Žitavské hory v Sasku. Zajímavá lokalita kousek za hranicemi

Přírodní park Žitavské hory je německou částí Lužických hor. Nachází se na jihovýchodě Saska a přechází do České republiky. Jedním z jeho roztomilých městeček je lázeňský Jonsdorf s bohatou nabídkou hydroterapie neboli vodoléčby.

Vyhledávaný je rovněž milovníky úzkokolejek, leží totiž na trase, která ho spojuje se saskou Žitavou a Oybinem. Téměř denně se tu můžete svézt historickými parními vlaky, a pokud budete mít štěstí, stanete se svědky světového unikátu – rozjezdu dvou parních lokomotiv najednou.

V Jonsdorfu nebudete vědět, kam dříve skočit. Můžete se procházet třeba skalním masivem Nonnenfelsen. Pojmenován byl údajně podle dvou jeptišek, které zkameněním zaplatily za svou vzájemnou lásku. Zažijete tu však i tropy na vlastní kůži.

Opravdu nemusíte cestovat přes půl světa, abyste při osmdesátiprocentní vlhkosti propotili tričko a kolem hlavy vám poletovali exotičtí motýli. To všechno zakusíte ve zdejším motýlím domě. Spatřit tu můžete dokonce i největšího motýla světa s rozpětím křídel až třicet centimetrů – martináče atlase. Obdivovat tu můžete také četné obojživelníky, plazy a třímetrové mořské akvárium s korálovými rybičkami.

I když jste sem do oblasti Trojmezí patrně přijeli poznávat především přírodu, alespoň na chvíli se zdržte v samotné Žitavě, jejímž synonymem jsou textilie – především tkaní látek z damašku. První překvapení vás čeká hned na náměstí, jemuž dominuje stará radnice, jež by se stylově hodila spíše do renesanční Florencie.

I když vás náboženské stavby třeba příliš neoslovují, zastavte se v kostele svatého Kříže. Visí tu jedno z osmnácti postních pláten na světě. Na ploše přibližně osm na sedm metrů je zachycených devadesát obrazů, jež ukazují výjevy ze Starého i Nového zákona. Postní plátno se používalo k zahalení oltářů kostelů v době čtyřicetidenního půstu.

Typickou architekturou okolí Trojmezí jsou podstávkové domy, kterých je tu neuvěřitelná koncentrace. Pozor, nepleťte si je s hrázděnými domy. Pokud se zastavíte v muzeu v Dittersdorfu, řeknou vám, jaký je v tom rozdíl. Zkrátka si představte lidový roubený dům, kterému předstupuje dřevěná konstrukce. Toto architektonické řešení je typické pro chladnější oblasti.

V přízemí se nachází světnice, kde se odehrával veškerý život rodiny. Rodily se zde děti, provádělo se tkalcovské řemeslo, jedlo se, spalo i umíralo. Vedle světnice byly ještě černá kuchyně a stáj. Pokud vám podstávkové domy skutečně padly do oka, můžete se tu vydat na tematický cyklovýlet.

Okružní trasa po podstávkových domech měří třicet pět kilometrů a vede z Waltersdorfu do Herrenwalde, přes Neuschönau/Lausurtal, Grosschönau, Mandautal a dále do Hainewalde, Hörnitz a Bertsdorf/Viebig. Poté, co přijedete do Jonsdorfu, budete pokračovat přes Saalendorf, abyste dojeli opět do Waltersdorfu ke kostelu.

Když se řekne Lobava, nikomu se na první dobrou nic moc nevybaví. Zkrátka kde nic tu nic, řekli byste si. Opak je ale pravdou. Stejně jako v Brně je pro turisty magnetem vila Tugendhat, pro Lobavu je to Schminkeho dům (Haus Schminke). Mají dokonce mnohé společné. Byly postaveny přibližně ve stejném období a stojí za nimi těžké příběhy spojené s událostmi během druhé světové války.

Obě vily oplývají architektonickou čistotou a dbají na harmonii mezi stavbou a okolní krajinou. Obklopeny jsou překrásnými zahradami, byť v bezprostřední blízkosti Schminkeho domu stojí ještě jedna budova – bývalá továrna na těstoviny značky Anker, jejímž majitelem byl Fritz Schminke. Během prohlídky továrny objevíte neskutečné kuriozity.

V domě se čtyřmi dětmi muselo vše bezvadně fungovat a plnit svou funkci. Obzvláštní pozornost byla věnována kuchyni. Její návrh vznikl na skutečně vědeckých základech. Provedli zde totiž takzvanou provázkovou studii. Ženám na nohu přivázali provázek a sledovali, jak se po kuchyni pohybují. Na tomto základě vznikl koncept pracovního trojúhelníku.

V první řadě kuchyň rozdělili na čistou a špinavou část. Ta špinavá se pozná podle toho, že nemá klasické úchytky, aby, když má žena špinavé ruce od vaření, je zbytečně nezamazala. Oproti tomu čistá část se vyznačuje jídelním stolem, který má speciální zeleno-tyrkysovou barvu se skvrnami odpuzujícími hmyz. Kliky jsou zahnuté, aby se nemusely mačkat. Třetím vrcholem trojúhelníku je přípravna, kudy se jídlo servírovalo.

Architekt rovněž pamatoval na pohodlný pokoj pro hosty a oddělený vchod do bytu pro služebnou. Děti však byly drženy zkrátka. Jediný syn měl sice vlastní budoár, ale tři sestry sdílely nevelký pokoj. O to větší zábavu jistě zažívaly, když prý do přízemí z prvního patra sjížděly po zábradlí. Bydlet jako továrník můžete i vy. Na rozdíl od vily Tugendhat si vilu Schminke lze pronajmout a strávit tu třeba víkend nebo i dovolenou.

Přímo v Lobavě se nachází manufaktura na výrobu pianin a klavírů s názvem August Förster. Na jejich mistrné nástroje, které se vyrábějí čistě z evropských surovin, hrával už Giacomo Puccini. Cena nejdražšího kousku se pohybuje v řádech milionů korun.

I když se jedná o váženou značku s více než stošedesátiletou tradicí, umí si zdejší mistři svého oboru udělat ze své práce legraci. Vyrobili speciální pianino, které čepuje pivo. Světu ho předvedli na městských slavnostech a sklidili s ním neskutečný úspěch. Zatímco na něm klavírista muzicíruje, žízniví návštěvníci si u něj mohou natočit svůj oblíbený nápoj. Mohou dokonce volit mezi světlým a tmavým.

Na půli cesty mezi Lobavou a Žitavou leží vesnička Herrnhut, která se proslavila výrobou papírových adventních vánočních hvězd včetně sběratelských kousků.

Půl hodinky od Lobavy se nachází Berzdorfské jezero. Je třikrát větší než naše Máchovo, jedná se totiž o zatopený hnědouhelný důl. Jeho napouštění pomohla kuriózní situace, kdy po vydatných srážkách v srpnu 2010 došlo k protržení nedaleké polské přehrady. Voda z nádrže se přelila i do Berzdorfer See a napouštění se tak zkrátilo o tři roky.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Zájezdy do Německa