Za největší francouzskou exotikou na úchvatný Réunion

Řídit na Réunionu je adrenalin. Silnice jsou klikaté, zelení porostlé srázy příkré a cesty úzké. Tak úzké, že autobus a auto často současně neprojedou. Příjemnou alternativou je veřejná doprava. Ačkoli ji využívají spíš místní, je levná a můžete s ní objet celý ostrov. Na frekventovanějších tazích jsou autobusy kvalitnější než u nás a až dvě hodiny trvající jízda často vyjde v přepočtu zhruba na 50 korun.

Ve všech veřejných přibližovadlech navíc hraje hudba, a když začnou ostatní cestující tleskat, není to proto, že by oceňovali řidičovy schopnosti, ač by si to často zasloužil. Tlesknutí je zde něco jako zastávka na znamení. Když autobus kolem té vaší profrčí v plné rychlosti, rychle vám dojde co a jak. Při jízdě vnitrozemním minibusem to sice chce pořádně utažené pásy, silný žaludek a optimismus, ale z reproduktoru dunící nesmrtelná skladba Highway to Hell není snad nikde jinde tak na místě, jako právě zde.

Místem, které by žádný cestovatel neměl minout, je městečko Hell-Bourg v hornaté oblasti Salazie. Název bývá mylně překládán jako pekelný hrad, ale ve skutečnosti se jedná o Hellovo město. Na barevné kreolské vily obklopené zelení je radost pohledět. Díky nim byla obec v roce 1999 zařazena do sdružení Nejkrásnějších vesnic Francie.

Za zmínku rozhodně stojí i ruiny lázní, které byly od konce devatenáctého do téměř poloviny dvacátého století vyhlášeným léčebným zařízením i na pevninské Africe. Zbytky okrasných dlaždic a rezavějících kotlů dnes zarůstají tropickou vegetací a místo, kde si příroda bere zpět, o co dočasně přišla, je vděčným útočištěm fotografů. Městečko je také ideálním výchozím bodem pro několikahodinové i vícedenní treky do přírody.

A po pořádném focení vyhládne. Naštěstí se v Hell-Bourgu nachází několik vyhlášených kreolských restaurací. Jen pozor na otevírací dobu. Réunionské svatostánky jídla bývají často otevřeny pouze v době oběda. Žízeň pak můžete uhasit pivem s názvem Bourbon, které má ve znaku ptáka dodo. Jeho chuť se překvapivě podobá českému tekutému chlebu.

Pozdější ročníky nebo abstinenti mohou ochutnat místní limonádu s příchutí vanilky, která je na ostrově všudypřítomná. Místním ale přece jen víc chutná „dodo“. Dokonce tak moc, že už v době oběda se nedaleko zastávky povaluje zjevně značně „předodovaný“ domorodec.

Na Réunionu si přijdou na své nejen milovníci piva, ale hlavně vodopádů. Ty menší rostou ve vnitrozemí po dešti téměř jako houby. Po cyklónu, který na den dva umí překvapit v různou roční dobu, nemluvě. Mezi známější vodopády patří Cascade Blanche neboli Bílý vodopád, který se nachází v lesích. Lze spatřit i ze silnice nedaleko obce Salazie.

A najdete tu i jmenovce amerických Niagarských vodopádů. Réunionská verze duní na dálku poblíž Sainte-Suzane na severovýchodní části ostrova. Nejznámější a nejkrásnější vodopády Grand Galet se ale ukrývají ve vnitrozemí na jihu ostrova. A když vyrazíte ráno, můžete se tryskající vodní masou kochat sami. Pokud zrovna nenatrefíte na příznivce canyoningu, pro který je tento ostrov údajně nejlepší destinací na světě.

Asi kilometr a půl od něj směrem k pobřeží je ještě lépe schovaný maličký vodopád Cascade trou Noir, u kterého se dá koupat. Pokud tedy najdete odbočku, budete mít pevnou obuv a chvílemi se doslova proderete vegetací. Odměnou vám bude s trochou štěstí soukromý přírodní bazének jako z romantického filmu. Jen ta voda je poněkud studenější. Jinak je to ale ráj a na ostrově zdaleka ne jediný.

