Zasněžené ukrajinské poloniny si nejvíce užijete z koňského sedla

Pokud jste výraz poloniny dosud neslyšeli, jedná se o geomorfologickou oblast ve Vnějších Východních Karpatech v Polsku, na Ukrajině a částečně i na Slovensku. Nejvyšší horou oblasti je ukrajinská hora Hoverla vysoká 2061 metrů.

Pojem polonina se zároveň užívá v souvislosti s travnatým pásem na hřbetu hřebenu ohraničeným zespodu lesním porostem. A nejvíce takových polonin se ukrývá právě na Ukrajině, která je pro Čechy dostupnější, než se může na první pohled zdát.

Ač byste to možná netipovali, z Prahy až do ukrajinského Užhorodu jezdí přímé autobusové spoje, které staví v Brně a některé z nich i v Olomouci. Pokud máte raději pohodlí vlaku, můžete si vybrat ze všech českých železničních dopravců a přímým spojem dorazit do Košic, odkud následně naskočíte na autobus mířící opět do Užhorodu.

Ten je mimo jiné hlavním městem Zakarpatské oblasti, která v době 1918 až 1938 patřila pod názvem Podkarpatská Rus Československu. A právě na tomto území se nachází jak Užanský národní park, tak spoustu dalších půvabných míst, která rozhodně stojí za to navštívit. Československá stopa je ve městě navíc stále cítit, najdete tam třeba sochu Švejka či bustu Tomáše Garrigua Masaryka.

Vydáte-li se k osídlení s názvem Preluky (pár kilometrů jihozápadně od Užanského národního parku), čeká na vás koňské hospodářství zasazené v překrásném údolí v nadmořské výšce 930 metrů. V průběhu roku se sem vydávají party všemožných nadšenců, lokalita je však vyhledávanou destinací například i pro školní pobyty.

I když je údolí spolu s volně pobíhajícími huculy doslova pohádkové, za krásu je třeba zaplatit malou daň. Tamní hospodářství totiž nedisponuje ani elektřinou, ani teplou vodou. Na záchod se chodí do kadibudky, a vydáte-li se sem ke konci roku, nečeká na vás ani nijak zvlášť příjemný spánek.

Sice se zde nacházejí i chatičky, při vysoké obsazenosti ale spíše počítejte s noclehem ve velkém stanu s ručně vyrobenými palandami. A přestože jsou v koutku malá kamna, vytvořené teplo z něj škvírami uniká závratnou rychlostí, a tak je vnitřní teplota jen o pár stupňů vyšší než ta venkovní.

Ať už je teplota jakákoliv, připravte se, že vás místní horalové budou permanentně napájet oblíbeným národním nápojem — vodkou. Ta se podává ke snídani, obědu i večeři. Je však třeba říct, že ukrajinská vodka patří k těm nejlepším na světě. Vyrábí se totiž výhradně z obilí a její chuť je tak na rozdíl od těch, které jsou nám známější, velmi jemná.

A pokud vám tady vyhládne, žaludek vám zaplní výtečná jídla připravená místním kuchařem. Ať už se podávají vepřové steaky ke snídani nebo boršč k obědu, jídlo vás vždycky zasytí na několik hodin.

V plejádě zdejších horalů potkáte i koňské instruktory, kteří vám před každou vyjížďkou dopodrobna vysvětlí všechny nezbytné kroky. I když většina z nich mluví pouze ukrajinsky, hlavním věcem bez větších problémů porozumíte. Jízda na huculech je navíc velmi jednoduchá.

Huculský kůň je plemeno menšího vzrůstu, charakteristické především nebývalou silou a velkou odolností. Huculové byli původně chováni pouze v Karpatech, a tak není divu, že se dokonale přizpůsobili drsným horským podmínkám. I když jsou okolní kopce pokryté silnou vrstvou sněhu, těžký terén jim při vyjížďkách nečiní sebemenší potíže.

Místní huculové jsou navíc zvyklí pochodovat jeden za druhým, jedete-li tedy ve větší skupině, můžete se větší část cesty kochat okolní přírodou a na ovládání koně nebrat extra velký zřetel. Po celou dobu vás navíc doprovázejí zkušení instruktoři, a tak z jízdy nemusíte mít žádné obavy. Tak jako tak je brouzdání kopcovitým terénem na koňském sedle nepopsatelným zážitkem.

Ze zdejšího hospodářství se nabízí hned několik výletů. Jakmile osedláte jednoho z koní, vyrazit můžete například na nejvyšší vrchol celého masivu — poloninu Runa (1482 metrů), poloninu Ostrá (1405 metrů) nebo třeba k vodopádu Vojevodyn. Ať už se vydáte kamkoliv, zdejší krajina vás spolu s majestátnými výhledy doslova uchvátí.

Vyjížďky na koních v horách jsou bezesporu náročné, a tak je nutné namožené svaly trochu uvolnit. K tomu tady pomůže speciální zakarpatská lázeňská procedura s názvem čan, což je takový jednoduchý způsob vířivky bez bublinek. Jde o obrovský hrnec plný vody, pod kterým se zatopí dřevem a vy se tak můžete oddávat relaxační slasti v horké vodě uprostřed zasněženého údolí.

Ač se na první pohled zdá, že v této části světa ty nejdůležitější věci chybí, ve výsledku je to přesně naopak. Jedná se o geniální únik k tradičním hodnotám, kde nespatříte člověka s mobilem v ruce, protože tady není signál ani elektřina. Namísto toho uvidíte partu spokojených lidí, kteří se ohřívají u ohně a povídají si o společných zážitcích.