Z Česka odjeli na smaragdový ostrov. V prvních měsících nového života si prošli peklem

Tadeáš a jeho přítelkyně Dominika se toužili podívat za hranice rodné země. Vybírali anglicky mluvící státy a Irsko se oproti Velké Británii ukázalo jako snazší volba. V září roku 2023 se sbalili a vyrazili. „Přítelkyně byla už předtím v Irsku na praxi se školou, takže měla trochu víc zkušeností a věděla, co je potřeba zařídit. A jestli šlo o impulzivní rozhodnutí? Pro mě je vše, co každý den dělám a řeším, impulzivní. Bez toho by pro nás hodně věcí bylo nedosažitelných,“ uvedl Tadeáš pro Novinky.

Do Irska se partneři nevypravili úplně na blind, během jara a léta rozeslali přes 200 životopisů snad do každého hotelu, který v Irsku byl. Práci s ubytováním jim nakonec nabídly pouze tři. „Začátky v Irsku jsou pro nás komplikované téma. Bylo toho někdy až přespříliš,“ konstatuje Čech s tím, že šlo o nejtěžší čtvrt rok jeho dosavadního života.

„Naše práce v prvním hotelu byla jako každá jiná. Já jsem myl nádobí v kuchyni, přítelkyně uklízela. Nebyla to nejhorší práce, ale ve spojení s ubytováním, jaké nám v hotelu nabídli, to byl horor. Myši, špína, plíseň. Nefunkční kuchyň i pračka, studená voda ve sprše,“ popsal Tadeáš a dodal: „Ve vesnici Ardmore o 200 lidech byl jediný malý obchod, který otevíral v devět a zavíral ve tři.“

Podle něj byla tak razantní změna prostředí oproti českému šok. „Doma jsme měli auto, byt a relativně slušnou práci,“ přiblížil.

Touha se v zahraničí oťukat ale nakonec převážila a první špatnou zkušeností se pár nenechal zviklat. Po měsíci se Tadeáš s Dominikou přesunuli do Galway, kde si po absolvování pěti prohlídek bytů našli nový a útulný domov. „Začal jsem si znovu hledat práci. Nikdy jsem o sobě nepochyboval, ale Irsko mi dalo facku. Jakožto absolvent strojní průmyslové školy mám jen maturitu, což Irové vnímají jako celkem podřadné. Na kreativní a lukrativní pozice mají interní pravidlo, že nepřijímají lidi bez diplomu,“ zkonstatoval.

Zkušenosti chtěli partneři nabírat mimo Dublin, irská metropole nepřišla ani na přetřes. „Je to rychlé, kompetitivní a drahé město. Práci tam člověk asi sežene, možná i bydlení, ale život je tam o dost hektičtější než ve zbytku Irska. Asi jako v Česku v Praze,“ uvedl Tadeáš.

Ten po dalších zhruba 200 rozeslaných životopisech sehnal práci, která byla vzhledem k jeho zkušenostem z Česka relevantní – živí se coby projektový manažer úpraven vod. „Od té doby jde život moc dobře. Ale do toho vysněného má stále hodně daleko.“

Začátky v Irsku byly podle Tadeáše chaotické nejen z pracovního hlediska. „Po přijetí do mojí práce bylo potřeba mít vlastní auto. A to byl další olej do ohně v našem prvním čtvrtletí. Což o to, auto se tu dá pořídit lehce, ale když jsem zjistil, že pojistka vyjde mnohem dráž, málem jsem omdlel. Vůz jsem koupil za v přepočtu 60 tisíc korun, za pojistku chtěli 75 tisíc,“ vzpomíná Čech.

„Všechno jsem si musel zařídit do dvou týdnů od přijetí do práce a neměl jsem nikoho, na koho bych se mohl obrátit. V Česku bych poprosil o radu taťku, ale v Irsku jsme byli jen my. Nakonec jsem si vše potřebné zajistil a zaplatil. Momentálně jsem nejmladší zaměstnanec v historii firmy, který dostal firemní auto,“ tvrdí Tadeáš.

Na přijetí od Irů si ale český pár jinak nemůže stěžovat. Jde prý o nejmilejší národ, jaký dosud potkali, a nikdo na ně nekoukal s opovržením jako na někoho z východní Evropy. „Národností je tu hodně, ať už Brazilci, Indové, nebo Poláci. Možná si o nich Irové myslí svoje, ale když zmíníte, odkud jste, tak chtějí hned zjistit víc,“ vysvětlil.

Jediné, co Tadeáše překvapilo, bylo, jak místní rádi tlachají. Na takzvaný small talk si pár prý stále zvyká. „Občas jsou taky až příliš šťastní a pozitivní,“ usmívá se Čech.

Irsko, kterému se pro množství zeleně přezdívá smaragdový ostrov, si český pár rychle zamiloval. „Líbí se nám oceán a to, že ho máme pár kilometrů od bytu. Celé západní Irsko je moc krásné, pobřeží je omývané Atlantikem, což tu vytvořilo úchvatné útesy a skaliska,“ vypíchl Tadeáš jen některé z přírodních zajímavostí.

V Irsku mají Češi v plánu nadále kariérně růst. Zda však v zemi vydrží delší dobu, se teprve ukáže, momentálně žijí spíše přítomností. „Ale možná máme touhu zajistit si dvojí občanství, i kvůli bezpečnosti ve světě. A člověk se pak navíc nemusí stydět ani za to, odkud je, kdo ho doma politicky reprezentuje, protože si může vybrat,“ míní.

V delším horizontu by chtěli Tadeáš a Dominika bydlet spíše v Česku, Irsko berou především jako dobrou zkušenost do dalšího života. „Ale svět se neskutečně rychle mění a naše hodnoty s ním,“ uzavřel.