové značky, kladívko, hřebíky,“ vyjmenovává vše potřebné Hovorka.
Navíc se této činnosti nemůže věnovat hned každý dobrovolník. Zpočátku se musí zaučit u zkušeného kolegy, poté absolvuje závěrečný kurz, složí zkoušky a teprve pak může samostatně vyrazit do terénu.
První turisticky značenou cestu vytyčili členové klubu 11. května 1889 a vedla ze Štěchovic ke Svatojánským proudům na Vltavě. Jako druhá byla vyznačena červená trasa v okolí Karlštejna. Ta existuje dosud.
Vzdálenost i v hodinách
S turistickým značením se v České republice setkal jistě každý, i zapřísáhlý nesportovec. Používá se tzv. pásové značení čtyř barev (červená, modrá, zelená a žlutá), namalované zpravidla na stromech, sloupech a dalších objektech.
Značka je tvořena vodorovným barevným pásem, nad a pod nímž je pás bílý. Vzdálenosti jednotlivých cílů se u nás uvádějí pouze v kilometrech. V některých zemích se ve vysokohorských terénech, například ve slovenských Tatrách, setkáme i s uváděním vzdálenosti v čase, za který k cíli dojdeme.
„Nové pěší trasy již téměř nevznikají. I když se nyní uvažuje například o vybudování a vyznačení nové cesty v Orlických horách, která by spojila hřebenovou cestu s vrcholem Polomu a Bartošovicemi. Na takové nové trase je ale nutné značení po roce obnovit, protože stromy barvu absorbují. Jinak stačí obnovovat značení tak jednou za tři roky,“ říká Hovorka a připomíná, že obnovovat je pořád co.
„Jen v Královéhradeckém kraji je vyznačeno 3095 km pěších turistických tras, na nichž je umístěno 4436 směrovek na celkem 199 směrovnících. Turisté se starají o 117 stojanů a 55 rámů s mapami. 1 232 km je vyznačeno cykloznačkami, tedy silničními značkami,“ dodává předseda.
Pěší turisté jsou na ústupu
Podle Hovorky se v Čechách stále chodí, i když se dnes mnohem více lidí věnuje cykloturistice. Od roku 1997 provádí klub obdobné značení i pro lyžaře a cyklisty, před třemi lety se začaly značit dokonce trasy pro jezdce na koních.
„Toulali jsme se nedávno okolo Liberka a Bělé v Orlických horách, ale po cestě jsme museli měnit plánovanou trasu. Po vyznačené zelené bychom totiž neprošli, jak byla zarostlá. A také jsme občas museli jít po nově vyježděné cestě na kraji pole místo o pět metrů vedle po původní, označené cestě. Ta byla totiž také zarostlá,“ svěřila se Právu Martina Horáková z Hradce Králové.
„Udržovat značky se nám i přes určitý nedostatek značkařů stále daří, horší to opravdu je s údržbou některých cest. Mimo turisticky atraktivní regiony skutečně můžete narazit místo cesty na zarostlý prales. Péče o ně je ale na majitelích pozemků,“ upozorňuje Hovorka.
