Za tajuplným jantarem na břeh Baltu. V minulosti byl ceněn skoro jako zlato

V hezky zrekonstruované Mariacké ulici v centru Gdaňsku najdete jeden obchůdek se šperky a dekorativními předměty z jantaru vedle druhého. Za hezkého počasí stojí vitríny s nimi dokonce až na ulici. Pěkný obchod ale mají i v Muzeu jantaru. Pokud si koupíte šperk nebo předmět s jantarem v těchto obchodech, měli byste dostat i certifikát, který dokládá jeho pravost; napodobeniny, které jsou z plastu, prý umí odhalit ultrafialové světlo speciální lampy.

Muzeum jantaru je v Gdaňsku velice populární. Navštíví ho 220 tisíc lidí ročně. Jeho tvůrci ho umístili do originálně upravených prostor velkého středověkého mlýna. Má zvláštní, tajemnou atmosféru. Hned na začátku narazíte na unikátní, téměř 70kilogramový blok surového temného jantaru ze Sumatry. Je největší na světě. Ale uvidíte tu i kousky jantaru, které obsahují hmyz, drobné živočichy, fragmenty rostlin a další artefakty. Říká se jim inkluze a jsou velmi ceněné: bývají totiž vzácnější.

Jantar je ztvrdlá pryskyřice z jehličnanů, které rostly na zemi před miliony let. Jejich stáří se většinou pohybuje mezi 25 a 50 miliony let, ale u nejstaršího nalezeného kusu to bylo až 320 milionů let. Většinou mívá různé odstíny zlatavě medové barvy, ale může být i žlutý, bílý nebo téměř průhledný, ale také zelený, modrý či černý. Záleží na příměsích, které obsahuje.

Kolem těchto zvláštních ztvrdlých pryskyřic vytvořil mýtus film Jurský park, ve kterém vědci izolovali z krve komára zalitého v jantaru DNA dinosaura a naklonovali ho. Něco takového je samozřejmě jenom hollywoodská pohádka, která v reálném životě není možná. To ale neznamená, že by inkluze neměly pro vědce žádný smysl. Naopak, dozvěděli se díky nim spoustu zajímavých informací o živočiších a rostlinách z dávných dob. O existenci řady z nich neměli dokonce tušení. V expozici muzea i na zvětšených fotkách vypadají pozoruhodně a trochu tajuplně.

V Muzeu jantaru se o této nerostné látce dozvíte řadu zajímavostí. O jejím vzniku, těžbě, zpracování, o někdejším využívání k léčbě, na kterou se dnes ale díváme s rezervou, o jantarové stezce, která už od starověku vedla od Baltu ke Středozemnímu moři atd. V nejvyšším patře muzea uvidíte šperky a další předměty, které z jantaru vyrobili středověcí i současní řemeslníci a umělci. Včetně šperkovnice, šachů, elektrické kytary, půllitru na pivo nebo třeba urny na zpopelněné ostatky.

Ta vznikla v roce 1900 pro Světovou výstavu v Paříži a v roce 1952 se měla stát dárkem pro Stalina k jeho narozeninám. Autoři tohoto výstředního nápadu měli možná štěstí v tom, že Stalin zemřel dřív, než ji dostal a stihl se smrtelně urazit. Jeho nástupci z politbyra se rozhodli diktátorovo tělo nabalzamovat a vystavit ho v mauzoleu na Rudém náměstí, aby ho později nechali tajně, v tichosti a bez poct pohřbít u kremelské zdi. Urna se mezitím stejně tiše vrátila do Gdaňsku.

Nejcennější věc, kterou řemeslníci z jantaru vytvořili, byla legendární Jantarová komnata - její barvitou historii ukazuje muzeum ve Stegne, vzdáleném z Gdaňsku asi 50 kilometrů na východ, spolu se sbírkou zajímavých inkluzí. Komnata vznikla na zakázku pruského krále Fridricha I. Nesmírně se však líbila ruskému carovi Petru Velikému, a tak mu ji Fridrich I. na důkaz přátelství daroval (1716).

