Ze zámku s tisíci trofejemi až na keltské hradiště se záhadnou energií

Než vstoupíme za bránu zdejšího honosného zámku, porozhlédněme se po okresním městě Benešov. Na první pohled obyčejné město. Skrývá však několik zajímavostí, na které jsou místní jistě hrdí.

Začněme u asi nejstarší stavby, nebo spíše toho, co z ní zbylo. Jedná se o zeď minoritského kláštera založeného v roce 1247 pozdějším biskupem Tobiášem z Benešova. Jenom pro pořádek, samotné město Benešov zná svou historii od poloviny 11. století, kdy na Karlově stál dvorec jistého Benedikta.

Při cestě ke zřícenině z obou stran uvidíte zvonice. Horní je u kostela sv. Mikuláše, dolní, jejíž dřevěná předchůdkyně stála na místě proboštství, v sobě ukrývá poklad v podobě jednoho z nejstarších českých zvonů z roku 1322. Kousek odsud je židovský hřbitov a památník nebo kostel sv. Anny na náměstí.

Nesmíme opomenout památky vztahující se ke korunnímu princi. Zmiňme tedy pivovar Ferdinand z počátku 20. století a salónek v nádražní budově, odkud Ferdinand d´Este vyjížděl na své cesty.

A teď pochodem vchod od nádraží po červené značce asi dva kilometry k zámku. Cestu kazí výkopové práce a taky hlavní silnice E55, kterou naše trasa protíná, ovšem bez přechodu pro chodce. Jsme proto odkázaní na dobrodiní jednoho z řidičů, teprve pak přecházíme.

Rychlým krokem vstupujeme do zámecké zahrady, v časech arcivévodových měla rozlohu 225 hektarů. Vzdalujeme se od civilizace a pohlcuje nás obrovský park s lavičkami. Čtyřiadvacetiletý následník trůnu tam po koupi zámku, jenž ho stál 2,5 miliónů zlatých, v roce 1887 nechal nainstalovat mnoho soch, navrhnout růžovou zahradu a postavit několik menších stavení pro odpočinek během své největší záliby, kterou byl lov.

Po chvíli procházky částí parku přijdeme na rozcestí, po jehož levé straně je malá křížová cesta, z druhé strany kašna s mořskými příšerami. Cesta dolů vás zavede do zmíněné růžové zahrady. Po několika desítkách metrů shlíží na příchozí vysoká věž. Aby vás z toho zaklánění nebolelo za krkem, koukněte se také dolů, kde se při troše štěstí pozdravíte s medvědem Jirkou.

Původní gotický hrad stál na Konopišti někdy koncem 13. století, zasloužil se o to buď biskup Tobiáš, nebo jeho bratr Milota z Dědic. Měl sedm věží, parkán, široký příkop a pět bran. Dobyvatelé měli tudíž smůlu, do hradu se nikdo nepovolaný nedostal, natož pak husité. Jediná posádka se vzdala vojsku krále Jiřího z Poděbrad po 18 měsících, ven ji ale dostal místo zbraní hlad. Dalším majitelem byl například vojevůdce Albrecht z Valdštejna nebo rod Vrtbů. Honosné sídlo se postupem času měnilo a vylepšovalo.

Opravdový boom ale zámek zažil za svého nejslavnějšího majitele, který z něj chtěl mít velkolepé sídlo hodné budoucího císaře. S přestavbou začal v roce 1893 a dá se říct, že nenechal kámen na kameni. Výčet prací by asi vydal na samostatnou knihu, a tak to přenechme jiným. Správa zámku objekt obnovila tak, jak vypadal za Františka Ferdinanda, pomohly k tomu také dobové fotografie, které během prohlídky můžete vidět.

Zakoupit si lze vstupenku na tři okruhy, první dva mají větší kapacitu skupin, poslední je pouze pro skupinu osmi lidí. Zahrnuje soukromé pokoje Ferdinanda, jeho manželky Žofie Chotkové a dětí. První okruh vás provede reprezentačními salóny, pracovnou a například jídelnou.

My jsme zvolili druhý prohlídkový okruh. Průvodce nám nejprve ukázal apartmá korunního prince Rudolfa, jenž spáchal sebevraždu. Dále jsme kráčeli pokoji a chodbami plnými zbraní a loveckých trofejí.

Společné kroky nás vedou také do kaple, kde jsou odděleny lavice pro rodinu arcivévody a služebnictvo. Nahlédneme i do pracovny nebo knihovny. Ferdinand žil moderně, proto se na Konopišti můžete kochat například výtahem s krásnými sedačkami. Jízda do třetího patra trvá pouze minutu.

Návštěvník žasne i nad samotným závěrem prohlídky. Nejenže se neustále dívá na různé trofeje, kterých je na zámku 4000 včetně exotických zvířat z cesty kolem světa, ale hlavně mužské srdce zaplesá nad rozsáhlou sbírkou zbraní.

Kolekce 4618 exemplářů obsahuje snad všechny druhy zbraní. Namátkou pistoli ze slonoviny, zbraň určenou pro Napoleona, desítky pušek, šavlí a mečů nebo palcátů. Ferdinand sbíral rovněž brnění, ať už koňské, pro dospělého člověka, či naopak dětské. Velecenností je pozlacená zbroj z 16. století z Milána, jejímž majitelem byl benátský generál Pio Enea Obizzi.

Průvodce se v jednu chvíli táže, kolik si návštěvníci myslí, že váží obouruční meče. Tipy se pohybují od 20 do 50 kilogramů. Správná odpověď zní však pouze čtyři kilogramy. Turisté nevěřícně kroutí hlavami a tipují ještě arcivévodovo oblíbené jídlo. „Ferdinand miloval lov a zvěřinu, ale nejraději měl ovocné knedlíky,“ prozrazuje po chvilce průvodce.

Než zámek opustíme, nesmíme zapomenout, že ke zhlédnutí byla také kuřárna a orientální harém. V jiné části zámku zábavní střelnice a muzeum. Po nabytí informací můžete své zážitky strávit v místní restauraci nebo ještě lépe v parku a oboře, protože procházka v nich může zabrat i dvě hodiny a více.

Smutný je pohled na zámecký rybník. „Už přes tři roky je vypuštěný a přijde mi, že nijak intenzivně se na něm nepracuje. Teď začali zpevňovat hráz. Našli v něm také hodně výbušnin,“ vypráví jeden z místních obyvatel, když procházíme na jihozápadě místem, odkud je zámek asi nejfotogeničtější.

Kdo má čas, prodlouží si cestu až k bývalé konírně a kostelu na Chvojně. Záhadné místo s údajně vzhůru stoupající energií si vybrali už před 2500 lety Keltové. Na doloženém keltském hradišti nyní stojí kostel sv. Jakuba a Filipa z roku 1217. Na hřbitově následník trůnu původně plánoval vybudovat rodinnou hrobku.

Z informační tabule se dozvídáme, že v kostele byla nalezena freska sluneční soustavy, kdy je Země považována za střed vesmíru. Badatelům je její přítomnost záhadou, protože tato představa vesmíru byla církví potlačována.

Naše putování v kraji Františka Ferdinanda d´Este končí právě na Chvojně. Do Benešova se lze vrátit po svých nebo využít turistický ekovláček, který turisty za 20 korun vozí nejen k nádraží, ale i k dalším památkám města.