Le Jardin d’Eden, v překladu Rajská zahrada, potěší zejména příznivce flóry, ale i fauny. Mezi upravenými, tematicky rozdělenými koutky zeleně ostýchavě vykukují zdejší typičtí představitelé ptačí říše. Ti s dobrýma očima mohou ve větvích pátrat třeba i po chameleónech. Jistější ale bude následovat zaměstnance s dlouhým prutem, který funguje jako jejich „promotér“.

Za návštěvu rozhodně stojí i méně organizovaná, bujnější a tropičtější zahrada s názvem Jardin des Parfums et des Epices. Splňuje všechny představy o tropické vegetaci v tom nejpozitivnějším smyslu slova. Některé volně rostoucí druhy navíc znáte z našich květinářství, jsou to obvykle ty s nejdražšími cenovkami. Navíc si zde můžete zakoupit zaručeně pravou místní vanilku v různých cenových kategoriích a skupenstvích, stejně jako květinové esence a další suvenýry. Připomínka dovolené po návratu zahřeje na duši.

Co se týče žáru, jednou z nejnavštěvovanějších lokalit je sopka Piton de la Fournaise, která se tyčí do výšky 2631 m. n. m. a je jednou z nejaktivnějších na světě. Lávová pole pod jejími vulkány jsou toho hmatatelným důkazem. Chrlení lávy není na ostrově ničím výjimečným. Krajina tvořená ztuhlou lávou má zvláštní kouzlo a množství rašící vegetace napovídá o jejím stáří. Ostrov také někdy díky pravidelným erupcím zvětšuje svoji rozlohu.

Zastávka na oběd v typickém kreolském bistru nedaleko lávových polí vede ke zjištění, že Réunion se řadí k zemím, kde je jídlo v restauraci dražší než tzv. takeaway. Tady je ale výrazně dražší. Do té chvíle bodrá Francouzka chce za vepřové na kari s čočkou, rýží a talířem dvakrát tolik než za stejnou porci do krabičky. Když to na nás nemá kýžený efekt, protože venku leje jako z konve, ještě zvedne cenu o dvě eura. Jen tak pro jistotu.

Nad tím už se pozastavuje i místní průvodce Patrice Lespès: „Určitá přirážka je běžná, ale tohle už je moc. Asi se jí hodně nechce umývat nádobí. Vezmeme si to s sebou a sníme v příjemnějším prostředí.“ U dramatického černého mysu Cap Méchant, který nápadně připomíná Havaj, nelze než mu dát za pravdu.

Koupaní je zde ale, tak jako na většině ostrova, přísně zakázáno. Réunion rozhodně není místem pro plážové povaleče. Výstražné žluté cedule varují, že zdejším vodám nevládnou plavci a bikiny, ale žraloci. Koupání je oficiálně povoleno jen v chráněných lagunách na několika západních plážích.

Nejvyhlášenější z nich je pak L’Ermitage-Les-Bains. Oblíbená písčitá pláž nabízí klasické turistické zázemí i lesík s přirozeným stínem, ale plavci si na své stejně nepřijdou. Voda dosahuje maximálně po pás a krášlí ji korály, které seriózním sportovním aktivitám příliš nepřejí. Děti a u břehu se čachtající jedinci ale budou spokojení.

Podél celého pobřeží jsou sice rozesety malebné pláže, kde se místní schází, odpočívají a grilují, ale ve vodě není z dobrých důvodů ani noha.

Pokud toužíte poznat krásy charizmatického ostrova a zároveň se neochudit o koupání v pravém smyslu slova, zvolte kombinaci s nedalekým Mauriciem, který je naopak plážemi a vodními aktivitami celkově vyhlášený. Přesto se říká, že Réunion je tím, který z těchto dvou překrásných ostrovů člověka opravdu dostane. A ideální doba k návštěvě? Záleží, za čím míříte.

Vězte, že nejtepleji je v zimních měsících, ale to je zde také nejvíce srážek. Těch je nejméně od srpna do října, ale to neznamená, že bude země trpět suchem. Sprchnout tu totiž může 365 dní v roce. I proto je ostrov tak krásně zelený a někdy se mu přezdívá „malý Nový Zéland“.