Vyrazil jako dobrovolník do Iráku. Českého mladíka strašili useknutím hlavy

Na stáž v Indii vyrazil dnes 24letý Vozňák během covidu, kdy byla řada jiných destinací uzavřená. „Ambasáda v Dillí představovala výjimku, takže by se dalo říct, že si spíše Indie vybrala mě,“ uvedl mladý Čech pro Novinky. „Jsem za to moc rád, stáž pro mě byla výborná zkušenost a Indii jsem si zamiloval. Právě proto jsem toužil po podobném zážitku a přihlásil se na půlroční projekt v iráckém Kurdistánu,“ doplnil.

S Kurdy se Vozňák poprvé seznámil již před lety, kdy cestoval po východním Turecku. Vyměňoval si také zkušenosti s cestovateli, kteří irácký Kurdistán navštívili, přesto se zprvu nemohl zbavit jistých pochyb. „Irák má v Česku opravdu špatnou pověst, kterou těžko dostanete z hlavy, pokud zemi nezažijete na vlastní kůži,“ míní.

I z toho důvodu se ve svém okolí setkával se smíšenými reakcemi. Nejistotu ohledně Iráku cítila nejen Vozňákova rodina, ale i další lidé, především prý ti, kteří se o dění na Blízkém východě a cestování příliš nezajímají. „Někteří argumentovali větami typu, že je to tam bezpečné, dokud mi někdo neusekne hlavu,“ tvrdí mladík. Něčemu takovému však nepřikládal velký význam, více ho stresovala napjatá situace kvůli palestinsko-izraelskému konfliktu.

„Raketový útok nedaleko Erbílu, hlavního města iráckého Kurdistánu, jenž se udál den před mým odletem a který uzavřel letecký prostor, ničemu nepomohl. Přiznávám, že jsem v tu chvíli přemýšlel, zda výjezd nezrušit, ale nakonec jsem šťastný, že jsem to neudělal,“ připustil.

Do Iráku vyrazil Vozňák coby dobrovolník přes iniciativu Evropský sbor solidarity a pracoval pro lokální pobočku Charity ČR. Řešil tedy nejrůznější úkoly v oblasti humanitární pomoci.

„Čerstvě jsem dokončil bakalářské studium a před magisterským programem jsem si chtěl dát pauzu, získat praktické zkušenosti a popřemýšlet nad svou budoucností. Jednalo se o skvěle a produktivně strávený čas a bez váhání bych podobné projekty doporučil každému, kdo o ně má zájem,“ tvrdí Čech s tím, že celý výjezd byl pro něj i velkou výzvou. Nikdy totiž nebyl tak dlouho mimo domov.

Kurdistán se mu ale prakticky ihned zaryl pod kůži – nadchnul ho rozmanitostí kultur i pohostinností lidí, kterou řada cestovatelů vyzdvihuje. „Všude, kam jsem šel, se mě někdo ujal, pozval na jídlo, hodil autem či nechal přespat u sebe doma. Něco takového si v Evropě jen těžko představíme. Stačilo si třeba něco koupit na bazaru a o pár dnů později mě prodavač pozval na oběd,“ popisuje Vozňák s tím, že Kurdové si návštěvníků velmi váží, což je často v rozporu se stereotypy o muslimských zemích, kterým nejen v Česku mnoho lidí z neznalosti věří.

Kurdistán přitom zdaleka neobývají jen muslimové. „Žijí tu také jezídové, příslušníci údajně nejstaršího náboženství světa, dále zoroastriáni uctívající oheň, pravoslavní křesťané, katolíci a jsou tu i další menší lokální náboženství. Existují tu vedle sebe po tisíce let.“

Místní podle Vozňáka často reagovali i na jeho český původ. „Naši zemi znali ale hlavně ve spojitosti s výrobou zbraní a min, mnoha lidem se vybavila třeba Zbrojovka Brno,“ tvrdí mladík s tím, že se obyvatelé jinak často vyptávali na způsob života v Evropě, který považují za uvolněnější.

