Článek
Před námi se vlní rozlehlá travnatá pláň. Už z dálky je vidět roj lidí v barevných bundách, jak se usazuje na louce pod skalnatým hřebenem hory Monte Peller, jejíž vrchol leží ve více než 2300 metrech nad mořem. My jsme o pár set metrů níž, přesto je krajina víceméně bez výraznějších známek vegetace.
Louka, která je naším cílem, se za pár okamžiků stane dějištěm vůbec první opery uvedené v rámci festivalu Tóny Dolomit, který se koná už drahnou řádku let, ale jak poznamenávají organizátoři, koncept okopírovali už na mnoha jiných místech v Evropě. Tady v Trentinu se však zrodil a je tu doma.
Odpočinek od roušek? V poloprázdné Kodani o ně ani nezavadíte
Loňský ročník se z pochopitelných důvodů nekonal a rozsah toho letošního je zkrácený. Namísto obvyklých tří měsíců trvá pouze měsíc, a to od 23. srpna do 24. září.
Z Itálie do Sevilly
Ač se v rámci festivalu konají koncerty zaměřené zejména na vážnou hudbu, akce rozhodně necílí jen na znalce a milovníky vysoké kultury. V zásadě jde o poznávání krajiny neobvyklou cestou. Vystoupení se konají na různých místech po celém Trentinu, a když jich chce někdo navštívit víc, mimoděk tím pozná i více z celé provincie. Důležité totiž je, že vstup na akci je kompletně zdarma — příroda koneckonců patří všem.
Diváci jsou během představení usazeni na dekách.
Louka pod Monte Peller, horou, která se nachází nedaleko lyžařského střediska Madonna di Campiglio, v roce 2019 hostila vůbec první operu v rámci festivalu — Lazebníka Sevillského od italského skladatele Gioacchina Rossiniho. A právě tu jsme měli možnost už před dvěma lety zhlédnout.
Vystoupení jsou velmi neformální, sedí se na dekách na trávě a nikdo nečeká, že návštěvníci dorazí v róbách nebo smokingu. Všichni mají outdoorové oblečení a trekové boty.
Před dvěma lety měli návštěvníci festivalu možnost zhlédnout také operu.
A zabaví se jistě i ti, kteří vážné hudbě a operám běžně neholdují, protože představení nejsou nikterak dlouhá, Lazebník Sevillský trval asi kolem hodiny a půl. Pěvci využili neotřelé scény a pobíhali i mezi publikem, to se návštěvníkům divadla asi jen tak nepoštěstí. V horách je navíc samozřejmě odlišná akustika, tleskání se odráží od skal a hudba zní pod otevřeným nebem zkrátka úplně jinak. Nenuceně a křehce.
Nehraje se každý den
Před koncerty ale následuje výšlap, který je nenahraditelnou součástí celého zážitku. Výhodné je proto dorazit do Itálie autem nebo si ho na místě půjčit. Vyjít z údolí až na samotný vrchol je výzva pro ty nejotrlejší a nejvytrvalejší dobrodruhy. V různých částech hor jsou však parkoviště, ze kterých se dá pokračovat do cíle. A i tak je to v některých úsecích solidní krpál.
Výhledy ze strání do údolí jsou evergreenem, který se nikdy neomrzí. Obzvlášť za slunečného počasí, třeba i na přelomu srpna a září, kdy paprsky a vlhký vzduch vytvářejí všude kolem lehký opar. Krajina se postupně mění, stromů ubývá, kopce a skály pokrývá jen tráva.
Cestou nahoru se naskýtají hezké pohledy do údolí.
Pod vrcholem Monte Peller už nerostou prakticky žádné stromy. Krajina tak působí více seversky.
Postupně se vytrácí i mobilní signál, což je skoro požehnání. Člověk se naprosto odřízne od vnějšího světa a jen šlape do cíle. Ztratit se není kde, na několika málo rozcestích jsou ukazatele, které turisty na Tóny Dolomit nasměrují.
Koncerty se nicméně nekonají každý den, protože je logisticky velmi náročné zajistit na horských loukách ozvučení a dopravit na místo muzikanty.
Zapomeňte na Bled. Pět míst, která ve Slovinsku nesmíte minout
Může se vám hodit na Firmy.cz: