Za rižskými kočkami nejen na rozpálenou plechovou střechu

Dům, kterému nikdo neřekne jinak než „kočičí”, se nachází v historickém centru na adrese Meistaru 10. Postaven byl v roce 1909 architektem Friedrichem Scheffelem a je kombinací prvků středověké architektury a secese, která je pro Rigu velmi typická. Dům se však proslavil dvěma sochami koček umístěnými na vrcholu věžiček.

Podle místní legendy byl bohatý obchodník z blíže neurčených důvodů vyhoštěn z Velkého cechu, v němž se sdružovali i řemeslníci. Být členem cechu byla velká čest a vyhazov z něj byl ještě větší ostudou. Naštvaný obchodník se rozhodl pomstít dvěma rozhněvanými měděnými kočkami, které zvedají ocas a ukazují pozadí směrem k budově Velkého cechu, která stojí nedaleko.

Kočky v charakteristickém postoji uvidíte také ve značné části výloh, zejména jako vděčné téma upomínkových předmětů. A o živé exempláře též není nouze, Rigou jich pobíhají desetitisíce a místní pro ně často staví domky na přespání a po ulicích nechávají svačinky v podobě otevřených konzerv. V lotyšském hlavním městě je také nápadně méně holubů než v jiných evropských metropolích. Proč asi?

Oblíbení čtvernožci si prošlapali cestičku i do vývěsních cedulí obchodů a restaurací. Za zmínku stojí „eklérkárna” U Tlusté kočky. Eklérka, původně francouzský dezert z odpalovaného těsta plněného krémem a zdobeného polevou, je v Rize snad nejoblíbenější laskominou. Chuťově lehce připomíná náš větrník, díky tvaru se ale praktičtěji konzumuje.

Tlustá kočka servíruje výhradně tento typ dezertu, ale těžko byste někde hledali více chuťových variací. Na své si přijdou jak příznivci ovocných chutí - nemůže chybět oblíbený černý rybíz, ale ani exotická marakuja, tak těch tradičnějších jako čokoláda, nugát, káva, kokos nebo pistácie a různých kombinací.

A kočka nemůže chybět ani v muzeu. Lotyšské národní umělecké muzeum byste si ale neměli nechat ujít hlavně z jiných důvodů.

Nemusíte být odborníci na výtvarné umění, abyste dokázali ocenit zejména sekci moderního umění. Pestrost stylů, barev a námětů vykouzlí úsměv na rtech i absolutním laikům. Obdobné konceptuální narážky na politiku či sport jen tak někde neuvidíte. A ač muzeum sídlí v historické budově, práci s prostorem a nasvícení by mu mohly závidět nejvyhlášenější evropské expozice. Každou poslední neděli v měsíci je navíc vstup zdarma. Překvapivě, ani v tento den není muzeum nepříjemně přeplněné.