Zámek Lešná: Sídlo hrabat Kinských

Návrat o století zpátky nabídne návštěva rekonstruovaného venkovského šlechtického sídla, které obklopuje sedmihektarový park se vzácnými dřevinami.

„Ukazujeme lidem v podstatě původní vybavení, které vlastnili Kinští na přelomu 19. a 20. století. Najdeme zde jejich obrazy, osobní věci i nábytek,“ vysvětluje kastelánka Alena Lysá ze zámku v obci Lešná u Valašského Meziříčí. I když ho spravuje Muzeum regionu Valašsko, místní zdůrazňují, že nejde o muzeum. „Samotný objekt v Lešné je skutečným zámkem a patří k jedné z mála dochovaných památek ve Zlínském kraji,“ upozorňuje kastelánka.

Prohlídka začíná v arkádní chodbě, kde zaujme tapiserie z poloviny 17. století s biblickým námětem Zuzana a starci.

„Byla vyrobena v Holandsku, veškeré restaurátorské práce probíhaly v gobelínce ve Valašském Meziříčí. Doufáme, že se nám podaří ji předat do rukou restaurátoru znovu, aby jí dotvořili borduru,“ říká Lysá.

Ve vstupní hale najdeme i poměrně raritní zábradlí neboli balustrádu. „Většina návštevníků se mylně domnívá, že je ze dřeva. Ve skutečnosti je to plech. Někteří si na něj dokonce sedli, a jak vidíte, mírně ho poničili. Ale je to spíše úsměvné,“ vypráví kastelánka.

Největší práce při obnově původního vybavení byla s osobními věcmi Kinských, které majitelé během internace v Rakousku nechali v objektu. Zůstala tady i jejich osobní korespondence a fotografie. Jenže často se k nim nepřistupovalo právě ohleduplně.

„Dříve tu byla měšťanská škola. Pamětníci, kteří školu navštěvovali, nám vyprávěli, že si potřebovali dát do skříní učební pomůcky, jenže ty byly plné. Školnice jim prý tehdy řekla: „Odneste to na dvůr, odpoledne to spálím.“ Veškerá dokumentace i dopisy byly nenávratně zničeny,“ uvedla kastelánka.

Dveře, které slouží ke vstupu ze vstupní haly do dalších místnosti, byly původně tajným vchodem, který překrývala část knihovny. Ta se nedochovala, proto je vstup dnes běžně přístupný. Pseudorenesanční skříně chrání odborné knihy, encyklopedie a sborníky z konce 19. a počátku 20. století.

„Mezi skříněmi je replika historických kamen. Topilo se v nich z chodby, kde bylo ohniště a odtah do komína. Fungovala jako akumulační kamna. Dnes bych v nich topit nechtěla. Mají uvnitř dřevěnou konstrukci a zatopili bychom jen jednou,“ usmívá se kastelánka.

Interiér doplňují i předměty Marie von Ebner­Eschenbachové, významné rakouské spisovatelky 19. století, která tu má i pracovnu. „Patřila k rodině, její sestra, hraběnka Bedřiška Dubská, se tu provdala za Augusta Leopolda Kinského. Marie s Bedřiškou měly velice blízký vztah, často se navštěvovaly. A to až tak často, že pro místní bylo jednodušší jí připravit místnosti v zámku jako její soukromý byt než chystat hostinské pokoje,“ uvedla Lysá.

Velmi zajímavým kouskem je sekretář, který jako jeden z mála pochází ze sbírek Viktora Dubského, strýce jednoho z majitelů, hraběte Bedřicha Kinského, jemuž Viktor majetek odkázal. „S převedením majetku to bylo ovšem složitější, protože Viktor byl gambler a prohrál i rodové sídlo ve Zdislavicích. Když zemřel, zůstaly po něm obrovské dluhy, které musel Bedřich za svého strýce zaplatit. Co zbylo, si dovezl do Lešné,“ uvedla Lysá.

„Protože Viktor jako diplomat cestoval a dlouhou dobu pobýval v carském Rusku, dovezl i tento sekretář, který byl s největší pravděpodobností vyroben na zakázku pro ruskou klientelu. Je možné, že i pro samotnou carevnu Kateřinu Velikou, protože byl vyroben v době, kdy vládla,“ dodala. Sekretář je bohatě vykládán různými druhy dřev, slonovinou a želvovinou. Zajímavé je i to, že má spoustu tajných schránek. Zatím bylo objeveno padesát.

V některých místnostech jsou barokní malby, dochovaly se i tři barokní podlahy, které mají středové růžice. V každé místnosti si turisté všimnou, že počet cípů i zdobení jsou jiné. Nejzachovalejší a největší barokní podlaha se nachází v tzv. Bílém sále. Právě tady lze vidět i klavír z roku 1890, který se pyšní kladívky potaženými jelení kůží. „Občas dovolíme i ná­vštěvníkům, aby si zahráli, pokud to umí,“ podotkla Lysá.

Jídelna slouží zároveň jako učebnice stavebního vývoje. Stropy pocházejí z renesance z poloviny 17. století, nástěnné malby z poloviny 18. století. Vše bylo v 19. století zakryto deskami a potaženo omítkou, proto jsou malby narušeny.

„Zedníci se snažili zdi trochu srovnat, ale bylo jim vysvětleno, že co je valašské, to je křivé. Proto ani tady nenajdeme jeden roh pravý. Občas se podařilo, že vrstva omítky dosahovala až patnácti centimetrů. Malby se znovu objevily až po odstranění omítek během rekonstrukce v roce 2010,“ vysvětluje kastelánka Lysá.

Část prostor je využívána k nejrůznějším výstavám. Až do konce letních prázdnin tady najdou zájemci expozici historických kočárků od doby secese až do devadesátých let 20. století.

Samostatnou kapitolou je sedmihektarový anglický park, odborníky hodnocený jako druhý nejcennější na severní Moravě a ve Slezsku.

„Je tu spousta cizokrajných dřevin, které byly dovezeny ve 20. a 30. letech 20. století, kdy se Bedřich Kinský zasloužil o největší rozkvět parku,“ uvedla Lysá. Park se vyznačuje neobvyklým bohatstvím stromů s velkým zastoupením jehličnanů, bohatým keřovým patrem se sbírkou až stoletých azalek a rododendronů. „Kdyby se tu vrátila ještě původní oranžérie, vůbec bych se nezlobila, ale to už by se sem musel zahradník opravdu nastěhovat,“ dodala na závěr kastelánka Lysá.