Závislost vyměnil za dobrodružství. S rodinou vyplul do Karibiku na vtipně pojmenované lodi

O dobrodružném putování rodiny informovala agentura AP, která zveřejnila i video. Daniel Monk z britského města Truro v hrabství Cornwall o takové cestě snil už od mládí, s plachtěním ale neměl žádné zkušenosti: „Vždycky bylo mým snem koupit si loď a plavit se po světě.“

Na alkoholu a drogách byl Monk závislý od 16 let. „Právě jsem začal flámovat. Přesto jsem fungoval, takže bylo velmi snadné říct, že nemám problém. Když mi bylo 23, 24 a 25 let, začalo mi docházet, že rána jsou těžká. Dostalo mě to na temné místo,“ popsal své problémy Monk.

V roce 2010 v Bangkoku potkal svou budoucí ženu a o rok později se přihlásil do odvykacího programu a začal abstinovat. Trvalo mu tři roky, než vydržel konzistentně bez alkoholu a drog. Vítězství nad závislostí pár oslavil svatbou v roce 2014.

„Jsme tak šťastní, že jsme překonali závislost. Vyhledejte pomoc, zažil jsem to,“ vyzývá ostatní s podobnými problémy Monk s tím, že ač to zpočátku vypadalo beznadějně, nakonec se mu pomocí kroků stanovených v programu podařilo vyléčit a splnit si svůj velký sen s celou rodinou.

Po letech hledání koupili bezmála 14metrovou jachtu, kterou nazvali Palačinky. Manželka byla Monkovi po celou dobu oporou a podporovala ho. Napřed ale musel získat zkušenosti s plachtěním, s čímž mu pomohl majitel podobné lodi, který se na ní sám tři roky plavil po světě. Otec rodiny vyrazil na lodi nejprve sám. Když se přeplavil z Plymouthu do Lisabonu, tak se k němu připojily jeho manželka a dcery.

Společně se odtamtud vydali nejprve na Madeiru a poté na Kapverdy a přes Atlantik až na Barbados. Ani manželka a dcery neměly žádné dřívější zkušenosti s plachtěním, vše se učily za pochodu.

Dívky byly odmala vychovávány s velkou láskou k přírodě a pohybu. Nemají dnes tolik rozšířené technické vymoženosti jako iPady. „Když mi bylo osm let, vyšla jsem do základního tábora na Mount Everest. Loni jsem šla na túru na Kilimandžáro,“ popsala 13letá Amelia, která s matkou a sestrou žije v Thajsku, zatímco otec rodiny podniká v Anglii.

Rodiče měli zpočátku obavy, zda je vhodné vzít dcery na delší dobu ze školy, nakonec jsou ale rádi, že to udělali, protože děvčata si ze školy jen „odskočila“. „Získaly nedocenitelné zkušenosti a sebevědomí. Myslím, že se toho hodně naučily,“ uvedl Monk. „Bylo to pro nás dost náročné, museli jsme spolupracovat jako tým,“ dodala jeho manželka s tím, že cesta ale rozhodně stála za to.

Podle starší dcery byla plavba často „stresující a otravná“, protože na lodi se toho může hodně zvrtnout a je třeba „táhnout za jeden provaz“, i když jste zrovna naštvaní.

Obzvláště krušný byl začátek cesty, kdy Bow Monková několik dnů bojovala se silnou mořskou nemocí a veškerá technická starost o loď tak byla na jejím muži. „Byl jsem vyčerpaný, bylo to nad moje síly, ale stalo se něco magického a děvčata se o nás postarala,“ popsal Monk. Během plavby zažili i další stresující chvíle, když se kupříkladu báli, že jejich loď převrhnou kosatky.

Odnášejí si ale především pozitivní vzpomínky, kdy pluli s delfíny i kytovci, poznávali svět a jeho historii nebo se účastnili regaty u karibského ostrova Antigua.

Po plavbě dlouhé více než 16 tisíc kilometrů se Monk v srpnu vrátil do Anglie a manželka a dcery zamířily domů do Thajska. Po splnění velkého snu rodina prodává loď a těší se na další společná dobrodružství.