Více než 200 let stála v carském paláci u Petrohradu. Odtud ji za druhé světové války odvezli Němci do Königsbergu (Královce), dnešního Kaliningradu. Ke konci války zmizela a dodnes po ní marně pátrají odborníci i hledači pokladů. Její hodnota je nevyčíslitelná. V Petrohradě mezitím vznikla působivá kopie, na kterou padlo šest tun jantaru.

Mnoho lidí, kteří se v okolí Gdaňsku prochází po místních plážích s hlavou skloněnou k zemi, hledá jantar. Řada z nich to dělá jen tak pro zábavu, jiní si tím vylepšují domácí rozpočet. Cena za gram se podle internetových zdrojů pohybuje v průměru kolem 150 Kč. Když jsem se ovšem díval na ceny konkrétních jantarů, vycházelo to spíš na 100 Kč. Cena inkluzí je samozřejmě vyšší.

Jak velkou šanci mají amatérští hledači, že něco najdou? Pokud vědí, kde hledat a kdy, tak docela slušnou. Dobré období je hlavně od podzimu do jara, po bouřích, které zčeří mělké mořské dno. Zajímavé je, že ne hned po nich, ale až následující den. Chvíli totiž trvá, než moře relativně lehké kousky ztvrdlé pryskyřice vyplaví na břeh nebo aspoň k němu.

Podle kvalifikovaných odhadů najdou lidé na plážích polského Baltu asi 6 tun jantaru ročně. V porovnání s 1018 tunami, které se v zemi vytěží průmyslově ze čtyř nejvydatnějších ložisek, je to malé množství, ale ne zas úplně zanedbatelné.

Pokud byste si chtěli vyzkoušet jeho hledání jako zajímavý zážitek, můžete začít kdekoliv, třeba v okolí Gdaňsku, Gdyně a Sopot. Jednou z vyhlášených oblastí jsou pláže na východ od Gdaňsku, tedy ty, které začínají u obce Mikoszewo a pokračují až po Kąty Rybackie. Poradit vám můžou třeba v informačních centrech Pomořanské turistické organizace. Při hledání musíte navíc dodržovat určitá pravidla.

Na pobřeží Baltského moře leží i městečko Jantar, kde se každý rok v srpnu koná mistrovství světa v lovení jantaru. Účastní se ho kolem 200 lidí z Polska a ze zahraničí. Závodí, kdo na vymezeném území a v předepsaném časovém limitu „naloví“ nejvíc této zkamenělé pryskyřice. S tím, že ji všichni mají na svém území rozptýlené stejné množství. Pro mnohé je to vášnivá soutěž, pro jiné hlavně zábava. Ne náhodou se tu konají také koncerty a další společenské akce i hry.

V masážní místnosti lázeňského zařízení Mera Spa v Sopotech svítí tlumené osvětlení. Fyzioterapeut mi začíná masírovat nejprve plosky nohou, aby na nich stimuloval energetické body. Pak přejde na nohy, záda, paže a další partie. Při masáži využívá hladké jantarové „kameny“ a jantarové tělové máslo (prý jsou v něm rozptýlené kousíčky této minerální látky). Jemně voní vanilkou a kokosem. Kůže po něm zůstává zvlhčená a jemně vyhlazená nebo spíš napnutá.

Při tření o pokožku vzniká záporný elektrický náboj. Do jaké míry se může podílet na relaxaci těla a jeho regeneraci, případně jaké další účinky na něj může mít, to je téma na debatu spíš pro odborníky. Já jsem se po masáži cítil velmi příjemně a uvolněně. Když skončila, popíjeli jsme s dalšími klienty v odpočívárně čaj a přes prosklenou stěnu sledovali hladkou hladinu Baltu, která po západu slunce lehce zrůžověla.

Masáže jantarovými „kameny“, případně i máslem, dělají také v jiných lázeňských zařízeních. Řadu tipů najdete v třeba brožuře Jantarové inspirace, po které se lze poptat v už zmíněných turistických informačních centrech.