Článek
Stanice byla poprvé otevřena v roce 1907 pod jménem Strand, podle blízké hlavní ulice. K přejmenování na Aldwych pak došlo o sedm let později.
Už od začátku se jednalo o problémový podnik. Aldwych totiž měla být první stanicí nové odbočky z trasy metra Piccadilly. Další prodloužení ale opakovaně uvízlo na mrtvém bodě, stanice se proto potýkala s nedostatkem cestujících.
Přejezd vlaků z Aldwyche na trasu Piccadilly byl z důvodu nízké vytíženosti zastaven už v roce 1914, společně s tím došlo i k uzavření východního tunelu a nástupiště. Většinu své existence tak v Aldwychi fungovala pouze kyvadlová doprava do přilehlé stanice Holborn.
Dopravně nevyužívaná část stanice byla ale přece jenom důležitá. Během první světové války sloužila více než rok jako úkryt stovek cenných obrazů z londýnské Národní galerie před německým bombardováním. To samé využití se našlo i při druhé světové válce, tehdy pro změnu sloužila jako skladiště předmětů z Britského muzea.
Možná právě díky tomuto odolávala stanice tak dlouho uzavření oficiálně zvažovanému v letech 1929, 1933 a 1958. Nakonec k němu došlo až v roce 1994, kdy bylo nutné z bezpečnostních důvodů vyměnit původní výtahy z roku 1907. To bylo ovšem finančně velmi nevýhodné, vždyť stanici v té době využívalo pouze 450 pasažérů denně.
Činnost tak definitivně ukončila jedna z nejzajímavějších zastávek londýnského metra. Veřejnosti sice byla dlouho nepřístupná, využití se pro ni ale našlo. Už během jejích provozních let se v ní často natáčely filmy a po uzavření tento trend ještě zesílil. K vidění byla například v Bitvě o Británii nebo filmu V jako Vendeta.
Prohlídky pro veřejnost daly stanici Aldwych novou šanci k připomenutí. Původní výtahy, nástupiště bez moderních bezpečnostních úprav, staré únikové schodiště a především nepopsatelná atmosféra jsou pro obyvatele města nebo turisty dostatečným lákadlem k návštěvě jedné z legend londýnské veřejné dopravy.