Vzali si kola a za 24 dnů objeli celé Česko

„Napadlo nás to v prosinci. Máme rádi aktivní dovolenou, ale nechtěli jsme jen jet na kole z bodu A do B a vracet se po stejné trase. Tak jsme se rozhodli, že okopírujeme co nejblíže české hranice a pojedeme na ten nejsevernější, nejzápadnější, nejjižnější a nejvýchodnější bod Česka. A to se nám podařilo,“ svěřil se Právu jednačtyřicetiletý David Benek, který jinak pracuje jako operátor výroby.

Jeho o dva roky starší kolega Robert Chlupatý pracuje na expedici. Oba se nejprve museli zeptat v práci, zda si mohou vzít najednou čtyři týdny dovolené. Netušili totiž, jak rychle cestu zvládnou.

„V práci naštěstí problém nebyl, takže jsme 2. července vyrazili z Ostravy na Slezskou Hartu a pak dál na sever. Zpět do Ostravy jsme se dostali v pondělí 25. července. Ještě nám pár dnů dovolené zbylo na odpočinek,“ usmál se Benek.

Celkem na kole za tu dobu najeli přes dva tisíce kilometrů. Za nejtěžší úsek označují výjezd na Vrbatovu boudu, kdy jeli více než 20 kilometrů s obrovským převýšením. „Pak byla náročná i etapa na jižní Moravě. Zastihly nás totiž obrovské tropy. Do toho po cestách jezdila zemědělská technika,“ líčil Chlupatý s tím, že denně najeli od 80 do 90 kilometrů.

„Akorát na tom jihu, kde bylo nízké převýšení, tak jsme zvládli třeba i za den ujet 120 kilometrů,“ dodal cyklista.

Oba měli před jejich první velkou cestou natrénováno, ale i tak jsou šťastní, že vše zvládli bez zdravotních problémů. „Jen jednou jsme řešili technickou závadu na mém kole. Padal mi řetěz. To se ale podařilo za den vyřešit,“ popisoval Benek.

Oba s úsměvem vzpomínají na to, jak po večerech sháněli otevřené obchody. Většinou je zachraňovaly vietnamské večerky, které měly otevřeno do 21 hodin. Na oběd si většinou zašli do restaurace, spali pod širákem, v kempech, ale i na autobusové zastávce či v maringotce.

„Jednou jsme dokonce spali v hospodě před výčepem. Bylo to v Bělé nad Radbuzou. Zastavili jsme se tam v hospůdce na pivko, jenže se strhla obrovská bouřka. Paní majitelka se nás ptala, kde budeme spát, a když jsme nevěděli, tak nám nabídla, že můžeme přespat v hospodě.“

Oba se shodli na tom, že měli na své cestě štěstí na hodné lidi, kteří jim moc fandili. A už teď plánují další cestu. Možná zkusí příští rok na kole objet hranice Slovenska.

Může se vám hodit na Seznamu: