Článek
Před budovou se dodnes tyčí Leninova socha, připomínající poslední „majitele“ komplexu. Zájemci si ho mohou projít společně s průvodcem Wernerem Borchertem, který se v okolí narodil a turistům umožňuje nahlédnout do hlavní důstojnické budovy Haus der offiziere, která byla postavená už v roce 1910. „Historie na tomhle místě je pro Německo docela unikátní. Vojensky aktivní tady byl císař, Hitler a po něm i Sověti,“ tvrdí Borchert.
Nacisté využívali komplex jako velící středisko pro plánování armádních akcí během druhé světové války. Za studené války je vystřídala Rudá armáda, která odsud rovněž plánovala operace. Poslední sovětský voják místo opustil až v roce 1994, pár let po pádu Železné opony. „Rusové chtěli odejít. Udělali z komplexu takový památník, který měl připomínat jejich pobyt na německém území. A chtěli za něj peníze, jenže jim nikdo nezaplatil. Tak si Rusové odnesli všechny věci s sebou,“ doplňuje průvodce.
Před hlavní budovou stojí Leninova socha.
Přesto komplex dodnes na Sověty nese vzpomínky. Stěny zdobí nejrůznější propagandistické malby vyobrazující rakety, elektrárny nebo i reky jedoucí na koních s vlajkou SSSR.
Poté, co Rusové z areálu odešli, vešel do správy spolkové země Braniborsko, jenže ta do jeho rekonstrukce neinvestovala žádné peníze a nenašel se ani žádný nový vlastník, který by tento pozoruhodný historický objekt koupil. Areál proto chátrá, ze zdí se odlupuje omítka, okna jsou rozbitá a po budově se občas potulují divoká zvířata.
Během sovětské éry se pro komplex vžila přezdívka zakázané město, málokterý Němec byl totiž vpuštěn dovnitř. A dodnes si lze objekt prohlédnout právě jen v rámci speciálních skupinových prohlídek. „Nejzajímavější je samozřejmě to, že areál byl během celého 20. století centrem, odkud se plánovaly nejrůznější vojenské operace. Je to pozoruhodný kus historie,“ myslí si průvodce.
Falešné budovy ukrývaly bunkry
Jelikož areál sloužil i jako kulturní centrum pro Sověty, nacházely se v něm také divadlo, muzeum, nákupní středisko, plavecký bazén, ale samozřejmě i kasárny, do nichž se vešlo až 40 000 vojáků. Po nacistech zase zůstal systém skrytých bunkrů, které zakrývaly falešné betonové budovy — to aby nedošlo k tak snadnému odhalení. Přestože byly budovy po druhé světové válce víceméně zbořeny, úkryt zvaný Zeppelin je dodnes přístupný.
Komplex dodnes ukrývá několik bunkrů.
„Za období nacismu to bylo velmi tajné místo. Lidé, kteří v okolí žili, si byli vědomi, že tu jde o nějaké armádní operace, ale nic konkrétního netušili. Pokud tedy nebyli nějakým způsobem zainteresovaní,“ tvrdí Sylvia Rademacherová, která, stejně jako její kolega Werner Borchert, vede místní prohlídky.
Stejně tak bunkr později využívali Sověti pro komunikační účely. „Je to zvláštní pocit, když si uvědomíte, jak tajné tohle místo bylo. Kdyby se za vámi zavřely dveře, nikdo by vás už nikdy nenašel,“ sdělil jeden z návštěvníků, který dorazil z Berlína. Ročně komplex navštíví kolem 20 000 lidí.