Zbytečná a bizarní? Zelené hoře hrozil zánik, dnes je z ní klenot

Zelenohorský kostel, nejvíc obdivované dílo architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela, stojí na kopci nad Konventským rybníkem už 300 let. Slavnostně posvěcen byl v září 1722. Během staletí však měl několikrát namále. Nechybělo moc a Česko by dnes mělo o jeden národní klenot méně. Proč?

Nejvážnější byla situace po velkém požáru, když v červenci 1784 oheň zachvátil kromě cisterciáckého kláštera – vzdáleného zhruba 400 metrů vzdušnou čarou – také samotný zelenohorský kostel.

„Vichr přenesl oheň i na Zelenou horu. Strávil vše, co bylo dřevěné a volně přístupné. Shořely krovy, ale interiér kostela zůstal prakticky nedotčen,“ připomíná žďárský historik Stanislav Mikule.

Santiniho stavbu pak čekaly krušné roky. Hlavně proto že brzy došlo ke zrušení kláštera, který původně na seznamu rušených klášterů za josefínských reforem nebyl.

„Panství pak přešlo pod moravský Náboženský fond a Moravské gubernium uznalo kostel, v němž se ještě rok po požáru sloužily bohoslužby, jako zbytečný,“ zmiňuje Stanislav Mikule další milník.

K záchraně kostela postaveného na půdorysu pěticípé hvězdy a plného symboliky pak přispěly silné osobnosti, které klášterem dříve prošly. Mikule vyzdvihuje roli Bonifáce Procházky, který se do Žďáru vrátil jako kaplan a s podporou místních lidí požádal o umožnění opravy kostela.

„Brněnské biskupství ji zamítlo, ale gubernium v roce 1792 opravu povolilo pod podmínkou, že se kostel stane hřbitovním,“ označuje Mikule moment, který vedl k zachování stavby.

A zatímco biskupství i gubernium odmítlo podle historika opravy finančně krýt, bývalí mniši s podporou místních dárců dokázali v dalších letech shromáždit stovky zlatých na zastřešení bočních kaplí i hlavní lodi kostela. „Na opravy přispíval každý, čím mohl. Někdo penězi, někdo třeba půjčením potahu nebo darováním šindelů,“ glosuje Stanislav Mikule.

Zachránce Zelené hory Bonifác Procházka se sice dokončení své snahy nedožil, ale nakonec se na Zelenou horu vrátil. A jeho společný hrob s dalším dobrodincem Matějem Josefem Sychrou je jediný, který po nedávném zrušení hřbitova v areálu zůstal.

Kostel přežil i éru Josefa hraběte Vratislava z Mitrovic, který panství v roce 1826 získal. „O něm koluje legenda, že chtěl zelenohorský kostel uzavřít a změnit v ovčín. Nemáme pro to ale žádné doklady,“ rozporuje Mikule. V této době byl kostel plně funkční a v místě se i pohřbívalo.

Žďárský historik ale připomíná objev památkáře Zdeňka Chudárka. Ten v korespondenci tehdejšího žďárského kněze a vlasteneckého spisovatele Matěje Josefa Sychry našel, jak se snažil zabránit zrušení ambitu v situaci, kdy chtěl hrabě místo věčných investic do jeho oprav ušetřit, ambit rozprodat a zbourat.

„Sychra na to písemně upozornil vrchní úřad s tím, že kdo by chtěl stavbu zbořit, upadl by do nebezpečí, že s ním bude žďárská chátra zle zacházet. Jeho slova na nás mohou působit příkře, ale zafungovala,“ přesvědčuje Mikule.

Díky Sychrově snaze a uspořádané sbírce pak kostel v letech 1827–1830 důkladně opravili. Žďárského kněze, z jehož díla často čerpal i Jungmann, ale stála snaha o záchranu zbytky sil. Zbyly po něm dluhy, které částečně umořil prodej jeho knihovny.

Svatojánský kostel, zářící na kopci jako barokní klenot, ale i dál přitahoval přírodní pohromy. V tomto směru je milníkem rozhodně pořízení bleskosvodu na hlavní věž v roce 1869. Ale ještě v roce 2008 strhla vichřice část střechy…

Z vyprávění historika je patrné, že se kostel už tři sta let prakticky neustále opravuje. Svoji roli hraje po odlesnění kopce i drsnější horácké podnebí.

Velký rozdíl je však v tom, jak stavbu, která před třiceti lety dostala přednost před hradem Karlštejn a dostala se jako čtvrtá česká památka na seznam Světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO, vnímali lidé tehdy a nyní.

„Když v roce 1884 navrhl stavební adjunkt z Jihlavy Hugo Hartl zboření podle něj bezúčelných zdí kolem kostela a ponechání pouze zdi ohradní, stavbu tehdy zachránila vídeňská centrální památková komise. Dochoval se posudek konzervátora Radnitzkého z roku 1886, který se zasadil o zachování podle něj bizarní stavby, ačkoliv ji nepovažoval za vážný architektonický výkon,“ vyzdvihuje pracovník žďárského muzea, jak na Santiniho tehdejší autority nahlížely.

Architekt, který na českém území zanechal řadu pozoruhodných staveb, se dočkal světového uznání mnohem později. Když se jeho stavba na seznam UNESCO oficiálně dostala, město se v té době zavázalo, že zruší nepůvodní pohřebiště, jehož vyvýšený terén už tou dobou ohrožoval vlhkostí ambit.

Římskokatolická farnost získala kostel zpátky od státu v roce 2014. Hned se pustila do rozsáhlých oprav. Nejdřív s pomocí evropských dotací obnovila kostel a v uplynulých dvou letech také rozhlehlý ambit. Výsledek práce restaurátorů a dalších kumštýřů uvidí i návštěvníci aktuálních oslav. Jejich hlavním tahákem bude koncert zpěváka Vojtěcha Dyka na hladině Konventského rybníka a videomapping promítaný na fasádu kostela.