Würzburg zdaleka není jen místem, kde ve velkém planuly čarodějnice na hranicích

Keltové si zbudovali své sídlo na dnešním Marienbergu kolem roku 1000 př. n. l., první písemná zmínka o Würzburgu pochází z roku 704. Zanedlouho následovalo založení biskupství, univerzita zde zahájila svoji výuku roku 1402.

V letech 1722-1744 probíhala výstavba monumentální biskupské rezidence - a v této zkratce barvité historie pak nutno zmínit závěr druhé světové války, konkrétně 16. březen 1945, kdy při náletu RAF během dvaceti minut bylo zničeno na devadesát procent budov a o život přišlo pět tisíc lidí.

Ovšem dnes by nikdo v malebném městě onu osudovou devastaci nenašel, podobně dopadl třeba neméně poničený Norimberk, jehož zbytky měly být i po válce odstraněny, a kdo do něj zavítal v letech po obnově, má pocit, že se mezi jeho hrázděnými domy vrátil jako pan Brouček do středověku.

Podobně je to ve Würzburgu, středověk a pozdější přestavbu tu reprezentuje například obranná pevnost Marienberg, zbudovaná, jak jinak, na vinicemi plnému vrchu Marienberg. Starý mohanský most zde stál již jako románský přibližně od roku 1120, opakovaně stržen povodněmi byl pak na jeho místě zbudován koncem 15. století nový a jeho současná podoba je z roku 1703.

Zdobí ho sochy dvanácti svatých i dalších významných světských postav. Během poválečné obnovy byl zrekonstruován doplněním bombardováním poničené části, nedopadl tedy jen jako pamětní torzo na Rýnu v případě mostu u Remagenu, mementa na, snad poslední, světovou, ničivou válku. Bývá plný turistického ruchu i zde se za zábavou scházejících místních.

Jedinečným komplexem je památka UNESCO Würzburská rezidence, tříkřídlý barokní palác, sídlo würzburského biskupa, přesněji řečeno plným titulem knížete-biskupa, a pokud se jedná o kompletní listinný titul, tak ten zněl: z Boží milosti biskup (či arcibiskup) z Würzburgu, kníže Svaté říše římské.

Interiér je proslulý jak Císařským sálem, tak schodištěm bez opory, nad kterým se klene největší stropní freska na světě, jejíž plocha čítá 677 m². Dílo s motivem čtyř světadílů vytvořil benátský rodák Giovanni Battista Tiepolo, významný malíř stropních maleb, pozvaný k vyhotovení zakázky arcibiskupem princem Karlem Philippem von Greiffenklau.

Za procházku však stojí „pouhé“ zahrady u paláce z druhé poloviny 18. století, plné barokních soch, záhonů růží, s fontánou, výhledy a průhledy na palác, podloubími s vistáriemi…

Památek je ve městě nespočet, počínaje mnoha barokními domy a paláci. Komplex budov ze 13. až 19. století tvoří radnici s věží Grafeneckart a blízkou kaplí Panny Marie, románský dóm sv. Kiliána je veden jako čtvrtý největší v Německu a románská je i bazilika Neumünster.

Mezi domy trčí věže kostelů, jako je kostel sv. Getrauda, klášter dominikánů a další. Rokoková lékárna sídlí v Juliově špitále, fungujícím jako klinika současné univerzity, jejíž historii dokladuje Stará univerzita ze 16. století a novobarokní Nová univerzita ze století páry, tedy devatenáctého.

Nechybí muzea a galerie - největší sbírka na světě děl gotického řezbáře Riemenschneidera, umístěná v pevnosti, představuje malíře a sochaře Tilmana Riemenschneidera, jednoho z největších německých sochařů, srovnávaného se současníkem Albrechtem Dürerem, který od roku 1483 žil a tvořil ve Würzburgu, kde i zemřel.

Závěrem několik zmínek o některých z mnoha historických okamžiků i o postavách s městem spjatých. Například roku 1127 zde proběhlo první klání rytířů, tedy první turnaj v německých končinách, pro změnu první upálení kacíře v této správní oblasti se datuje k roku 1476.

Na hranici tenkrát skončil Hans Böhm, pastevec, kterému se měla zjevit Panna Marie a vnukla mu vizi budoucí společnosti bez papeže, císaře, roboty a vlastně i zárodku znárodnění, tedy že půda i lesy mají být majetkem lidu. Jeho hlas oslovil zejména sedláky, až 40 000 se prý účastnilo jeho laických kázání, kdy i vyzýval k ozbrojenému povstání, čehož výsledkem bylo tažení 16 000 vzbouřenců k rezidenci. To skončilo fiaskem a opékáním na hranici blouznivce, který později učaroval i jistému Bedřichovi Engelsovi.

V podobném duchu, tedy spíše puchu škvařících se těl, se nesly čarodějnické procesy z let 1626-1630, kdy místní diecéze upálila na devět stovek těchto údajných služebnic ďáblových.

Najdeme zde i drobnou spojitost s naší dávnou vlastí, ve Würzburgu kolem roku 1230 zemřel Walther von der Vogelweide, snad nejznámější německý básník a pěvec, tedy minnesenger, který oblažoval i dvůr Přemyslovců, takže není náhodou, že připomínky na něj najdeme i u nás - v Duchcově je to socha, v České Lípě památník.

Z novodobějších postav za zmínku stojí Wilhelm Conrad Röntgen, který přímo zde roku 1895 objevil známé neviditelné záření, dnes často viditelné pod zkratkou RTG na štítku dveří lékařské laboratoře. Jeho přítelem byl slovenský lékař Vojtěch Alexander, originální Röntgenův přístroj i dobové snímky je možno vidět v muzeu v Kežmarku.

Z rodáků - pro zajímavost a pro děsivé srovnání - se jedná o Jehudu Amichaie, nejčtenějšího moderního židovského básníka, a poněkud protichůdného generála Alfreda Jodla, poradce Adolfa Hitlera, nebo sadistického pedofila a nekrofila, důstojníka SS Oskara Dirlewangera. Ve stopách Röntgena, tedy jiných pokusů než na židovských vězních, kráčel nositel Nobelovy ceny, fyzik Werner Karl Heisenberg, kapacita v oblasti kvantové mechaniky.

Nám je určeno vykročit po stopách historii tímto nádherným městem na březích Mohanu a dopřát si, bude-li nám dopřáno, třeba sklenku vína na starém mostě s výhledem na citlivě obnovenou krásu.