Článek
První písemná zmínka o šlechtickém sídle v Chlumci nad Cidlinou sahá do roku 1424. Počátkem 16. století získala stavba nové renesanční opevnění. Začátkem 17. století se tvrz spolu s celým panstvím dostala do majetku rodu Kinských, a to díky podpoře, kterou poskytl Václav Vchynský z Vchynic císaři Matyáši.
Po třicetileté válce se Kinští snažili o obnovu nejen zničeného zámku, ale i města, a proto iniciovali jejich opravy. Poté zdědil panství hrabě František Ferdinand Kinský, nejvyšší kancléř a lovčí Království českého. Ten začal uvažovat o stavbě nového letního reprezentačního sídla, která se uskutečnila v letech 1721-1723. Architektem byl pověřen již zmiňovaný Jan Blažej Santini-Aichel a pražský stavitel František Maxmilián Kaňka.
Santiniho mistrovské dílo
Santini vyšel ze svého kompozičního schématu paprsčité centrály, které už několikrát použil u sakrálních staveb, přičemž v tomto případě jej aplikoval na stavbu světskou. Příkladem dalšího použití tohoto schématu nám může být například kaple sv. Anny v Panenských Břežanech.
Památka má podobné kompoziční schéma jako řada Santiniho sakrálních staveb.
Zámek má dvoupatrové střední válcové jádro, k němuž jsou připojená tři jednopatrová křídla čtvercového půdorysu. Centrální kompozici zámku pak podtrhuje jeho zasazení do krajiny, které je zdůrazněno alejemi vedoucími ke třem branám zámeckého parku. Za nejnápadnější prvek stavby bývá považováno řešení schodiště s portikem a jeho vyvedení do sálu a dále dispozice obytných prostor v křídlech, jejich spojení se sálem a dokonalé osvětlení.
Panenské Břežany mají temnou minulost. Nadchnou ale i památkami
V době dostavby zámku se v Praze shodou okolností konala korunovace císaře Karla VI. na českého krále. Panovník dostal pozvání na Chlumec od samotného majitele, hraběte Kinského, který na počest jeho návštěvy i památky císařovy korunovace zámek pojmenoval symbolicky „Karlova Koruna“. Korunu nese v názvu díky svému tvaru, která tento klenot připomíná.
Karel VI. byl mimo jiné otcem Marie Terezie. Ta na zámek zavítala roku 1743 v době, kdy byla čerstvě po korunovaci české královny.
Jako zajímavost můžeme uvést, že se Karlova Koruna v roce 1775 proměnila na krátkou dobu ve vězení. Do žaláře bylo tehdy uvrženo 400 sedláků a účastníků známého selského povstání proti šlechtě. Však jistě všichni známe rčení „dopadli jak sedláci u Chlumce“.
Zámek byl pojmenován na počest Karla VI.
Karlova Koruna byla v rukou Kinských až do jeho znárodnění v roce 1948 a poté zde Národní galerie otevřela expozici nazvanou Baroko v Čechách. Rodině byla navrácena v roce 1992.
Oranžérie byla vyhlášená
Romantické prostory zámku a jeho okolí nás ohromí. Vytváří jedinečnou atmosféru, ideální pro oslavu lásky. Obřady se konají jak uvnitř v tanečním sále, tak i v zahradách, což dosvědčují i rozestavěné bílé lavičky, které jsme viděli při naší návštěvě.
Vedle zámku stojí i zámecká kaple Zvěstování Panny Marie, která je však určena pouze pro římskokatolické sňatky. Dokončena byla v roce 1765, tedy v době, kdy stál zámek už 40 let. Není zcela jisté, kdo ji navrhl, avšak architektonický rukopis ukazuje rovněž na Santiniho. Stavby se pravděpodobně ujal František Kermer, který měl v roce 1759 na starost vybudování zámecké vodárny. Kaple sloužila dlouhé roky jako rodinná hrobka Kinských a v roce 1999 byla vysvěcena podle oltářního obrazu ve jménu sv. Jana Křtitele.
K zámku vede kaštanová alej.
V bývalé oranžérii se nachází příjemná kavárna.
K zámku přiléhají i hospodářské budovy - Tereziánský a Lichtenštejnský trakt, před nimiž se dnes vznešeně promenádují stálí obyvatelé - pávi. K zámku patří i velmi hezký a poměrně rozlehlý park ve stylu anglických zahrad.
Při prohlídce areálu nás zaujme také kavárna neboli bývalá oranžerie, kde je velmi příjemné posezení jak venku, tak uvnitř. Empírová oranžerie vznikla na počátku 19. století pod taktovkou stavitele Kocha. V kdysi vytápěné oranžerii se hojně pěstovaly citrony, pomeranče, dokonce i fíky a ananas. Tato vzácná úroda jižního ovoce z Chlumce byla natolik vyhlášená, že ji odebírali až u císařského dvora.
Děti vítány
V parku, který je otevřen celoročně od 5:00 do 20:00 hodin, pamatují i na ty nejmenší návštěvníky. V areálu jsou rozestavěny tabule s poznávacím pohádkovým okruhem víl či strašidel a skřítků. Na pokladně je k trase možno zakoupit malou knížku, která děti areálem provede při plnění úkolů. V parku je rozmístěno celkem 18 tabulí.
Na zámku mají dokonce okruh šitý dětem na míru. Při půlhodinové prohlídce je totiž provede přímo komtesa, služebná či hrabě. Děti si za poplatek mohou půjčit i kostýmky, nahlédnou do hudebního salonku, dětského pokoje i kuchyně. Dětské prohlídky je možno využít do konce srpna v časech 10:30 a 13:30.
Ovoce se zde pěstovalo ještě dříve, než byla Karlova Koruna vůbec postavena, a to v areálu starého zámku v centru města, který však v roce 1747 vyhořel.
Oktavián Kinský založil dostihy
Rodina Kinských a Karlova Koruna k sobě neodmyslitelně patří stejně tak jako koně. Klíčovou postavou pro rozvoj chovu koní a dostihového sportu ve východních Čechách byl Oktavián Kinský. Byl vášnivým lovcem a v roce 1836 zorganizoval první parforsní hon v Čechách v anglickém stylu, tedy šlechtou předem připravenou štvanici.
V kapli Zvěstování Panny Marie jsou ryze církevní sňatky.
Stálými obyvateli zámeckého parku jsou pávi.
Jako první též uspořádal na českém území roku 1846 překážkové dostihy podle britského vzoru (Velká chlumecká steeplechase). V roce 1874 se pak závod přenesl do Pardubic (Velká pardubická steeplechase).
V zámeckých prostorách se díky interiérové expozici blíže seznámíme s dějinami rodu Kinských v portrétech a chovem koní Kinských chlumeckých plaváků. Expozice též nově prezentuje běžný život šlechtické rodiny.
Jak můžeme vidět, v současné době probíhá v areálu rekonstrukce. Novou podobu by tak měla získat jízdárna s konírnou, kočárovna, vodárna a rovněž i domek u jižní brány, kde vznikne informační centrum pro návštěvníky.
V jízdárně se pak lze těšit na interaktivní moderní část, která návštěvníky seznámí jak s historií koní, tak s celou existencí rodiny Kinských. K vidění by tu měly být i předměty týkající se Velké pardubické a její vítězky z rodu Kinských, jíž byla Lata Brandisová. Lata je dokonce doposud jedinou ženou, která kdy ve Velké pardubické zvítězila.