Z Radoušova hradu do města plžů a ještě dál

Václav Hájek z Libočan ve své Kronice české uvádí, že syn Hrozislava Radouš se v roce 775 vydal z vesnice Radouše i s lidmi na západ. Došli až k vysokému kopci, kde se rozhodl postavit hrad Radyni a pod kopcem dvůr pro čeleď. Při stavbě dvorce nacházeli hodně plžů, a tak ho nazvali Plzní. Tolik praví legenda.

Fakta jsou trochu jiná. Karlsberg, neboli Karlova koruna, dýchne na příchozí už z dálky. Pokud si chcete užít pohled na zříceninu hradu na vysokém kopci, není nic jednoduššího než se na hrad vydat ze Starého Plzence. Radyni nechal postavit zřejmě ve stejné době jako Kašperk císař Karel IV., protože starý královský hrad na protějším kopci Hůrce přestal stačit potřebám tehdejší doby.

Hned na začátek je třeba podotknout, že i pro ty, kteří nechtějí kopec šlapat, není zřícenina nedosažitelná. Autem se dostanete přímo k hradu. Pro výletníky je ale cesta zpestřením a netrvá ani příliš dlouho. Po opuštění města lesní cestou vzhůru, možností je také stoupání po naučné stezce, která pocestné přivádí hned ze dvou směrů.

Hrad byl postaven na „obranu země České“, vystřídalo se na něm několik purkrabích dosazených králem, jejichž úkolem bylo střežit důležité cesty, ale také hlídat místní pořádek. V dochované listině z roku 1370 je hrad nazýván Karlshut čili Karlův klobouk. Jak už to tak bývá, královské stavení často měnilo majitele. Například v roce 1400 král Václav IV. zastavil Radyni s městem za 1000 kop grošů Zachařovi z Litovic.

Za husitských válek hrad oblehlo 36 tisíc vojáků, zachránila ho ale dohoda mezi husity a katolickými pány. V ní stálo, že po dobu obležení Plzně budou protistrany zachovávat mír. Jestliže by byla dobyta, vzdá se posádka bez boje. Město se ale podařilo po domluvě mimo jiné s jedním z husitských hejtmanů zásobit potravinami, díky čemuž nepadlo a husité odjeli.

Vraťme se ovšem do současnosti. Zřícenina není nijak rozsáhlá, skrz bránu se dostanete k pokladně a do tehdejšího paláce, kterému dnes chybí střecha i patra. Nad vámi je mohutná čtverhranná věž vítající příchozí hudbou. Po vstupu se nelekejte, zírají na vás různá strašidla a pohádkové postavy. Za zvuku příjemné melodie se vydáte po 114 schodech na ochoz věže.

Námaha bude odměněna úchvatným výhledem na krajinu Plzeňska a rovněž na protější kopec s rotundou sv. Petra a Pavla. Stejně hledíval do krajiny na vojenské manévry i František Josef I. v roce 1885. Jediné, co může současníkům pokazit zážitek, jsou vysílače radiokomunikací a operátorů, kteří mají své zařízení umístěné na špatném místě. Kazí výhled hlavně na samotný hrad.

Když se nabažíte ptačím pohledem, projděte se ještě palácem do půlkruhové věže, ve které se našly kostry svědčící o vězení, a kolem hradu, kde na statné turisty čeká lezení po žebříku. Na správném výletě je třeba se také posilnit a ochutnat zlatavý mok. Ani na Radyni o to nepřijdete, protože hned před hradem je občerstvení s posezením.

Jelikož návštěva Radyně rozhodně není celodenním výletem, vypravíme se po naučné stezce lesem k přírodní památce Andrejšky. Po cestě se ještě můžete zastavit na skalách, které bývají obsypané horolezci, odkud budete mít pěkný výhled na hrad. Po asi kilometru dorazíte k Andrejškám, o kterých se z informační tabule mimo jiné dozvíte, že to jsou vypreparované buližníkové skály, které se rozpadly v rozeklanou skupinu  bizarních skalních útvarů. Laik má ale jasno, je to prostě hezká podívaná.

Pokračujme dál. Stezka nás vede lesem až zpět do Starého Plzence kolem úzkorozchodné železnice v areálu dětského hřiště až na náměstí s kostelem sv. Jana. Tam „přestoupíme“ na naučnou stezku Stará Plzeň a kupci. Z nové moderní stezky, která má 13 zastavení, mohou čerpat vědomosti i cizinci. Je totiž ve třech jazycích. Zavede nás na ostrožnu Hůrka, místo středověkého hradiště, které ovšem bylo osídleno už v pravěku.

Na tabulích se dozvíte nejen o historii místa, ale také o životě obyčejných lidí, obchodě nebo třeba o pohřbívání. Z náměstí zamíříte přes most na okraj města a mezi domy vzhůru k Hůrce. Vyšlapaná cestička uprostřed louky ani v nejmenším nepřipomíná kus důležité české historie. Alespoň než před vašimi zraky vyvstane rotunda sv. Petra a Pavla, teprve pak si možná uvědomíte význam místa.

Od kruhové stavby je rozhled na město a Radyni, odpočinek na lavičkách někteří mění za ležení v trávě a chytání bronzu. Původní rotunda z křemencových kvádrů byla postavena v 10. století a byla součástí hradiště. Kupecká stezka tam ovšem nekončí, vede dál po ostrožně, kde po chvíli narazíte na základy kostela sv. Vavřince. Byl založen v 11. století v románském stylu s apsidou.

Putování tehdejším středověkým hradištěm zvědavce dál zavede k základům kostela sv. Kříže, který byl větší než předchozí kostel. Postaven byl o století později za východním valem mimo hradiště. Při archeologickém výzkumu byla nalezena v základech dětská stavební oběť a v základech dvorce kostra odsouzence bez levé dlaně a pravého chodidla.

Od kostela se pak můžete vrátit zpátky anebo se nechat vést dál stezkou, která pokračuje kolem hradiště. Do města posléze lehce seběhnete z kopce. A jedno upozornění na závěr. Odhalit tajemství rotundy za jejími zdmi lze jen některé víkendy v roce. Je proto nutné sledovat stránky Starého Plzence.