Zámek v německém Schwerinu je domovem poltergeista i zemského parlamentu

Okouzlující zámek na Schwerinském jezeře přitahuje nejen běžné návštěvníky, ale také filmaře. Objevil se třeba v akční komedii Kingsman: Zlatý kruh (2017) a desítkách dalších snímků a dokumentů (server Imdb.com uvádí počet 47). Jeho historie se začala psát v 10. století, současná novorenesanční podoba je výsledkem rozsáhlé rekonstrukce provedené v letech 1847-1857. Zámek se i s okolními zahradami uchází o zápis na seznam UNESCO.

Autorem rekonstrukce je Georg Adolph Demmler, který ji navrhl v polovině 40. let 19. století a také všechny změny začal realizovat. Skvělý architekt byl ovšem také nadšeným propagátorem socialistických myšlenek, a když po revolučních událostech roku 1848 po „investorovi“ požadoval, aby všichni dělníci pracující na stavbě zámku dostali zdravotní pojištění, nepříliš překvapivě si vysloužil padáka. Práci pak dokončil jeho kolega Friedrich August Stüler.

Zámek byl původně sídlem meklenburských vévodů, jejichž rod ho obýval až do roku 1918. V dobách NDR zde býval internát pro 500 adeptek na povolání vychovatelky v mateřské škole a dodnes občas některá z nich přijde na prohlídku a vzpomíná, v jaké komnatě měla ložnici a kde byla jídelna. Od počátku 90. let část rozlehlého komplexu slouží jako sídlo parlamentu Meklenburska-Předního Pomořanska.

K tomu se vztahuje historka o výběru hlavního města této spolkové země. Po sjednocení Německa byl favoritem větší a praktičtěji situovaný Rostock. Ovšem místní zastupitelé objednali pro poslance autobusy, přivezli je na překrásný zámek, provedli po interiéru i skvostných zahradách a nakonec řekli: Tak tady můžete úřadovat…

Byla to nabídka, která se nedala odmítnout, rostočtí jí nemohli nijak konkurovat, a tak bylo rozhodnuto. Politici obsadili jednu část zámku a vždy po volbách jsou mezi nimi tahanice o to, komu připadnou nejlepší kanceláře v bývalých honosných pokojích hraběte a hraběnky a kdo vyfasuje kutlochy, které kdysi obývali sloužící.

V roce 2007 na 150. výročí dokončení rekonstrukce byla veřejně přístupná zóna rozšířena o řadu dalších místností. Při té příležitosti Německá státní banka vydala dvoueurovou minci s podobou zámku na spodní straně.

Prohlídková trasa vede po nejatraktivnějších komnatách, přes několik privátních místností vévody a vévodkyně a opulentní plesový a trůnní sál. Prohlédneme si rozsáhlou sbírku zbraní, porcelánu a stříbra i galerii rozvětvené vévodské rodiny. U obrazu zdejšího strašidla jménem Petermännchen se dozvídáme, že podoba tohoto stvoření, které podle dávné pověsti žije ve zdejších sklepeních, posloužila jako předloha pro řadu filmových poltergeistů.

V prázdné místnosti vedle vrátku, kterým se spouštěl lustr v trůnním sále, leží dvě rakve. Průvodkyně vysvětluje, že zámožní lidé v minulosti rakve vozili s sebou na cestách, protože se mnohem častěji umíralo na různé nemoci, a tak „bylo dobré být vždy připraven a mít se kam uložit“. Pak dodává, že právě tudy kolem rakví vede jediná cesta z kanceláří poslanců do kuchyňky a místnosti s tiskárnou. Ti pověrčiví prý vždy místnost rychle proběhnou a dívají se na opačnou stranu.

Klenutý strop zámeckého kostela zdobí 8500 stříbrných hvězd, při rekonstrukci restauratéři každou z nich čistili jednotlivě. Později někdo přišel s nápadem nabízet hvězdy k „adopci“ a získané prostředky investovat do dalších oprav. To se setkalo s velkým ohlasem místních, hvězdy po 50 eurech jdou na dračku, staly se oblíbeným dárkem k narozeninám nebo Vánocům a jsou už skoro rozebrané.

Nakonec nás průvodkyně zavede na střechu, odkud je nádherný výhled nejen na město a okolní jezera, ale také na všechny věže a věžičky, komíny či ozdoby ve tvaru hvězdiček a půlměsíců. Je jich celkem 365, a proto se mu říká „zámek 365 věží“. Ve finále projdeme kolem včelích úlů a vylezeme po úzkém točitém žebříčku až pod sochu svatého Michala na nejvyšším bodě celého komplexu.

Po dvouhodinové prohlídce se konečně posadíme v příjemné zámecké restauraci v oranžerii a dáme si zasloužený drink. Restaurace je v provozu vždy během letních měsíců, na zimu se stěhuje dovnitř. A ještě závěrečný tip: nepohrdněte lehoučkou rozkládací sedačkou, kterou na začátku nabízí průvodkyně, abyste si ji nosili s sebou. Ušetří vám hodně cenných sil.