Z rušného Ammánu až ke klidné hladině Mrtvého moře

Jordánsko je sice exotickou zemí, ale budete se v ní cítit bezpečně a příjemně. Jordánci jsou v naprosté většině přátelští a tolerantní lidé. Není divu, že se jejich země stala ostrovem míru uprostřed Středního východu, často zmítaného bouřlivými událostmi i válečnými konflikty.

Dokonalá akustika římského amfiteátru pro šest tisíc lidí nás vyprovokovala k tomu, že jsme si tu zazpívali lidovku Ach synku, synku. Táhlá melodie se krásně nesla celým prostorem.

V křivolakých uličkách kolem mešity Al-Husajní, která stojí hned vedle amfiteátru, jsme našli část místních trhů. Zašli jsme tam po ránu, kdy tu není takové horko a tlačenice, navíc spousta obchodníků prý dává prvnímu zákazníkovi toho dne slevu. Věří, že jim to přinese štěstí. V okolí jsou i další trhy a bazary, ale i Duhová ulice (Rainbow street), kde narazíte na nejrůznější obchody, restaurace, kavárny, bary nebo třeba galerie. Přes den, a hlavně večer, to tady žije rušným životem.

Z Citadely, tedy kdysi opevněného pahorku nad centrem města, je zajímavý výhled na Ammán. I s přilehlými satelity má pět milionů obyvatel, což je u desetimilionové populace země překvapivě hodně. Není to jen důsledek bouřlivého rozvoje této metropole, ale i přílivu lidí z okolních zemí, kteří utíkají před válkami a konflikty.

Na pahorku žili lidé už v době kamenné. Zachovaly se tu zbytky Herakleitova chrámu z římských dob (162-6 n. l.), byzantského kostela (550 n. l.), a hlavně kdysi velkolepého paláce arabské dynastie Umajjovců (8. století n. l.).

Největším unikátem ve zdejší nenápadné budově Jordánského archeologického muzea je jedna z nejstarších lidských soch na světě (vznikla asi 7000 let př. n. l.). Je ze sádrovce a zhruba metr vysoká. Má dvě hlavy (proč, to je záhada), velké oči a zvláštně modelované tváře. Nic takového nikde jinde na světě neuvidíte.

Celou sbírku těchto soch vystavují dole pod Citadelou, v moderní budově Národního archeologického muzea v centru města. Vyhrabal je buldozer při stavbě dálnice v místě zvaném Ain Ghazal. V muzeu je k vidění i část slavných svitků nalezených v jeskyních u Mrtvého moře, které obsahují biblické a náboženské texty, ale také svitek měděný. Rozvinout ho, to byl složitý problém, podařilo se to však. Je soupisem 64 míst, kde se má skrývat zlato a další cennosti. Žádné se ale zatím nepodařilo odhalit.

Podobně slavným podnikem, jako je v Praze například hospoda U Fleků, se v Ammánu stala restaurace Hashem, jedna z nejstarších v zemi. Ten, kdo tu neochutnal nějaké jídlo, jako by prý v Jordánsku nebyl. Příjemným signálem je to, že ji nenavštěvují jen cizinci, ale i místní lidé. Výborně tu vaří a navíc není drahá.

Přinesli nám tady mezze, tedy spoustu malých mističek s nejrůznějšími pokrmy. Mně chutnaly falafely (fritované cizrnové koule ochucené směsí koření) a pita s kuřecím, kterému dodala úžasnou chuť smetanově hebká a přitom výrazná omáčka.

Spoustu zajímavých restaurací najdete v Duhové ulici a v jejím okolí, včetně těch, kde můžete okusit delikatesy z kuchyní okolních zemí: Libanonu, Sýrie, Egypta…

K Mrtvému moři je to z Ammánu autem asi hodinu a čtvrt směrem na jihozápad. Svažují se tady k němu skalnaté břehy. Vzniklo před miliony let. Kdysi bylo spojené s Rudým mořem. To spojení se však důsledku tektonických změn přerušilo.

V každém případě není mořem, ale pouze jezerem, navíc zvláštním jezerem. Jeho hladina se nalézá 435 metrů pod úrovní světových oceánů. To proto, že vysychá. Kvůli klimatickým změnám a intenzívnímu využívání jeho přítoků k závlaze polí. Proto voda v něm obsahuje koncentrované množství různých solí a má příznivé účinky na pleť.

Kvůli nim prý k němu jezdila už legendární biblická královna ze Sáby. Ale kosmetické produkty odsud údajně používala i egyptská královna Kleopatra. K regeneraci pleti a léčbě některých nemocí se pobyt u moře, podobně jako produkty z něj, využívají dodnes. Koupele v Mrtvém moři a zdejší mikroklima mohou pomoci například na lupénku, atopický ekzém, astma, artrózu a další choroby.

Pokud si k Mrtvému moři uděláte jenom výlet, je podle Omara Jamaeina, znalce Jordánska, možné zajet na pláže, kde jsou sprchy a další vybavení. Ale tady obvykle zaplatíte vysoké vstupné (25 dinárů, což je asi 800 Kč). Nebo se vydáte k Herodovým pramenům, případně na další místa, kam jezdí místní. Na pláži neplatíte nic, jen za opláchnutí sladkou vodou z hadice zhruba dinár.

U moře se můžete ubytovat také v hotelu. V tom našem to bylo k moři, jehož hladina klesá každý rok zhruba o 70 centimetrů, asi 300 metrů. Klienti se k němu mohli svézt i elektrickým vozíkem. Lidi, kteří sem čerstvě přijeli, jsme poznali podle bílé kůže i podle toho, že se museli co nejdřív nafotit, jak leží na hladině na zádech a čtou si časopis. Jde to snadno, protože voda s vyšším obsahem chloridových solí a dalších minerálů je něco hustší a víc nadnáší. To vypadá efektně.

S plaváním už to taková pohodička není. Zdejší voda je hodně slaná, hořká, a hlavně agresivní. Plavat v ní můžete bezpečně v podstatě jen opatrně na zádech a bez cákání. Když si totiž lehnete na břicho, hrozí, že se vám voda dostane do očí nebo na citlivé sliznice v ústech či nosohltanu a to šeredně pálí. Musíte si je okamžitě vypláchnout sladkou vodou. I proto bývá na hotelových a veřejných plážích sprcha.

Někteří lidé si berou k moři plastovou láhev s pitnou vodou, protože sprcha může být ve větší vzdálenosti. A pokud se rozhodnete, že se vykoupete na divoko, nebude na břehu nejspíš vůbec nic. O plavčíkovi, který by vám při problémech pomohl, ani nemluvě. Jinak se tu lidé po koupeli běžně sprchují, ale nemyjí mýdlem, aby se nepřipravili o pozitivní účinky solí na kůži.

Na pláži bylo 38stupňové vedro a voda měla kolem třiceti stupňů. Žena, která si do vody vlezla jen po kolena, najednou rychle vyběhla ke sprše a nohy si omývala. Asi si neuvědomila, že není nejlepší nápad oholit si je před koupáním ve zdejším moři. Drobné oděrky ji ve vodě začaly nepříjemně pálit. Podle Omara Jamaeina není dobré se v něm koupat ani s drobnými poraněními nebo s většími odřeninami.

Užitečné bývají také boty do vody, protože v písku leží spousta kamínků, které se vám do plosky nohy snadno bolestivě zaboří, a často tu jsou i skalnaté úseky.

Zdejšímu jezeru se říká Mrtvé moře proto, že v něm kvůli vysokému obsahu solí nežijí žádní živočichové. Úplně mrtvé však není, vědci v něm našli několik druhů bakterií a řas.

Jordánsko a Izrael přemýšlejí, jak zabránit jeho vysychání. Podle Omara Jamaeina uvažují o propojení s Rudým či Středozemním mořem. Ekologicky šetrnější je prý jiné řešení: kapénkový systém závlahy v zemědělství. Vede vodu přímo ke kořenům rostlin. Efektivně ji tak využívá, předchází jejímu odpařování a hodně snižuje její spotřebu.

V hotelu, ve kterém jsme bydleli, bylo jinak několik bazénů se sladkou vodou, ve kterých jsme si mohli užít koupání i plavání. Mrtvé moře pro nás zůstalo jen zajímavým zážitkem a pro dámy příležitostí k regeneraci pleti.