Článek
Historie vězení na ulici Crumlin Road se začala psát v roce 1845. O čtyři roky předtím jej navrhl Charles Lanyon, přičemž jeho plán následoval příklad londýnského vězení Pentonville Prison. V roce 1846 se už začali do vězení trousit první vězni a nakonec se jich tam během prvního roku provozu nastřádalo hned 106.
The Crum - viktoriánský temný klenot Belfastu
Na první popravu se čekalo až do roku 1854. Tím prvním „šťastlivcem”, jehož krk okusil místní smyčku, byl voják Robert Henry O'Neill, jehož život pohasl v Crumlin Road Gaol 21. června. Společně s dalšími 14 popravenými jeho tělo stále spočívá na vězeňské loučce v neoznačeném hrobě.
Popravení vězni byli pohřbíváni na maličké loučce na vězeňském dvoře.
Během zhruba 150 let existence vězení docházelo k mnoha úpravám. Ať už to bylo rozšiřování vězení vzhledem k potřebě umístit do něj více vězňů, vystavění vězeňské nemocnice vzhledem k nevyhovující zdravotní péči, opravy po náletech během druhé světové války či zvyšování bezpečnostních opatření po útěcích některých vězňů.
Z ulice vypadá vězení jako drobné. Ze dvora už jsou jeho velké rozměry patrnější.
Ačkoli se budově The Crum přezdívalo evropský Alcatraz, uteklo z něj za půldruhého století poměrně hodně vězňů - vždyť jen 9. listopadu 1971 se odsud podařilo utéct hned devíti republikánským vězňům najednou.
Dochované dřevěné dveře cely jsou značně sešlé, i nyní však působí neskutečně chladným dojmem.
„Přiznejme si, zejména v druhé části 20. století to tu nebyl úplně vrchol nedobytnosti. Půda pod vězením nebyla nikterak pevná, a tak se nám dokonce stalo, že se jeden z vězňů během noci dokázal prokutat pod několika jinými celami ven na svobodu jen pomocí dřevěné nohy od své postele. Byla to právě nevyhovující bezpečnostní opatření, která vedla k uzavření vězení na konci března roku 1996,” řekla Novinkám průvodkyně Lucy Hutchinsonová.
Vězení si prošlo v posledních letech renovací, teprve koncem roku 2012 bylo oficiálně otevřeno pro veřejnost.
„Když jsme to tu v listopadu loňského roku otvírali, ani jsme nečekali, že bude o vězení tak velký zájem. Jezdí nám sem lidé z celého světa. Většina z nich je překvapená, jak je to tu velké. Vždyť v době, kdy bylo vězení nejvíce naplněné, pojalo dokonce přes 1500 lidí,” dodala Hutchinsonová.
Crumlin Road Gaol bylo vězením, kterého se báli lidé široko daleko.
Značná část lidí, včetně mě, se o vězení dozví ve chvíli, kdy začne hledat nejzajímavější místa v Severním Irsku, kde by mělo strašit. A právě zde, malý kousek od centra Belfastu, hlásilo podivné zážitky tak velké množství lidí, až vás napadne, že na tom snad něco musí být.
Lidé se sem často načerno vydávali v době, kdy vězení chátralo a přístup do něj nebyl oficiálně povolen. A už tehdy návštěvníci zmiňovali, že se jim ve vězení děly podivné věci a necítili se tam dobře.
Atmosféra prázdného temného vězení je jen těžko popsatelná.
Současná správa vězení z něj vytvořila turistickou atrakci, avšak neučinila těmto spirituálním zážitkům přítrž. Naopak. Pořádá sem speciální paranormální výpravy. Ano, je to pořádně turistické a původní kouzlo něčeho zakázaného je nenávratně pryč, i nyní se zde však dějí věci, ze kterých zamrazí.
„V tunelu, kterým se vězni vodili k soudu a zpět, selhávají fotoaparáty a zastavují se hodiny úplně běžně. Zažila jsem to s mnoha návštěvníky už několikrát. Nevíme, čím to je. Dokonce mi jednou z paranormální prohlídky jeden z hostů poslal můj snímek s podivnou postavou za mnou. Sama jsem tu ale na vlastní oči nic neviděla,” tvrdí místní průvodkyně.
Chodba, kterou se vodili vězni do budovy soudu. V zimě zde často i mrzlo. Právě zde dochází k největšímu množství paranormálních jevů.
Okolí šibenice je pak dalším místem, kde lidé cítí zvláštní vibrace. A je to právě její umístění, které je jednou z největších kuriozit celé budovy. Vězni odsouzení na smrt trávili poslední dny svého života odděleně v cele, kam za nimi mohl docházet kněz pro případ, že by se chtěli vyzpovídat.
Jak už to tak bývá, jde o jedno z míst, kde vás ve vězení mrazí nejvíce. Když se měli vězni vydat na poslední cestu směrem k šibenici, očekávali dlouhé putování skrz celé vězení. Ale to byl omyl. Poslední v jejich životě.
Vězni odsouzení na smrt čekali v tomto pokoji. Domnívali se, že cesta k šibenici bude vést okolo cel jiných vězňů a skrz tunely.
Smrt byla totiž daleko blíže. Cela smrti se skládala ze dvou místností - strohé ložnice a koupelny. Cílem bylo to, aby vězeň už nepřišel do kontaktu s ostatními vězni a nemusel z cely vůbec vycházet. Šibenici měl celou dobu tak daleko blíže, než si představoval i v těch nejčernějších představách. Když vykonával svou potřebu na míse, smyčka pokorně visela jen několik metrů od něj, za posuvnou dřevěnou skříní v koupelně, která stojí zhruba metr od toalety.
Realita byla ovšem jiná. Šibenice se schovávala hned za posuvnou dřevěnou skříní na toaletě. O tom, že je posuvná, neměli odsouzenci nejmenší tušení.
Na této smyčce skončil život 17 osob. Na šibeniční poměry nevelké číslo, zamrazí vás ale i tak...
Běžná prohlídka vězení trvá přibližně 75 minut, první začíná v 10:00, poslední pak v 16:30. Rezervace přes internet vás sice přijde na jednu libru (30 Kč), ale je více než doporučená, protože je často mnoho termínů zarezervovaných už den či dva dopředu. Učinit tak můžete ZDE.
Cena vstupného činí pro dospělé 7,5 libry (223 Kč), zlevněné pak vyjde na 5,5 libry (163 Kč). Vězení najdete, jak už název napovídá, na ulici Crumlin Road - číslo popisné 53-55.
