Zdeněk Pohlreich: Na dovolené se snažím jíst to, co místní. Oceňuji originalitu

Odpočinek, vyvětrání hlavy, kvalitní čas s rodinou i přáteli. Relax a pohoda.

Viděl jsem už Ameriku, Kanadu, Itálii, Francii, Rakousko, Španělsko, Belgii, Německo. Ale o procestování asi nemůže být řeč, spíše to jsou země, které jsem prostě navštívil.

Mně se moc líbí na Sardinii a v Itálii obecně. Také mám rád Španělsko, které je více elegantní oproti divočejší Itálii. Je mi sympatické nejen počasí, ale vůbec atmosféra a životní tempo. Lidé nikam nespěchají a udržují si tradici - jak tradiční chování, tak jídlo a vůni.

Na Sardinii jsem navštívil místní řeznictví, kde řezník asi nikdy nezažil stres. Jeho každodenní pomalé, ale jisté pohyby měly v sobě něco uklidňujícího, něco specificky nezapomenutelného.

Itálie je navíc stále finančně dostupná a celkový pocit z dovolené zaručuje počasí, milí lidé a dobrá kuchyně.

Určitě bych se rád podíval zpátky do Austrálie. Rád se ale také vracím do Francie, Itálie, Rakouska i Španělska.

Líbí se mi na Šumavě, kde je nádherně. Příroda nabízí nádherné scenérie a výhledy vůbec. Navíc jsem na Šumavě potkal milé lidi a všude se dostanete i na kole. Teď natáčíme další díly Ano, šéfe v hospůdce nedaleko Sušice. Mají vlastní farmu, což je pro mě takové prozření. Jsem skeptický vůči českému zemědělství, ale toto je pro mě balzám.

Je toho tolik, že je těžké říct jen jednu. Pamatuji si, že mi nejvíce chutnalo v Itálii na Sicílii, kde mají báječné rybí speciality. Také můžu doporučit restauraci Joel Rubichon v Paříži. Ale i na pláži na Mallorce jsem si pochutnal na variacích z chobotnice.

Obecně se snažím jíst, co jedí místní. Nemám rád turistické pasti v podobě jídelníčků jako obrázkových atrakcí. Raději zkouším malé restaurace, kde potkám místní. V jídle oceňuji originalitu.  

Bohužel v Čechách. Třeba okolí Třeboně, které je krásné, má katastrofální úroveň gastronomie. Pokud nemáte chuť na něco smaženého, nemáte prakticky šanci.

Byl jsem na Sardinii a v Paříži. Kam dál uvidíme.

Tříhodinové turbulence na cestě ze Singapuru do Melbourne.

Doufám, že mě ještě čeká. Každopádně Great Barier Reef v Queensladu v Austrálii nastavil tuhle laťku proklatě vysoko.

Ani jedno ani druhé, já mám spíše rád lidi, život a příběhy.

Mezi mé oblíbené sporty patří tenis, golf, cyklistika a lyžování.

Asi úplně ve všem. To se do tohohle článku jistě nevejde. Kdo tam nebyl, nemůže to ve vší úctě pochopit.

Jako noc a den. Hlavně si myslím, že ta australská udělala za 15 let, co jsem tam nebyl, obrovský krok dopředu, zatímco tady se změnily maximálně tak ceny.

V Austrálii jsem byl nadšený z ryb. Pamatuji si je v takové kvalitě, v jaké je těžko najdete někde jinde. Nejlepší jídlo, a na tom jsme se shodli s manželkou, byl bahenní krab. Váží asi jedno kilo, pro mě to byla největší delikatesa. Když jsem to jedl, úplně jsem u toho hýkal blahem. Rád bych znovu tohoto kraba ochutnal.

Ryby a plody moře. Pokud je to k moři co nejblíže, je to ideální situace.