Zdroj odpočinku. Vyrazte za relaxem do polského pohraničí

Většina těchto měst se nachází v atraktivních horských oblastech s množstvím značených turistických tras. V žádném z nich nechybí park, zajímavá architektura, muzeum nebo další atrakce. Co se týká léčebného zaměření, vybere si každý. Přidanou hodnotou je klima, které vytvářejí okolní kopce a lesy. A bezesporu také skutečnost, že jste v cizině, a přece kousek od domova.

Świeradów-Zdrój, první z řady lázeňských měst, bráno od západu, leží asi osm kilometrů od Nového Města pod Smrkem v Jizerských horách. Jedenáct tamních pramenů, rašelina, radon či smrková kůra pomáhají při léčbě mnoha chorob, od potíží kardiovaskulárních přes pohybové, dýchací, zažívací až po gynekologické. Minerální voda slouží ke koupelím, inhalacím, zábalům i pitným kúrám.

Lázeňství se tu začalo rozvíjet v polovině 18. století. Největší architektonickou zajímavostí je Lázeňský dům s hodinovou věží, 160 metrů dlouhou terasou s umělou krápníkovou jeskyní a 80metrovou vnitřní promenádou, která je svou délkou v Dolním Slezsku unikátní. V podzemí po rekonstrukci vzniklo Muzeum lázeňského hornictví, které představuje historii lázní a využívání pramenů.

Velkou atrakcí je nejmodernější kabinková lanovka v Polsku, která vede pod vrchol Jizerského stohu (1107 m n. m.). Horní stanice se nachází u téměř sto let staré horské chaty, jednoho ze symbolů Świeradówa. Z tohoto oblíbeného výletního cíle lázeňských hostů se otevírají výhledy na město nebo část západních Krkonoš. Po turistické značce jsou to pouhé tři kilometry na Smrk (1124 m n. m.) na české straně Jizerek.

V této části Jelení Hory v polském Podkrkonoší, kde se horské minerální prameny užívaly už ve 13. století, se vzácní hosté ze střední Evropy začali objevovat po třicetileté válce. Byli mezi nimi Marie Kazimíra d’Arquien, manželka polského krále Jana Sobieského, spisovatel Johann Wolfgang Goethe, pruský král Bedřich Vilém III. či budoucí americký prezident John Quincy.

Léčí se tu nemoci oběhového, nervového, pohybového a močového ústrojí. V roce 2014 byl otevřen největší komplex vnitřních a venkovních termálních bazénů v regionu. Tamní voda vyvěrá z nejhlubšího vrtu v Polsku – z hloubky přes dva kilometry – a má teplotu 87 °C. Lázně mají dva parky. Jeden tradičnější a druhý, Norský, vybudovaný ve skandinávském stylu.

V moderním Přírodovědném muzeu v komplexu bývalého cisterciáckého kláštera si můžete prohlédnout expozici věnovanou nejen živočichům, ale také historii lázní a šlechtického rodu Schaffgotschů, který Slezské Teplice po staletí vlastnil. Zůstal tu po něm pozdně barokní palác, v němž sídlí pobočka Vratislavského vysokého učení technického.

Z českého pohledu se teď přesuneme mezi Broumovskou vrchovinu a Orlické hory, kde se na druhé straně hranice – na úpatí polských Stolových hor – ve výšce kolem 400 metrů nad mořem nacházejí první léčebné koupele v Prusku specializované na pacienty s kardiovaskulárními chorobami. Jednou z prvních lázeňských budov bylo historické sanatorium Zámeček z roku 1795.

Součástí historické lázeňské infrastruktury jsou například také sanatorium Polonia s velkým divadelním sálem z počátku 12. století či uzavřená kolonáda z let 1929–1930. Mezi významné hosty meziválečného období zde patřil pozdější britský ministerský předseda Winston Churchill. V parku z druhé poloviny osmnáctého století rostou staré černé smrky a kalifornské borovice, raritní agáve či kaktusy.

V místech, kde park přechází v zalesněné kopce, stojí dřevěný secesní altán s vyhlídkou. Odtud lze po zelené značce dojít do kilometr vzdálené části Czermna, kde dlouho žili především Češi. Najdete tu mimo jiné jedinou kostnici v Polsku, kterou před 200 lety založil Wenzel Tomašek, německý farář s českými kořeny. V barokní „Kapli lebek“ jsou shromážděny desítky tisíc ostatků obětí epidemií a válek z hromadných hrobů v okolí.

Budeme-li podél státní hranice pokračovat na jihovýchod, asi po dvanácti kilometrech narazíme na další horské letovisko. Než se v něm ve druhé polovině 18. století začalo rozvíjet lázeňství, dařilo se tu hornictví, hutnictví, tkalcovství a zpracování papíru.

Právě muzeum ve starém papírenském mlýně je největší atrakcí města. Kromě technologie výroby (je možné ji vyzkoušet), k níž sloužily lněné hadry, beraní kosti, kůže a minerální voda, je zajímavá i samotná stavba s dochovanými freskami.

V jednom z nejpopulárnějších lázeňských měst v Polsku pomáhají v léčbě neurologických, zažívacích, alergologických, gynekologických a dalších problémů rašelina a minerální vody s oxidem uhličitým. V srpnu roku 1826 sem s matkou a sestrami přijel šestnáctiletý Fryderyk Chopin, který dvakrát koncertoval v lázeňském divadle. Jeho pobyt a vystoupení připomínají dva pomníky. Na promenádu v parku, kde lze ochutnat prameny venku i v lázeňském domě, navazují turistické cesty vedoucí do hor.

Následující lázeňské město leží asi deset kilometrů směrem do polského vnitrozemí a patří spíše k mladším letoviskům – k jeho rozvoji došlo až na počátku devatenáctého století.

V roce 1873 zde byla otevřena malá plnička. Balené vody se produkují i v současné době, největší množství pod názvem Staropolanka. Stáčí se také pramen Wielka Pieniawa, který lze ochutnat v parku a v původním lázeňském domě z roku 1892.

Přirozené centrum města, jehož minerální vody pomáhají především při léčbě kardiologických a gastrointestinálních onemocnění, tvoří promenáda podél řeky. Na jejím břehu se rozkládá park, který je obklopen předválečnými vilami sloužícími především k ubytování lázeňských hostů. Navazuje na něj lesopark plný cizokrajných stromů. Hornaté okolí je protkané turistickými stezkami s výhledy.

Poslední ze série lázeňských měst se nachází na úrovni Rychlebských hor, jen pár kilometrů od hranice. Léčili se tu například vojáci zranění během slezských válek a pruský král Bedřich II., který v tamních pramenech hledal úlevu od ischiasu. Později údajně svým poddaným zakázal využívat jiné lázně než ty v Sudetech.

Když se tu v roce 1813 léčil pruský král Bedřich Vilém III., přijel ho navštívit ruský car Alexandr I., což letovisku zajistilo popularitu potřebnou pro další rozvoj.

Nejzajímavějším objektem lázeňské části je osmiboká stavba Wojciech s kopulí z let 1878–1880, sanatoriem, malou expozicí a kolonádou. Město má i historické jádro s Rynkem se středověkým pranýřem a měšťanskými domy. Mezi nejstarší památky patří most sv. Jana z roku 1565.

Okolní lesy lákají k vycházkám – ti nejzdatnější se mohou vydat až na hraniční Borůvkovou horu (899 m n. m.), kde se před listopadem 1989 tajně scházeli disidenti z Polska a Československa.