V Kurdistánu je navíc mentalita, co se týče životního stylu žen a sociálních vztahů, oproti té naší rozdílná. „Potkal jsem rodiny, kde měl muž více manželek, ale i evropsky smýšlející domácnosti. Je však nutno říct, že Kurdové si žen váží a jsou také zvyklí žít vedle jiných náboženství s jinými zvyky.“

Irácký Kurdistán považuje Vozňák za destinaci, kde je bezpečnost ohrožena zejména kvůli konfliktům v regionu. Pak také existují oblasti, kterým je radno se vyhnout nebo být alespoň více obezřetný.

„Potkal jsem několik sólo cestovatelek a doporučení bych dal stejné mužům i ženám: určitě bych nepodceňoval situaci v horách a pohraničních oblastech. Stále jsou zde viditelné následky předešlých válek a minová pole, která mají každoročně na svědomí lidské životy,“ tvrdí Vozňák s tím, že je dobré dbát rad místních a do přírody se vydávat pouze s průvodcem. „V některých regionech se také pohybují smečky divokých psů,“ dodává.

Sám Vozňák zažil velmi nepříjemnou situaci loni v dubnu, když byly nad Erbílem sestřelovány drony a rakety letící z Íránu do Izraele. Při tomto incidentu ale nebyl v zemi nikdo zraněn. „Problematická je také hranice s Tureckem, kde je především v pohoří Mateen několik náletů denně, jeden jsem během návštěvy tohoto regionu viděl na vlastní oči.“

Pokud ale člověk používá zdravý rozum a situaci nepodceňuje, nemusí se o bezpečnost bát. Zcela bezproblémový je pohyb po hlavních tazích mezi většími městy a kriminalita či krádeže tam podle Čecha v podstatě neexistují.

I z toho důvodu se Vozňák domnívá, že by se cestovatelé měli na Kurdistán více zaměřit. Nabízí jim totiž plno zajímavých zážitků. „Historiky zaujmou pozůstatky Asyrské říše, jako jsou různé sochy bohů a králů. Milovníci přírody pak žasnou nad vysokými horami, kaňony, krásnými řekami a jezery. Místní bohatá kultura nabízí spoustu tradic a neobvyklých zážitků,“ tvrdí Čech, který si užil třeba hned tři různé oslavy nových roků.

„Nejzajímavější je však konverzace s místními, kteří zaručeně turistu pozvou na něco dobrého a udělají pobyt v Kurdistánu speciálním.“

Půlroční pobyt byl podle Vozňáka dostatečný na poznání všech krás iráckého Kurdistánu. Přesto by se do oblasti rád vrátil za kamarády, které si tam našel.

Nejcennější jsou však podle cestovatele zkušenosti, které člověk při podobných dobrodružstvích získá, a příběhy lidí, které slyší. „Současná generace zažila jeden konflikt za druhým: v 80. letech irácko-íránskou válku, pak kurdskou občanskou válku, invazi do Iráku v roce 2003, válku s Islámským státem… Lidé žijí v nejistotě, celý region je nestabilní, a to psychicky ovlivňuje do jisté míry každého.“

Oproti tomu v Česku žijeme podle Vozňáka v historicky nejklidnějším období, přesto narůstají zejména u mladé generace psychické problémy. „Naučil jsem se oceňovat stabilitu, kterou Česko nabízí, zároveň se snažím nestresovat nad každou překážkou,“ říká o tom, čemu se při pobytech v zahraničí naučil.

Neznamená to, že by se však mladík cestování už nabažil. V létě plánuje vyjet na podobný projekt do Arménie, vábí ho to ale i zpět do Indie a dalších zemí v této oblasti. „Hlavně teda Írán, Tádžikistán, Pákistán a znova Indie: mám v plánu cestu na několik měsíců, kdy Indii projdu od jihu až na sever. Ale to asi až po ukončení magisterského studia,“ uzavírá.