Hlavní obsah

Za teplem a za zvířaty do Keni

Právo, Bohuslav Borovička

Každý cestovatel, který se vypraví na safari do africké savany, touží spatřit velkou pětku. Tvoří ji nejmajestátnější tvorové, kteří tam ve volné přírodě žijí. Jsou to ti, které příroda obdařila výjimečným privilegiem – nemají přirozeného nepřítele: slon, buvol, lev, nosorožec a levhart.

Foto: Bohuslav Borovička, Právo

Sloní máma s malými slůňaty na odpolední vycházce za pastvou

Článek

Východoafrická Keňa je jednou ze zemí, kam za velkou pětkou každoročně přijíždějí statisíce turistů. S ochranou přírody tam začali Britové, jejichž kolonií Keňa byla do roku 1963. V ohromném prostoru, o který se Keňa zčásti dělí s Tanzanií, vzniklo několik rezervací, v nichž je zvěř v relativním bezpečí, chráněna před nenasytnými lovci a pytláky.

Savana se probouzí pozdě odpoledne

Z hotelu na pobřeží jsme vyjeli po obědě. Přes Mombasu a její předměstí jsme se dostali na silnici, vedoucí na severozápad, do vnitrozemí. Naším cílem byla rezervace Východní Tsavo (Tsavo East). Není daleko od pobřeží, ale notný kus silnice je v tragickém stavu, takže se jelo pomalu.

:. Teprve až se slunce skloní k obzoru a zvedne se mírný větřík, savana se probouzí.foto: Profimedia

Když jsme viděli, jak čas ubíhá, a my se místo safari ploužíme po prašné krajnici podél rozbité silnice, nespokojeně jsme mručeli. Mručení se stalo hlasitějším poté, co jsme zastavili na odpočívadle, kde byla hospoda a obchod se suvenýry. Náš řidič a průvodce Kásim se dal do řeči s obstarožní matrónou za pultem, pil kafe a nezdálo se, že by měl naspěch.

Konečně na safari

Když jsme konečně vjeli do rezervace, vysvětlil Kásim, že není kam spěchat. Teprve až se slunce skloní k obzoru a zvedne se mírný větřík, se savana probouzí. Zvěř, ukrytá před pálícím sluncem v křovinách, se vydává na pastvu, na lov, na cestu k napajedlům.

Mikrobus se pomalu šinul po červené prašné cestě. Střecha byla zvednutá, takže jsme měli nerušený výhled po okolí. „Jé, antilopa,“ ozvalo se zepředu, a všechny objektivy zamířily na místo, kde se na keři popásal rohatý tvor. Antilopa byla daleko a skoro splývala se svým okolím, ale fotili jsme jako o život. Co kdyby se taková příležitost už nenaskytla.

Jak se savana probouzela, zvěře přibývalo. Stáda slonů se přesouvala k vodním nádržím, v nichž se bahnili hroši. Neklidné antilopy byly i na pastvě ve střehu, protože na rozdíl od slonů mají nepřátel hodně.

Savana na dlani

Z mírného návrší jsme okouzleni shlíželi na rozlehlou planinu, po níž přecházely v nevelkých skupinách desítky slonů, mezi nimi se pásly zebry a pakoně, odněkud někam mířila lví smečka. Nikdo si nikoho nevšímal, byl to obraz jako z rajské zahrady, kde všichni žili se všemi v míru.

Zastavili jsme na cestě, přes níž přecházelo stádo několika set buvolů. Počínali si naprosto nenuceně, obcházeli nás zepředu i zezadu, auto na cestě pro ně byla zcela přirozená věc. Stejně na nás reagovali, či spíš nereagovali sloni, pštrosi či zebry.

:. Idylický ráj na zemifoto: Profimedia

V pustině, na úbočí vysokého kopce je pod stromy ukryt pohodlný hotel. Ve svahu pod ním jsou cestičky a terásky, z nichž je výhled na umělé vodní nádrže – napajedla. V nočním chládku přicházejí k vodě sloní rodiny, stáda buvolů a antilop, nehezké smutné hyeny.

Sloní máti polévá maličkého potomka, učí ho, jak nabrat vodu do chobotu a opláchnout si ze zad červený prach. Zbytek rodiny postává kolem a čeká, až noční rituál skončí.

Do měkkého světla reflektorů, ukrytých ve stráni, mezitím vcházejí ze tmy další účinkující noční podívané. Buvolí býk si jen srkne vody, bojovným poskokem rozežene skupinku hyen a pokračuje ve své pouti. Antilopy připomínají děti ve školce: napijí se, odběhnou a za chvilku se k vodě znovu přišourají.

