Článek
Lion Cafe je jedním z mála zbývajících podniků, kterým se v japonštině říká meikjoku kissa. „Jde o místo, kde hraje klasická hudba, návštěvníci si ji mohou poslechnout, dát si pití a odpočívat,“ vysvětluje současný manažer Naoja Jamadera. Jeho otec byl zakladatelem původní kavárny, která byla poničena během druhé světové války. V 50. letech ji však opravili a rozšířili.
Interiér podniku je inspirován evropským barokem, zdi jsou obloženy tmavým dřevem s vyřezávanými reliéfy. Středobodem jsou dva ohromné reproduktory, ke kterým jsou natočeny veškeré židličky. Má to imitovat atmosféru jako na koncertu. „Je to navržené tak, abyste měli pocit, že posloucháte orchestrální vystoupení,“ vysvětluje Jamadera pro CNN.
Lion Cafe se od drtivé většiny kaváren liší také tím, že se tu lidé nescházejí za účelem konverzace. Té by se naopak měli zdržet. Používání mobilů je pak vyloženě zakázané.
Poslech hudby byl trend
Jamadera vzpomíná, že v kavárně strávil podstatnou část svého dětství. K personálu se přidal na střední škole, začínal na pozici umývače nádobí. V průběhu let se podnik změnil jen minimálně, což považuje manažer za pozitivní, protože si místo zachovalo své unikátní kouzlo.
„Na začátku bylo hudební vybavení velmi drahé. Neexistovaly žádné vymoženosti. V jednu dobu kavárna fungovala s fonografem na kličku, což byla také velmi drahá položka, kterou si mohlo dovolit jen malé procento lidí,“ tvrdí Jamadera a dodává, že právě díky předchůdci gramofonu si Lion Cafe získalo na značné popularitě. „Poslouchat hudbu bylo tehdy žhavým trendem, jako móda.“
Štamgasti kavárně zůstali; ti nejstarší ji navštěvují už šest desetiletí. V posledních letech se ale podnik začíná těšit popularitě i u mladší generace a u turistů. „Chodí k nám mnoho nováčků, kteří nejsou vůbec seznámeni s vážnou hudbou. Tady si na ni mohou zvyknout,“ míní 62letý Jamadera.
Sám nemá mezi klasickými díly žádného vyloženého favorita. Rád má prý nejznámější kusy, například Beethovenovu symfonii číslo 9.