Z makedonské Soluně přišli Cyril a Metoděj

Pro tuto kapitolu našich dějin, pro to, že právě od nich k nám přišli dva významní slovanští učenci, dnes v Řecku přílišné pochopení nenajdeme. Souvisí to hlavně s politickou situací na Balkáně. A nejen s tou, která nastala po rozpadu Jugoslávie koncem minulého století. K názvu Makedonie se totiž hlásí nejen Řekové, ale i jejich severní slovanští sousedé, na které si zase brousí zuby jejich sousedé.

Jedni i druzí se snaží dokázat, že to byli právě oni, komu dnešní řecká Makedonie patřila. Ve sporu mezi Helény a Slovany jsme tudíž z řeckého hlediska na nesprávné straně.

Návštěvník Soluně najde poněkud chaotické velkoměsto, v němž je v moři činžáků několik míst, která stojí za vidění. Patří k nim symbol Makedonie, Bílá věž na nábřeží, římská Galeriova brána a Agios Dimitrios, největší kostel v Řecku.

Zvláště poslední ze jmenovaných stojí za návštěvu. Bazilika je ze 7. stol. a do dnešní podoby, byla – prý věrně – zrekonstruována naposledy v první polovině minulého století. V původní podobě je zachována pouze krypta pod oltářem, která je nejpozoruhodnější částí kostela. V Soluni je také řada muzeí, z nichž první v řadě je muzeum Archeologické, v němž jsou soustředěny exponáty, ilustrující dějiny řecké Makedonie.

K nejcennějším patří nálezy z Vergíny, královského pohřebiště, v němž byly nalezeny i ostatky Filipa II., otce Alexandra Makedonského, a také ostatky chlapce, který byl pravděpodobně Alexandrovým synem.