Ze sjezdovky rovnou na pláž Azurového pobřeží

Stačí, když vyjedete z letiště v Nice autobusem do některého z blízkých středisek (Valberg, Isola 2000, Auron…). Je to překvapivě levné. Cesta dotovanou linkou stojí symbolické 1,5 eura. Bez ohledu na to, že třeba do Valbergu, kam jsme se vydali, je to 85 kilometrů. Na internetu uvádějí, že cesta trvá zhruba hodinku. Když ale budete počítat spíš se dvěma, půjde o realističtější údaj. Autobus vyjíždí z Nice tak, abyste byli ve skiareálu hned, jak ho otevřou. Pokud se ve středisku neubytujete, můžete se stejnou linkou vrátit v podvečer zpátky na pobřeží.

Když jsme přijížděli klikatými serpentýnami do Valbergu, říkal jsem si, že to jméno zní spíš švédsky než francouzsky. Že by se do těchto končin zatoulali v minulosti Vikingové? Nezatoulali. Jméno obce prý vzniklo jako zkratka názvu Vallée des bergers, což znamená údolí Pastevců ovcí. Ti tady opravdu žili.

Když z městečka vyjedete lanovkou nahoru do kopců, máte v některých úsecích lyžařských tratí skutečně pocit, jako byste jezdili po krásně zvlněných horských pastvinách.

Vychutnával jsem si na sjezdovkách dlouhé plynulé obloučky. Zdejší tratě jsou většinou středně nebo mírně náročné. Beru lyžování spíš jako pohodovou zábavu než jako závodění. Ale najdete tu i pěkně ostré sjezdovky. Ostatně fakt, že na nich trénovali lyžaři, kteří jezdí závodně, je asi dost výmluvný.

Ve Valbergu mají 90 kilometrů sjezdovek, ale také 25 kilometrů běžeckých tratí a 12 kilometrů tras pro pěší výlety. Najdete tu i snowpark, funpark, areál pro děti, prostě atrakce, které jsou dnes skoro samozřejmou součástí většiny alpských skiareálů. Francouzi sem obvykle jezdí o víkendech, takže tu v týdnu bývá výrazně méně lidí a lépe si zalyžujete. To může hrát roli při plánování cesty.

Mapu lyžařských tratí, jakou mají ve Valbergu, jsem nikde jinde neviděl. Za vrcholy okolních hor s vyznačenými sjezdovkami se modralo moře. Také vám ukáže, kde je Cannes nebo Nice. Úplně na obzoru se na ní vlní profil Korsiky s nejvyšší horou Monte Cinto (2706 m). Za hezké viditelnosti je prý z nejvyšších kopců vidět moře.

Valberg patří k lyžařským střediskům velice vstřícným vůči rodinám a dětem. To neznamená jenom to, že tu děti mají své areály, učí se tu lyžovat už od tří let a všude se tady na ně myslí. Nabízejí tu i další servis. Rodiče, kteří si chtějí zajezdit, můžou své malé děti, jež nelyžují, dát do mateřské školy, nebo dokonce do jeslí. Když má dítě zdravotní potíže, není problém navštívit s ním zdejšího lékaře. A tak bychom mohli pokračovat ve výčtu různých služeb.

Středisko, jehož součástí je i níže položený areál Beuil, se nachází ve výšce 1500 až 2100 metrů nad mořem. O sníh tu však většinou nemívají nouzi. Jakmile přicházejí mraky od moře, zachytí většinu srážek zdejší hřbety, které jim vytvářejí jednu z prvních překážek v cestě. A když sníh přesto chybí, využijí tu na hlavních tratích umělé zasněžování. Lyžařská sezóna končí ve Valbergu většinou v půlce dubna.

Vzal jsem trochu za plyn a sněžný skútr vyrazil vzhůru po sjezdovce pomalu rychleji než já na lyžích z kopce dolů. Zajezdit si na něm může kdokoliv, je to jedna ze zdejších atrakcí. Byl s námi samozřejmě instruktor, který vybíral trasu. Nejen takovou, abychom si zajezdili, ale i takovou, abychom si užili nádherná panoramata zasněžených hor, která začala růžovět od zapadajícího slunce.

Překvapilo mě, že jízda na sněžném skútru vůbec není tak jednoduchá, jak to může na první pohled vypadat. Při zatáčení jsem musel za řídítka pořádně vzít, abych zatočil. Navíc to chtělo udělat s citem, jinak lyže vpředu podkluzovaly. Někdy pomohlo ubrat plyn. Se stejným citem bylo potřeba i brzdit, aby se gumový pás nezasekl.

Když jsme jeli napříč svahem, museli jsme se vyklánět proti němu, abychom stroj vyvažovali a nepřevrátili se. Prostě žádné lenošivé svezení, naopak, docela makačka. Zážitek to byl ovšem pěkný. Na skútrech se tu jezdí po uzavření sjezdovek nebo ráno, před jejich otevřením.

Kromě skútru si tu můžete užít také jízdu na koni nebo v kočáře, akrobatické skoky ze sněžného můstku do jakéhosi velkého airbagu, bruslení, plavání v krytém bazénu s prosklenou střechou, relaxační bylinné koupele v dřevěných kádích a tak bychom mohli dlouze pokračovat ve výčtu dalších atrakcí. Prakticky všechny je najdete na webových stránkách střediska.

Jsme zpátky na Azurovém pobřeží. Stojím na jedné z pláží na poloostrově Cap du Antibes. Na břeh tu jemně šplouchá průzračná voda. Fotím si odsud Nice a za ním krásně zasněžené hory. Je to vlastně pohled obráceným směrem, tedy k Valbergu. Antibes, Nice a Cannes jsou vyhlášená letoviska Azurového pobřeží.

Přijdou si tady na své jak milovníci pláží s jemným pískem, tak fandové romantických zákoutí starých čtvrtí nebo třeba umění. V Antibes vystavují ve zdejším muzeu díla Pabla Picassa, v Nice obrazy Marca Chagalla, Henriho Matisse a řady dalších umělců. V přístavu v Antibes si můžete prohlédnout jachty miliardářů, v Cannes se projdete po chodníku slávy u Festivalového paláce, kde se koná proslulý Mezinárodní filmový festival a v Nice si vyfotíte třeba zátoků Andělů shora. Obzvlášť večer je to krásný pohled.

Pokud máte mlsný jazyk jako já, zkuste v Antibes navštívit restauraci a zároveň cukrárnu Closerie. Výborně tam vaří a mají skvělá vína. Pokud si dáte některý z dezertů vyhlášeného cukráře i majitele podniku Christiana Cottarda, ucítíte přímo na jazyku, co je to sladký život a sladká Francie.