Výlety do roklí. Turistika, která zaujme děti

„V době, kdy se nedalo cestovat, jsme zjistili, že dobrodružství na nás čeká třeba jen deset minut jízdy autem od domova. Stačí odbočit z lesní cesty k potoku,“ vysvětluje majitel stavební firmy, jak s rodinou objevili kouzlo roklí.

„S dětmi nás baví přeskakovat z břehu na břeh a překonávat nejrůznější překážky. Podle mapy jsme začali rokle cíleně vyhledávat a popisovat a postupně se k nám přidávají nadšenci i z dalších koutů republiky,“ říká Petr Hurta, jehož projektu se věnují stránky rokling.cz.

Mikroklima v roklích, které většinou zformoval vodní tok, má zvlášť v letních měsících velkou výhodu ‒ naměříte tu o několik stupňů méně než na obvyklých stezkách. Zároveň se projdete krajinou, která je díky dostatku vody i v sušším období stále plná života. A co je hlavní, zejména pokud se na výlet vypravíte s dětmi, připomíná obrovské přírodní hřiště, kde je třeba neustále zvažovat, kudy se vydat dopředu.

„Jakmile z jedné strany začne být břeh příliš strmý, musíte přejít potok na druhou stranu. K tomu je navíc třeba přelézat bezpočet popadaných kmenů a kořeny a dávat pozor, abyste neuklouzli na kamenech. I od známých už víme, že děti není vůbec nutné pobízet jako na běžném výletě, kdy se už po půlhodině ptají, kdy už tam budeme. Naopak, doslova běží napřed,“ vypráví Petr Hurta.

Zároveň zdůrazňuje, že není dobré brát na takový typ výletu děti, které nejsou zvyklé na pohyb po nerovném terénu. „Jedná se o turistiku pro pokročilé, která vyžaduje trochu šikovnosti. Děti by měly hlavně umět udržet stabilitu a rovnováhu, jinak je to po několika desítkách metrů může přestat bavit.“ I ty zkušenější si podle něj tu a tam natlučou koleno, odřeniny a škrábance jsou na denním pořádku.

Zatímco děti ocení možnost zdolávat překážky, pro dospělé budou asi nejcennější klid a málo dotčená příroda. „Za zmínku stojí fantastické stromy bojující o život s vodou, která je podemílá. Některé už doslova visí nad potokem, ale kořeny se jako drápy drží břehu. V březích podléhajících erozi se zase dají pozorovat vrstvy, které tvoří geologické podloží oblasti,“ upozorňuje Petr Hurta.

Na zmíněných webových stránkách najdete informace potřebné k tomu, abyste mohli bezpečně vyrazit. Dozvíte se, jaké boty jsou nejvhodnější, k čemu se může hodit kus provázku nebo které stezky by měly zvládnout i pětileté děti. Podle Petra Hurty jsou to ty nejjednodušší, tedy modré. Stupně obtížnosti označené barvou podobně jako u sjezdovek vypovídají o délce rokle, množství překážek, které je nutné překonat, a míře strmosti.

Při dodržení určitých podmínek a postupů může seznam zmapovaných roklí, které najdete rovněž na rokling.cz, rozšířit v podstatě kdokoli. Nemusíte přitom lámat rekordy ‒ počítá se i rokle dlouhá třeba jen několik set metrů. Jak ovšem podotýká Petr Hurta, i ta, pokud bude plná popadaných stromů, může mít nejvyšší stupeň obtížnosti.

Zatím se většina popsaných tras nachází na Valašsku, ale postupně budou přibývat například i rokle z Novohradska ve východních Čechách nebo z Krušných hor.

Zakladatel roklingu spojil svůj projekt s ekologií. Každý, kdo rokli navštíví, by po sobě neměl zanechat žádné odpadky a naopak by měl uklidit ty, na které narazí.

„Je s podivem, že i v hlubokých lesích se dá najít množství PET lahví, plechovek i pneumatik, z nichž některé jsou evidentně staré desítky let. Jednou jsme dokonce objevili kamna a pod nejmenovanou horskou chatou jsme měli pocit, že tam v minulosti vyházeli všechno nádobí, které nepotřebovali.“