Bohatý výběr

Nabídka různých typů safari je v Keni bohatá. Můžete se do savany vydat na jeden den, ale i na desetidenní expedici, při níž navštívíte několik rezervací. Můžete část cesty urazit vlakem, nebo si najmout letadlo.

S tím samosebou souvisí cena, ale i míra šance, že uvidíte všechny příslušníky velké pětky. Nám, když jsme se po dvou dnech vraceli do Mombasy, do počtu chyběl nosorožec a levhart.

Prodavači suvenýrů

Hned pod schůdky, jimiž se z hotelu Kenya Bay vychází na pláž, mají svůj plácek Čango a Andrew. Každé ráno přivezou na káře desítky dřevěných sošek, obrazů a dalších tretek a rozestaví je na písku.

Potenciálního zákazníka nenechají projít bez povšimnutí. Mají slony – podle velikosti. Maličkého za dva dolary i tříkilového za sto. Jejich sortiment je stejný jako u desítek dalších obchodníků na pláži. Je to div divoucí, že se všichni uživí.

:.Dřevěná pimprlata vystavená na plážifoto: Právo/Bohuslav Borovička

Čango a Andrew, stejně jako ti ostatní, nakupují své zboží ve velkém v družstvu Akamba na předměstí Mombasy. Tam sedí pod dřevěnými přístřešky tři tisíce chlapů a vyřezávají, strouhají a sekají z mahagonu, teaku a z drahého ebenu.

Jak se teak mění v mahagon

„Co je to za dřevo?“ vzal jsem do ruky malého slona. „To je eben,“ odpověděl Andrew. „Eben je těžký,“ podal jsem mu slona. „Aha, tak tohle je mahagon.“

Čango se zájmem poslouchal, a když Andrew kamsi odběhl, vytáhl z lýkového koše krabičku hnědého krému na boty značky Kiwi. „Tohle je to kouzlo. Obyčejnej teak to je,“ a odhrnul umaštěný hadr, pod nímž byl slon, žlutý jako máslo. Přerod z teaku na mahagon nebo na eben ho teprve čekal.

Čangovu upřímnost nezpůsobily mé krásné oči, ale pivo, které jsme si na můj účet už párkrát dali. Při té příležitosti jsem se dozvěděl, že v každém turnusu Švýcarů se najde alespoň jeden, který koupí slona za sto dolarů. O Češích získal Čango dojem, že mají rozvětvené rodiny, protože místo jednoho velkého koupí deset malých.

Rady na cestu
K rovníku, který protíná severní část Keni, se z Prahy dostanete za necelých deset hodin. V hlavní sezóně, která trvá od začátku prosince do začátku dubna (po zbytek roku je buď příliš teplo, nebo prší) tam létá z ČR charterový spoj, který využívá několik cestovek.
Pokud si safari nezaplatíte již doma, počítejte na místě se 200 až 300 dolary za dvoudenní výlet s veškerým zaopatřením.
Po pláži u hotelů se pohybují nadháněči domácích firem, kteří vám nabídnou safari, lodní a další výlety. Je to poměrně levné, může to klapnout a budete mít za málo peněz dost muziky. Ale také to vyjít nemusí. Ony společnosti většinou nejsou pojištěné, jejich vozidla bývají v žalostném stavu a z toho plynou značná rizika.
Přečtete-li si příslušnou kapitolu na internetových stránkách ministerstev zahraničí USA nebo Austrálie, získáte dojem, že dovolená v Keni je tak akorát pro sebevrahy. Pouliční zločin, malárie, AIDS, smrtelné dopravní nehody. Skutečnost je klidnější. Pokud člověk dodržuje obecná pravidla obezřetnosti a opatrnosti, nic zvláštního mu nehrozí.
Přímořská střediska se rozprostírají zejména na jih a na sever od Mombasy. Na jihu jsou hezčí pláže, také hotely jsou novější a zpravidla lépe vybavené než ty na severu. Severně od Mombasy jsou kromě zahraničních turistů i místní rekreanti a zejména o víkendech je tam velice živo.
Z Mombasy na jih se prakticky nedostanete jinak než trajektem přes mořskou úžinu. To je velice úzké dopravní hrdlo, které vás může zdržet i několik hodin. To se týká cesty z letiště do hotelu a zpět a také všech výletů.
Související témata:

Související články

Havajské ostrovy okem zkušeného cestovatele

Fotograf a cestovatel Leoš Šimáček je známý především cestopisy o Kanadě a Aljašce. Teď se rozhodl důkladněji prozkoumat kraj, který několikrát navštívil...

Výběr článků

Načítám