Zlaté okno do Evropy

Už deset let po založení města byl Petrohrad hlavním městem Ruska, i když si pak toto postavení ještě na několik let znovu zabrala Moskva. To když na trůn usedl vnuk Petra Velikého Petr II. Ruský. V roce 1727, kdy převzal moc, mu bylo pouhých jedenáct let a byl spíše loutkou. Když o tři roky později zemřel na neštovice, netrvalo dlouho a carevna Anna Ivanovna v roce 1732 opět učinila Petrohrad hlavním městem země. Tím byl až do roku 1918, kdy carské Rusko definitivně ustoupilo bolševikům.

Symbol revoluce, křižník Aurora, slouží už od druhé poloviny padesátých let jako muzeum. Přesto si ho hosté Petrohradu v posledních dvou letech neužili.

Od září 2014 do července letošního roku procházela Aurora rozsáhlými opravami a renovací. Ti, kteří přijeli pozorovat zdejší úchvatné „bílé noci“ kolem druhé poloviny června, měli ještě smůlu. Avšak druhé nejpůsobivější období v roce, tedy zasněžený leden, kdy Petrohrad naplňuje všechny aspekty pohádkového Ruska, na sebe již nenechá dlouho čekat. Pro turisty, kteří dorazí v této době, bude připravena opravená Aurora.

Kulturních lákadel má Petrohrad vskutku mnoho a kombinovat je lze podle toho, kolik máte času a jak moc se plánujete věnovat jiné nezaměnitelné části ruské kultury, které se vám v městě Petra Velikého dostane také habaděj – pití vodky. Zejména v zimě je to totiž bez urážky místních něco samozřejmého. Zimy jsou tu totiž stejně tak krásné jako tuhé.

Prohlídku Ermitáže či Zimního paláce tak můžete podobně jako místní proložit pojídáním boršče a popíjením čirého a velmi čistého alkoholu. Vždyť Petrohrad je domovem známé prémiové vodky Russian Standard, kterou tu dostanete v každé restauraci a baru. Ale pozor, abyste neurazili místní – i pití vodky má své náležitosti a ty musíte dodržovat.

„Vodka by se neměla míchat s jiným alkoholem. To typické české zapíjení panáků pivem tu neznáme. Od toho je brusinková šťáva, kterou dostanete všude. Nesóluje se – vodka je uprostřed stolu a neexistuje, že byste si nalili sami a napili se. Obvykle někdo vstane, všem doleje a pronese přípitek. V pronášení přípitků se lidé střídají až do chvíle, kdy posezení u stolu skončí nebo kdy dojde vodka. Ale to se nestává.

Konzumaci vodky bohatě prokládáme různými pamlsky, které ji pomáhají zvládnout – tzv. zakusky. Takové bliny s kaviárem jsou hotový poklad,“ tvrdí Taťjana Petrakovová z firmy Russian Standard, která mě místními bary provádí. Její hláška, že na vodku je vždy vhodný moment, se k podzimnímu Petrohradu hodí.

Pokud něco během návštěvy Petrohradu vskutku vynechat nemůžete, je to návštěva Ermitáže. Tam je první čtvrtek v měsíci vstup zdarma. V jakýkoliv jiný den počítejte s tím, že vás vstupenka platná i do Zimního paláce vyjde na 600 rublů, tedy asi 230 korun. Vstupenku si můžete objednat i on-line, a vyhnout se tak frontám, ale zaplatíte za ni v přepočtu ještě o 200 korun více.

V hlavním muzejním komplexu byste mohli strávit celý otevírací den a stejně byste ani vzdáleně neviděli všechno. Říká se, že opravdového nadšence zde uspokojí dva až tři dny. Nezapomeňte však na to, že je Ermitáž hlavním lákadlem Petrohradu, a tak budou ty největší davy turistů právě tady. Na prohlédnutí těch nejcennějších obrazů či soch se obvykle stojí fronta.

A v Zimním paláci to není jiné. Lidu je zde mnoho. Stejně tak je tu však mnoho k vidění. Ač byl zdejší interiér během požáru v roce 1837 do značné míry zničen, příkaz cara zněl jasně – do roka vše přebudovat.

To po bolševickém plenění v roce 1917 už podobná záchrana nepřišla. I tak však místnosti svou výbavou umějí zaskočit – už vstupní halou. A co teprve, když přijdete do Malachitové místnosti, která byla po několik měsíců roku 1917 sídlem provizorní vlády.

Ano, je to kýč. Ale to je celý Petrohrad. Město, které čelilo během druhé světové války více než dvouletému obležení, při kterém zemřelo hlady více než milión lidí, je dnes až překvapivě nablýskané. Město, které bylo po smrti Lenina v roce 1924 přejmenované na Leningrad a teprve roku 1991 se mu vrátil původní oficiální název Sankt-Petěrburg, je totiž dnes snem snad každého fotografa.

Nesmíme zapomenout na proslulou Jantarovou komnatu. Ta originální, která se sem dostala darem z Pruska, zmizela na samotném konci druhé světové války.

V Kateřinském paláci se však od roku 2003 nachází její věrná kopie, na které se v Sovětském svazu začalo pracovat koncem 70. let minulého století. Tedy věrná – vyráběna byla podle jednoho dochovaného snímku a vzpomínek pamětníků. Strávit zde můžete jen několik krátkých momentů a pak vás jemně popohánějí ven – aby se dostalo na všechny. A navíc nesmíte fotit.

Zajímavých míst je však v Petrohradu daleko víc. Můžete se projít po hlavní a skutečně obrovské ulici zvané Něvský prospekt, projet se na lodičce po zdejších kanálech, navštívit Muzeum ruské vodky plné historických relikvií či se prostě jen kochat desítkami věžiček, které město zdobí.